Damien Hirst
Hookerovo světlo
Autor
Damien Hirst
(1965, Bristol), British
Název v originále
Hooker's Light
Rok2016
Materiál a technikaalkydová barva na plátně
Rozměry170 × 200 cm
Klasifikace
malba
Credit LineKunsthalle Praha
Popis díla Damien Hirst je ikonická osobnost mezinárodní umělecké scény devadesátých let a postmoderny. Hirst na sebe poprvé upozornil svými výstavními aktivitami se skupinou Young British Artists, které organizoval: jejich prvním vystoupením se stala studentská výstava Freeze v Londýně (1988). Damien Hirst patří k nové generaci umělců, kteří zásadním způsobem demystifikovali roli umělce v procesu vytváření uměleckého díla a podpořili jeho přesun do role celebrity, ale i prolnutí umělecké profese s rolí byznysmena a kurátora. Jeho intervence do uměleckého světa je spojena s tovární výrobou precizně provedených multiplikovaných produktů, srovnatelných s luxusním zbožím prestižních módních domů. Ve svých kontroverzních dílech pracuje s širokým spektrem uměleckých forem. Propracované názvy jeho děl potom ukazují na jeho zaujetí duálními vztahy mezi uměním a krásou, náboženstvím a vědou, ale i životem a smrtí. Nezodpovězenou otázkou zůstává, jestli něco v jeho dílech nese stopu osobní výpovědi či hlubší transcendentální roviny, či se jen strefuje do módních témat a obecně žádaných zájmových oblastí. V devadesátých letech posunul Duchampovo pojetí ready-madu a obecné hranice umění, když mrtvá zvířata prezentoval naložená ve formaldehydu (The Physical Impossibility of Death in the Mind of Someone Living, 1991; Mother and Child, 1993). Zhaslý život tak umístil do vitríny a nechal společnost tázat se po hranicích etiky, práv zvířat, ale i křehkosti a pomíjivosti života. Ve svých instalacích pracoval často ale i s živými motýli jako ekvivalentem nezaměnitelné krásy. Tematizoval v nich křehkost jejich tělesnosti a pomíjivé existence. Na podobných aspektech a kontroverzní mediální publicitě byla založena i jeho lebka z platiny pokrytá 8 000 diamanty (For the Love of God, 2007), která současně rozpoutala polemické diskuse o enormních cenách současného umění a jeho reálné hodnotě. Výraznou a početnou část jeho tvorby tvoří také tzv. tečkové malby (Spot Paintings / The Pharmaceutical Paintings), které vznikaly od roku 1986 po tři následující desetiletí a nejčastěji je pojmenovával podle léků nebo jejich biochemických a organických složek. Pomyslně je tak lze vnímat jako komentář ke světu farmaceutického byznysu, v němž jsou škodlivé drogy prezentovány jako líbivé bonbony. Barevné tečky tu byly vždy umístěny na bílém pozadí v mřížkovém rozvrhu s aurou sterilnosti a neměnné dokonalosti. Ačkoliv mřížka je v historii umění výrazným tématem a lze ji vnímat v reakci na svět minimalismu, v souvislosti s Hirstem nelze neuvažovat ani o silné spřízněnosti s komerčním prostředím a popovou tradicí s rychlým generováním vizuálního obrazu. Díky vzájemnému míchání nesčetného množství vzorků barev se na žádném obraze nikdy neobjevily dvě tečky se stejným barevným odstínem. Několik prvních pláten vytvořil Hirst sám klasickými průmyslovými barvami, další už vytvářeli jím pověření asistenti. Mezery mezi jednotlivými tečkami v rámci jednoho plátna musely být vždy stejně velké a odpovídat velikosti skvrn. Současně se barevné skvrny mohly okrajů plátna dotýkat jen v předem určených bodech. V reakci na farmaceutický průmysl vznikaly také jeho vitríny inspirované vizualitou lékáren, které představují specifickou formu zátiší. Hirst v nich reagoval na návštěvy lékáren, jejichž interiér má v člověku vzbudit důvěru a klid. Jeho vitríny však v divákovi naopak podporují úzkost: představují metaforu marnosti, smrtelnosti, ale i zranitelnosti lidského těla, jemuž nadějné lékařské zásahy nepomohou ve všech případech. Obraz Hooker´s Light (2016) pochází ze série Colour Space Paintings, která navazuje na Hirstovy ikonické tečkové obrazy. Na rozdíl od jejich striktní mřížkové struktury se v těchto obrazech oprostil od svazujících pravidel a záměrně volil radostné barevné kombinace. Vrátil se tu k volné a spontánní přirozenosti svých prvních dvou tečkových maleb z roku 1986, které více směřovaly k odkazu emocionálního abstraktního expresionismu. Tečky tu jsou na rozdíl od tečkovaných obrazů kladeny přes sebe, čímž mají vzbuzovat zdání spontánního tvůrčího procesu, při němž vznikají různé nedokonalosti, jež jsou příznačnými prvky ruční práce. Současně jsou však všechny záměrně stejně velké, což evokuje zdání o jejich generování prostřednictvím stroje. Název tohoto obrazu odkazuje k experimentálnímu jazzovému hudebníkovi Williamu Hookerovi, u kterého se v názvech jeho skladeb často objevuje slovo světlo (Light), jež pomyslně evokuje atmosféru pozitivní energie a životní radosti. Hirst tak prostřednictvím této série opětovně polemizuje s dříve zavrženým konceptem autorské subjektivity, autenticity, ale i autorství a v intencích svého tradičního postoje zůstává záměrně nejednoznačný a polemický.Damien Hirst (*1965, Bristol) vyrostl v Leedsu a na
počátku osmdesátých let se přestěhoval do Londýna, kde v letech 1986–1989 navštěvoval Goldsmiths‘ College. Tehdy
kurátoroval slavnou studentskou výstavu Freeze,
jíž se také sám účastnil a jejíž účastníci se posléze stali zakládajícími členy
skupiny Young British Artists (YBAs). Již v roce 1993 byl zastoupen na 45. Benátském bienále a
v roce 1995 se stal držitelem Turnerovy ceny. Jeho práce byly součástí
epické putovní výstavy Sensation
(Royal Academy, Londýn, 1997; Hamburger
Bahnhof, Berlín, 1998–1999; Brooklyn Museum, Brooklyn, New York, 1999–2000), která
prezentovala sbírku Charlese Saatchiho a kontroverzním způsobem propojovala
umělecké instituce s prostředím trhu s uměním. Hirstova tvorba byla
prezentovaná na mnoha
samostatných výstavách: For the Love
of God, Museo di Palazzo Vecchio, Florencie (2010); Damien Hirst: A Retrospective,
Tate Modern, Londýn (2012); Relics,
Qatar Museum Authority, Gallery Al Riwaq, Dauhá (2013–2014); Damien Hirst: The Last Supper, National
Gallery of Art, Washington D.C., 2016; Treasures
From the Wreck of the Unbelievable, Palazzo Grassi
a Punta della Dogana, Benátky (2017). Jeho práce jsou součástí celé
řady předních muzejních sbírek, mimo jiné i: Museum of Modern Art, New York; Art Institute of Chicago; The Broad, Los Angeles; Hirshorn Museum and
Sculpture Garden, Washington; Museo Jumex, Mexiko City; Tate Modern, Londýn; Museum für Moderne Kunst,
Frankfurt;
Museum Brandhorst, Mnichov; Museo d´Arte Contemporanea Donna Regina, Neapol; Centro de Arte Dos de Mayo,
Madrid; Stedelijk Museum,
Amsterdam; Astrup
Fearnley Museet, Oslo; Gallery
of Modern Art, Glasgow;
Israel Museum, Jeruzalém; 21st
Century Museum of Contemporary Art, Kanazawa, Japonsko. Hirst je i autorem knih;
věnuje se také návrhům interiérů restaurací, spolupráci na hudebních projektech
nebo experimentům s filmem.
