Jan Kubíček
Vertikálně, horizontálně, diagonálně
Autor
Jan Kubíček
(1927, Kolín - 2013, Kolín), národnost: česká
Název v originále
Vertikálně, horizontálně, diagonálně
Rok1968-1970
Materiál a technikatuš na papíře
Rozměry60 × 42 cm
Klasifikace
kresba
Credit LineKunsthalle Praha
Popis díla Jan Kubíček byl výrazným českým představitelem poválečného konstruktivně-konkrétního umění, který po sobě zanechal originální dílo, jehož procesuální aspekty ukazují na spřízněnost se soudobým konceptuálním uměním. Na uměleckou scénu nastoupil v průběhu šedesátých let a po počátečních experimentech s tehdy aktuálními informelními a lettristickými tendencemi se začal koncentrovat na oblast konstruktivního umění. Od konce šedesátých let se jeho pozornost vydává k systematickému ohledávání formálních otázek, přičemž první konstruktivní plátna se vyznačovala velkou mírou tvarové a obsahové redukce, založené na práci s nejjednoduššími geometrickými formami. Jeho práce také záhy ukazují zájem o vizualizaci procesu transformace obrazových prvků, kde jednotlivé dílo nahrazuje obrazová série, často realizovaná v rámci jednoho plátna, čímž se výrazně vymezuje vůči tradičnímu malířskému přístupu. Všem jeho plátnům předchází také detailní kresebná příprava, která současně tvoří zcela samostatný a integrální prvek jeho tvorby; mimo to rozvíjel Kubíček svůj konstruktivní slovník také v objektech a fotografiích. Jeho výrazový slovník na konci šedesátých let spočívá v základním dělení čtverce, přičemž dělící princip protíná plochu ve vertikálním, horizontálním nebo diagonálním směru a svými redukovanými formálními postupy připomíná americký minimalismus. Posléze svou pozornost přesouvá k ohledávání různých možností vnitřního členění čtverce, které se v rámci zachyceného procesu v posledním obrazci spojují. Některé práce ze sedmdesátých a počátku osmdesátých let jsou zasvěceny principu dislokace. Tuto metodu označuje jako “akci”, s jejíž pomocí narušuje strukturu čtverce, která se může odštěpit a posunout do prostoru. V dislokacích již také pracuje s prvkem náhody, prostřednictvím otáčení a pohybu prvků podporuje efekt dynamiky. Od počátku osmdesátých let pracuje s kruhem jako novým základním tvarem, jež mu umožní vnitřní obrodu výtvarného projevu. Práce s kruhy a půlkruhy do jeho tvorby přináší také komplikovanější kompozice, jež se stávají méně snadno dešifrovatelnými. Práce jsou více determinovány narušením logického řádu, který umožňuje dosáhnout zajímavějšího a bohatšího výsledku. První variantou je zobrazení redukce základního tvaru a změny v rámci jednoho obrazu, druhou variantou je rozdělení procesu na dva obrazy. V pozdních devadesátých letech vstupuje do obrazů výraznější barevnost, navazující na charakter jeho rané tvorby. V posledních letech života se věnoval výhradně médiu kresby, tyto kompozice se vyznačovaly větší komplikovaností a současně silnou provázaností se staršími tvůrčími etapami. Kresba Vertikálně, horizontálně, diagonálně (1968/1970) pochází z Kubíčkova raného konstruktivního období. Představuje základní možnosti dělení čtverce dvěmi podélně vedenými liniemi. Tyto možnosti strukturování základních geometrických prvků Kubíček ohledával také ve své malířské tvorbě. Teprve po jejich důkladném výzkumu se jeho kompozice začaly přesouvat k vnitřně komplikovanějším kompozicím sledujícím možnosti vnitřního strukturování čtverce a jejich následného sčítání do koncového motivu. Jan Kubíček (1927, Kolín – 2013, Kolín) studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru profesora Jana Nováka a posléze absolvoval také studium scénografie na Akademii múzických umění u profesora Františka Tröstera. Jedním z jeho prvních veřejných vystoupení byla účast na výstavě Umění mladých výtvarníků Československa (Jízdárna Pražského hradu a Dům umění města Brna, 1958), která sdružovala mladé umělce odmítající požadavky socialistického realismu. V tomto období experimentoval s podněty informelu a lettrismu, přičemž svůj originální konstruktivní styl nalezl na konci šedesátých let. Jeho práce se tehdy objevovaly na důležitých výstavách, mezi které patřila přehlídka Nové citlivosti v roce 1968 (Brno, Karlovy Vary, Praha); důležitá byla také jeho samostatná výstava v Galerii Václava Špály v Praze v roce 1969, která ukázala na jeho schopnost uchopit celý prostor jako celek. V šedesátých letech byla jeho tvorba také několikrát vystavena na samostatných (Galerie Teufel, Koblenz, 1968; Galerie du Disque Rouge, Brusel, 1968; Galerie Schütze, Bad Godesberg, 1969) a skupinových výstavách prezentujících soudobé československé konstruktivní tendence v německém prostředí (Zeitgenössische tschechoslowakische Graphik und Plastik, Kunsthaus Hamburg, 1965; Konstruktive Tendenzen aus der Tschechoslowakei, Studio Galerie der Johann Wolfgang Goethe Universität, Frankfurt am Main, 1967; Konstruktive Tendenzen aus der Tschechoslowakei, Kunsthalle-Fembohaus, Norimberk, 1967). Naději na mezinárodní úspěch mu však záhy znemožnil příchod normalizace, během níž se jeho dílo odvíjelo v izolaci, bez možnosti dialogu a konfrontace. Kvůli problematickému hodnocení své tvorby ze strany oficiální kulturní scény byl nucen se z existenčních důvodů věnovat ilustraci dětských knih a návrhům filmových plakátů a knižních obalů, jimiž si však získal popularitu. První retrospektivní výstavu mu v roce 1993 uspořádalo Muzeum Wilhelma Hacka v Ludwigshafenu, v Čechách byla jeho dosavadní nejdůležitější přehlídkou retrospektiva v Galerii hlavního města Prahy v roce 2014. Jeho tvorba je zastoupena ve sbírkách institucí, jako je Národní galerie Praha, Museum Kampa, Praha, Städtische Kunstgalerie, Bochum, Museum Folkwang, Essen, Mittelrheinmuseum v Koblenzi, Wilhelms-Hack-Museum, Ludwigshafen am Rhein, Stedelijk Museum, Amsterdam, Muzeum Narodowe, Wroclaw, Museum Sztuki, Lodž a řadě dalších.
