Milan Knížák
Destruovaná hudba
Artist
Milan Knížák
(1940, Plzeň), národnost: česká
Název v originále
Broken Music
Rok1965-1980
Materiál a technikaupravená vinylová deska, lepicí páska
Rozměry⌀ 30 cm
Klasifikacekombinovaná technika
Credit LineKunsthalle Praha
Popis dílaMilan Knížák je mezinárodně známý český umělec, autor eventů, výtvarného
umění, designu, módy, básní, fotografií a hudby. Byl členem mezinárodního hnutí Fluxus a v roce 1965 byl
jmenován ředitelem východní sekce Fluxu (tzv. Fluxus East). Na počátku šedesátých
let vytvořil řadu pomíjivých realizací, k jejichž charakteristice patřilo
uplatnění konkrétního prostoru. Jeho pouliční akce, výstavy a happeningy
z doby skupiny Aktuálního umění (založena 1964), následně přejmenované na
Aktual (1966–1973), se výrazně odlišovaly od aranžovaných happeningů jeho
západních kolegů. Knížákovy akce se na rozdíl od amerických happeningů záměrně otevíraly
náhodě. Důležitý prvek tu představuje lidské tělo jako hlavní příměr
k realitě. Do určité míry byly založeny na práci s náhodným a
nehledaným publikem a hravém ozvláštnění všedních činností. Jejich záměrem bylo
překročit hranice umění směrem ke společenskému bytí a intervenovat do
fyzického i duchovního prostředí každého člověka. Umění není v tomto
pojetí jen artefaktem, ale i procesem s hravou a spirituálně didaktickou
funkcí. V průběhu sedmdesátých let prochází Knížákova tvorba procesem
výraznější dematerializace a konceptualizace a svým rozesíláním návodů, pokynů
a výzev vstupuje Knížák do kontextu mailartové vlny sedmdesátých let. Se zájmem
o rozšířené pole umění souvisí také jeho intervence do módního designu. Výraznou roli hrají oděvy také
v kontextu akcí, kde je pálí nebo maluje na lidské tělo. Přes módu, šatové
koláže a látkové obrazy dospěl v 80. letech také k asamblážovým látkovým
plátnům. Pozdější obrazy a objekty se pohybují v intencích postmoderní
eklektičnosti, hry s estetikou kýče a citací děl jiných mistrů, jejichž
prostřednictvím vyjevuje Knížák svůj ironický komentář k soudobé
společnosti. Music has influenced Knížák’s art in various ways. Among the most important of such developments is the concept of so-called Destroyed Music played from vinyl records which Knížák altered. Between 1963 and 1964, he became one of the first artists to experiment with vinyl records—during live performances, he would speed up and slow down the playback speed, leading to changes in the quality of the sound. In 1965, he began damaging records, scratching, stabbing, breaking, and reassembling them; consequently, the process of playing these records was simultaneously damaging for the record player. Knížák would later adopt a similar approach to sheet music, erasing notes and entire bars, changing the notation denoting intensity and tempo, and changing the order in which parts were played. Later, in order to achieve a diversity of sound, he began seeking new ways to deface vinyl records—taping them up, painting over them, burning them with fire, cutting them up, and pasting together pieces of different records, thus creating new, aggressively sounding compositions with harsh changes and transitions. From 1970 onward, Knížák began using individual pieces of cut-up records and combining different records into new records, thus creating musical collages of sorts. In 1979, he also began creating unplayable variants known as Broken Music, in which he combined vinyl records with various small objects such as plastic miniatures of musical instruments, and in other instances created varied assemblages using records. Playable variants of destroyed music were further created in the 1980s, including the first series of so-called Double Compositions, dating from 1988. Milan Knížák (* 1940, Pilsen) lives and works in Prague. In 1958, he was admitted to a foundation year at the Academy of Fine Arts in Prague but was expelled after one year. After completing his mandatory military service, Knížák worked as a cleaner. He later returned to study at the Academy of Fine Arts between 1963 and 1964, but never finished his studies. In the 1960s, he organized several notable performances in Prague’s public space, operating both alone (A Demonstration for All the Senses, 1964; A Demonstration for One, 1964) and with other members of the Aktual art group. In 1966, he organized the Fluxus Festival together with Ben Vautier and Jeff Berner; from the same year onward, he was identified by the Communist State Security as a hostile figure. From 1968 to 1970, he stayed in the USA having been invited by fellow Fluxus members. After returning to Czechoslovakia, he was tracked and prosecuted by the State Security. In 1974, he received the DAAD scholarship, but was only allowed to leave for Berlin five years later, from 1979 to 1980. From 1990 to 1997, Knížák was the rector of the Academy of Fine Arts in Prague, where he also led the Studio of Intermedia Work from 1990 to 2016. He was also the director of the National Gallery Prague from 1999 to 2011. He has lectured at numerous domestic and international universities and has also published several books. Knížák’s art has been shown in a range of solo and group exhibitions in the Czech Republic and abroad. His work is included in the collections of many important institutions, both Czech and international, including the National Gallery Prague, the Staatsgalerie Stuttgart, the Sprengel Museum Hannover, the Museum of Modern Art in New York City, and the Tate Modern in London.
