Krištof Kintera

Postnaturalia

Náhled

Artist Krištof Kintera (1973, Praha), národnost: česká

Název v originále Postnaturalia

Rok2016-2017

Materiál a technikainstalace (kombinovaná technika)

Rozměry10 × 12 m

Klasifikaceinstalace

Credit LineKunsthalle Praha

CopyrightCollezione Maramotti, Reggio Emilia

Licenční podmínky

Popis díla Krištof Kintera je mezinárodně známý český umělec. Umění je pro něho především nástrojem pro reflexi vztahu člověka a přírody, budoucnosti Země a existence člověka na ní. Ve svých instalacích či objektech reaguje na rozrůstání konzumní kultury, jejíž rostoucí společenský dopad vnímá v českém prostředí již od porevolučních devadesátých let. Podoba jeho děl může být minimalistická nebo i výrazně eklektická; vždy jsou ale postavena na rukodělných aspektech vycházejících z modelářství, kutilství či práce s elektronikou, což jim dodává nezaměnitelný punkový charakter. Ve svých dílech nachází opětovné upotřebení pro řadu nejrůznějších předmětů, jako jsou vybité baterie, kovový odpad, plasty, staré televize, počítače a jejich komponenty i další druhy odpadových materiálů. Díky využití zvuku a pohybu dokážou opanovat okolní prostor, zacílit na divákovy emoce, ale současně ukázat například na nebezpečí spojená s umělou inteligencí, která může získat převahu nad lidskou. Již jeho Mluvič (1999), robot v dětské velikosti, otevíral otázku budoucnosti lidského těla a tělesnosti v souvislosti s novými poznatky vědy a biotechnologie, problematiku technologického odpadu a otázku jeho likvidace. Kintera je schopen s neobyčejnou lehkostí míchat humor a ironii, ale i banální prvky se zásadními tématy a problémy naší doby, což jeho projevu dodává vrstevnatost a nabízí různé úrovně čtení. Jedním z jeho zásadních témat je reflexe povrchnosti dnešní konzumní společnosti, přičemž Kintera prostřednictvím svých děl z opětovně využitých materiálů klade otázky po její udržitelnosti a relevantnosti v době narušené biodiverzity, globálních environmentálních hrozeb a celospolečenského morálního rozkladu. Prostřednictvím rozsáhlé sochařské instalace Postnaturalia (2016-2017) Kintera reflektuje proměnu světa ale i otázku vztahu přírody a civilizace a možnosti jejich potenciální slučitelnosti a neslučitelnosti. Iniciativním momentem pro vznik Postnaturalie byla návštěva Musei Civici, fascinujícího muzea antropologie z 19. století v historickém centru města Reggio Emilia v Itálii. Instalace skládající se ze syntetických materiálů, elektronických součástek, kabelů a starých obrazovek se rozprostírá po prostoru a divákovi obnažuje systém elektrických obvodů a trubek. Působí dojmem živoucího a rozpínajícího se organismu, evokujícího uměle vytvořený koberec složený z různých rostlin vyrůstajících z kořenů utvářených měděnými kořeny. Ukazuje na jejich podobný způsob fungování, kdy jsou v jejich útrobách vedeny živiny či elektrická energie. Měď je neodmyslitelnou součástí našeho života, nachází se ve všech technických součástkách a umožňuje neustálou expanzi digitálního světa a nikdy nekončící přesuny dat. Postnaturalii označuje Kintera jako typ druhé přírody, kterou jsme my sami vytvořili. Tyto nové rostlinné druhy technického původu zde dostávají nové pojmenování, inspirované klasickým latinským názvoslovím. Nová příroda je zhmotněna v mědi, která dnes zajišťuje přenos energie a informací. Její expanzivnost ukazuje na nenávratné změny, jež ovlivnily křehkou harmonii fauny a flory a naznačuje, jak její dimenze mohou vzbuzovat alespoň částečné uvědomění si míry naší environmentální stopy. Krištof Kintera (*1973, Praha) je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze, kde v průběhu studia vstřebával vlivy různorodého ateliérového školení (Michael Bielický, Milan Knížák, Aleš Veselý, Jiří Lindovský), což podpořilo svébytný intermediální charakter jeho projevu. Své vzdělání obohatil o postgraduální studium na Rijksakademie van Beeldende Kunsten v Amsterodamu (2003–2004) a celou řadou stipendijních pobytů, jako na Ohio State University v Columbus Ohio (1995), Germations X v Birminghamu (1997), stipendium nadace Jana a Milan Jelinek v německé Villa Waldberta (2001). Jeho tvorba byla oceněna na Prague Biennale II (2005), Čestnou cenou Sorosova centra v Bratislavě (1996) a několikrát byl také zařazen mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého (1999, 2001, 2003). Historii samostatných přehlídek jeho tvorby odstartovaly přehlídky v Galerii hlavního města Prahy (Mluvič) a Národní galerii v Praze (Dívá se obraz) v roce 1999. K dalším zásadním samostatným prezentacím jeho tvorby patřila výstava Výsledky analýzy v Galerii hlavního města Prahy (2012), I am not you v Tinguely Museum v Basileji (2014), Your Light is My Life v Kunsthal Rotterdam (2015) nebo Nervous Trees v Galerii Rudolfinum v Praze (2017). Ze skupinových výstav lze zmínit jeho účast na výstavě After the Wall, která v letech 1999–2000 proběhla v Moderna Museet ve Stockholmu, Museu Ludwig v Budapesti a Hamburger Bahnhof v Berlíně. Následovala účast na výstavách v Palais de Tokyo v Paříži (Five Milliards Years, 2006), Biennale des Künstlerverbundes v Haus der Kunst v Mnichově (codes, 2015), NEMO – Biennale des Arts Numeriques v Paříži (2019), XXII. Trienále v Miláně (Broken Nature, 2019), Gallerii Nazionale v Římě (You Got to Burn to Shine, 2019), Biennale Quebec (Small Between the Stars, Large Against the Sky, 2019) nebo v Kunsthalle Tübingen (Supernatural, 2020–2021). Kinterovy práce jsou zastoupeny například v Ludwig Museu v Budapešti, Museu der Modern v Salcburku, Fogg Art Museum of Harvard University v Bostonu, Museu současného umění (MOCAK) v Krakově, Národní galerii v Praze a Galerii hlavního města Prahy, ale i v řadě privátních sbírek, jako je Borghossian Foundation v Bruselu, Collezione Maramotti, Barbierato Collection, Rubel Family Collection v Miami, sbírce Jerryho Speyera v New Yorku nebo sbírce COLLETT Prague | Munich.