Carlos Cairoli

Pocta H. Vernon-Duverneuil

Náhled

Autor Carlos Cairoli (1926, Buenos Aires - 1995, Chartres), národnost: argentinská

Název v originále Hommage à H. Vernon-Duverneuil

Rok1973

Materiál a technikaakrylátové sklo (Altuglas) a ocel

Rozměry80 × 108 × 35 cm

Klasifikace socha

Credit LineKunsthalle Praha

Licenční podmínky

Popis díla Carlos Cairoli je známý pro své abstraktní geometrické koláže, reliéfy a sochy. Signifikantním faktorem Cairoliho konstruktivismu je jeho napojení na vitální přírodní síly a výrazná citlivost k prostorovému aspektu světla. Od roku 1950 získává jeho tvorba také prostorové dimenze. Jeho prostorové konstrukce oproštěné od křivek se věnují vztahu vertikál a horizontál, který je tu nejčastěji tematizován skrze kompozice z transparentních termoplastových desek. Použití industriálních materiálů, jako je kov a transparentní termoplast, ale i technologie volené pro povrchovou úpravu, jako je svařování, šroubování, leštění nebo malba sprejem, ukazují na úzký vztah k architektuře, s níž jeho práce spojuje také zájem o otázky prostoru a vztahu světla a stínu. Zatímco starší práce byly komplikovanější a výraznou roli v nich hrály kovové pruty, pozdější díla, vznikající od roku 1971 jsou jemnější a výrazově oproštěnější, obsahují méně kovových prvků a koncentrují se na kladení transparentních desek plátů v řadách za sebou. Často se vztahují k otázce decentralizace nebo pravého úhlu, čímž evokují dojem určité vizuální diskontinuity. Plastika Hommage á H. Vernon-Duverneuil je Cairoliho osobní poctou známému kritikovi a teoretikovi konstruktivismu. V tomto konstruktivistickém objektu, kde jsou desky průhledného akrylátového skla zasazeny do základové kovové desky, se Cairolimu podařilo docílit maximální dematerializace. Ta dává vyniknout citlivé materiálové souhře a navozuje atmosféru ústupu hmoty ve prospěch světla, které prokresluje prostorové vztahy a transformuje je do podoby kontemplativního vizuálního zážitku. Umělec Carlos Cairoli (1926, Buenos Aires – 1995, Chartres) získal umělecké vzdělání v rodné Argentině, ale jeho tvorba je silně spjata s pařížským uměleckým prostředím. Na konci čtyřicátých let se seznámil s Torresem Garciou, prostřednictvím kterého se blíže seznámil s teoriemi konstruktivisimu. Inspirován uměním Pieta Mondriana napsal v roce 1933 Arte Constructivo, věnované právě Mondrianovi. Od roku 1950 analyzoval trojdimenzionální prostor, kde zkoumal zejména principy rytmu, opakování a jeho vnímání. Zajímal se o světelné efekty a za tímto účelem vstoupil do výzkumné skupiny vedené Lucio Fontanou. V roce 1952 se přestěhoval do Paříže, kde se od roku 1955 pravidelně účastnil Salon des Reálistes Nouvelles. Později vstoupil do skupiny Espace, která zaujímala méně utopické stanovisko ve vztahu k neoplastickému ideálu synkretizace umění v rámci architektonického prostoru. Na počátku šedesátých let se připojil ke skupině Mesure, kterou založili Georges Folmer a Jean Gorin. V souvislosti se svým vlastním názorovým směřováním založil Cairoli novou skupinu pod názvem Centre International des Rechers Spatiales Formelles a účastnil se mezinárodní výstavy ve Stedelijk muzeu v Amsterodamu (Experiment in Constructie, 1962) a v Curychu (Experiment in Flasche und Raum), které se věnovaly různým avantgardním hnutím, především z oblasti časoprostorového výzkumu. Cairoli kriticky vnímal popularizaci svého hnutí a od jeho komercializace se distancoval.