Krištof Kintera
Postnaturalia
Autor
Krištof Kintera
(1973, Praha), národnost: česká
Název v originále
Postnaturalia
Rok2016-2017
Materiál a technikainstalace (kombinovaná technika)
Rozměry10 × 12 m
Klasifikace
instalace
Credit LineKunsthalle Praha
CopyrightCollezione Maramotti, Reggio Emilia
Popis díla Krištof Kintera je mezinárodně známý český
umělec. Umění je pro něho především nástrojem pro reflexi vztahu člověka a
přírody, budoucnosti Země a existence člověka na ní. Ve svých instalacích či
objektech reaguje na rozrůstání konzumní kultury, jejíž rostoucí společenský
dopad vnímá v českém prostředí již od porevolučních devadesátých let.
Podoba jeho děl může být minimalistická nebo i výrazně eklektická; vždy jsou ale postavena na rukodělných
aspektech vycházejících z modelářství, kutilství či práce
s elektronikou, což jim dodává nezaměnitelný punkový charakter. Ve svých
dílech nachází opětovné upotřebení pro řadu nejrůznějších předmětů, jako jsou
vybité baterie, kovový odpad, plasty, staré televize, počítače a jejich
komponenty i další druhy odpadových materiálů. Díky využití zvuku a pohybu
dokážou opanovat okolní prostor, zacílit na divákovy emoce, ale současně ukázat
například na nebezpečí spojená s umělou inteligencí, která může získat
převahu nad lidskou. Již jeho Mluvič (1999), robot v dětské velikosti, otevíral otázku
budoucnosti lidského těla a tělesnosti v souvislosti s novými
poznatky vědy a biotechnologie, problematiku technologického odpadu a otázku
jeho likvidace. Kintera je schopen s neobyčejnou lehkostí míchat humor a
ironii, ale i banální prvky se zásadními tématy a problémy naší doby, což jeho
projevu dodává vrstevnatost a nabízí různé úrovně čtení. Jedním z jeho
zásadních témat je reflexe povrchnosti dnešní konzumní společnosti, přičemž
Kintera prostřednictvím svých děl z opětovně využitých materiálů klade
otázky po její udržitelnosti a relevantnosti v době narušené biodiverzity,
globálních environmentálních hrozeb a celospolečenského morálního
rozkladu. Prostřednictvím
rozsáhlé sochařské instalace Postnaturalia
(2016-2017) Kintera reflektuje proměnu světa ale i otázku vztahu přírody a
civilizace a možnosti jejich potenciální slučitelnosti a neslučitelnosti. Iniciativním momentem pro vznik Postnaturalie byla návštěva Musei
Civici, fascinujícího muzea antropologie z 19. století v historickém
centru města Reggio Emilia v Itálii. Instalace skládající se ze syntetických
materiálů, elektronických součástek, kabelů a starých obrazovek se rozprostírá
po prostoru a divákovi obnažuje systém elektrických obvodů a trubek. Působí
dojmem živoucího a rozpínajícího se organismu, evokujícího uměle vytvořený
koberec složený z různých rostlin vyrůstajících z kořenů utvářených
měděnými kořeny. Ukazuje na jejich podobný způsob fungování, kdy jsou v jejich
útrobách vedeny živiny či elektrická energie. Měď je neodmyslitelnou součástí
našeho života, nachází se ve všech technických součástkách a umožňuje neustálou
expanzi digitálního světa a nikdy nekončící přesuny dat. Postnaturalii označuje Kintera jako typ druhé přírody, kterou jsme
my sami vytvořili. Tyto nové rostlinné druhy technického původu zde dostávají
nové pojmenování, inspirované klasickým latinským názvoslovím. Nová příroda je
zhmotněna v mědi, která dnes zajišťuje přenos energie a informací. Její expanzivnost
ukazuje na nenávratné změny, jež ovlivnily křehkou harmonii fauny a flory a
naznačuje, jak její dimenze mohou vzbuzovat alespoň částečné uvědomění si míry
naší environmentální stopy. Krištof Kintera (*1973, Praha) je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze, kde v průběhu studia vstřebával vlivy různorodého ateliérového školení (Michael Bielický, Milan Knížák, Aleš Veselý, Jiří Lindovský), což podpořilo svébytný intermediální charakter jeho projevu. Své vzdělání obohatil o postgraduální studium na Rijksakademie van Beeldende Kunsten v Amsterodamu (2003–2004) a celou řadou stipendijních pobytů, jako na Ohio State University v Columbus Ohio (1995), Germations X v Birminghamu (1997), stipendium nadace Jana a Milan Jelinek v německé Villa Waldberta (2001). Jeho tvorba byla oceněna na Prague Biennale II (2005), Čestnou cenou Sorosova centra v Bratislavě (1996) a několikrát byl také zařazen mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého (1999, 2001, 2003). Historii samostatných přehlídek jeho tvorby odstartovaly přehlídky v Galerii hlavního města Prahy (Mluvič) a Národní galerii v Praze (Dívá se obraz) v roce 1999. K dalším zásadním samostatným prezentacím jeho tvorby patřila výstava Výsledky analýzy v Galerii hlavního města Prahy (2012), I am not you v Tinguely Museum v Basileji (2014), Your Light is My Life v Kunsthal Rotterdam (2015) nebo Nervous Trees v Galerii Rudolfinum v Praze (2017). Ze skupinových výstav lze zmínit jeho účast na výstavě After the Wall, která v letech 1999–2000 proběhla v Moderna Museet ve Stockholmu, Museu Ludwig v Budapesti a Hamburger Bahnhof v Berlíně. Následovala účast na výstavách v Palais de Tokyo v Paříži (Five Milliards Years, 2006), Biennale des Künstlerverbundes v Haus der Kunst v Mnichově (codes, 2015), NEMO – Biennale des Arts Numeriques v Paříži (2019), XXII. Trienále v Miláně (Broken Nature, 2019), Gallerii Nazionale v Římě (You Got to Burn to Shine, 2019), Biennale Quebec (Small Between the Stars, Large Against the Sky, 2019) nebo v Kunsthalle Tübingen (Supernatural, 2020–2021). Kinterovy práce jsou zastoupeny například v Ludwig Museu v Budapešti, Museu der Modern v Salcburku, Fogg Art Museum of Harvard University v Bostonu, Museu současného umění (MOCAK) v Krakově, Národní galerii v Praze a Galerii hlavního města Prahy, ale i v řadě privátních sbírek, jako je Borghossian Foundation v Bruselu, Collezione Maramotti, Barbierato Collection, Rubel Family Collection v Miami, sbírce Jerryho Speyera v New Yorku nebo sbírce COLLETT Prague | Munich.
