Magdalena Jetelová

Vodní pyramida

Autor Magdalena Jetelová (1946, Semily), česká

Název v originále Water Pyramid

Rok1989

Materiál a technikalightbox, tisk japonskou pigmentovou tuší, Diasec pod plexisklem Röhm Plexiglas Optical HC, černý hliníkový rám

Rozměry185 × 124 cm

Klasifikace světelné umění

Credit LineKunsthalle Praha

Licenční podmínky

Popis dílaMagdalena Jetelová je mezinárodně známá umělkyně českého původu, žijící od své emigrace v roce 1985 převážně v Německu. Ve svých často efemérních a nestálých monumentálních projektech na pomezí land artu, konceptu a objektu pracuje s prostorem, u něhož vnímá jeho fyzické, ale i mentální aspekty. Jetelová tematizuje problémy rezonující společností, pro jejichž vizualizaci používá přírodní substance jako voda, oheň, kouř nebo saze; výraznou roli tu hraje i práce s lingvistikou, laserem nebo počítačovými technologiemi a poznatky přírodovědných oborů. Ve své rané tvorbě vznikající ještě za života v totalitním Československu formulovala kritický komentář ke komunistickému politickému systému. Své tehdejší projekty byla nucena situovat mimo klasické galerijní prostory, do městského exteriéru nebo krajiny, v nichž se prokázaly její dispozice pro práci s krajinou jako celkem a vnímání přesahů. K jejím ikonickým dílům tehdejší doby patří monumentální dřevěné sochy židlí a schodů, tematizující motiv absurdity. Signifikantním výrazovým prvkem se stal také motiv rudého signálního kouře, jenž v jejích performancích pomyslně symbolizoval rudé značení států pod sovětskou sférou vlivu. Silný kritický podtext se skrýval také v nerealizovaném projektu na pomezí architektury a land artu pro pražské Jižní Město, který měl tvořit opozit problematické sídlištní architektury. Po emigraci do Německa v roce 1985 se Jetelová věnuje zejména globálním problémům ekologické a společenské povahy. V interaktivních projektech se světlem a akustikou pracuje s pamětí krajiny a akcentuje nevratné změny provedené člověkem. Water Pyramid (1989) spojuje dvě výrazná témata, jimiž se Magdalena Jetelová ve své tvorbě zabývala. První z nich je téma pyramid, které jí umožňovalo konfrontovat různé kulturní a časové vrstvy a upozornit na mísení kultur a národů, jež se v historii opakuje a je stále aktuální. Druhou z nich je práce se světlem, s nímž experimentovala od roku 1986. Fotografie vznikla projekcí laserového světla, které vytváří iluzi pyramidy se stejným odrazem tvaru na vodní hladině, kde lom na hladině vody vytváří odlišný efekt než v případě jiných matérií. Jetelová se tu vztahovala k Platonovu Podobenství o jeskyni, kde vržené stíny představují zkreslenou realitu, zakrývající pravou podstatu věcí. Práce tvořila součást její autorské instalace na její samostatné výstavě v kostele sv. Kateřiny v Lübecku v roce 1989, kde byla doplněna o mohutné dřevěné valy a laserovou projekci. Výrazný kontrast křehkého a dematerializovaného s hmotným a masivním prvkem tu umožnil setkání jejích starších vyjadřovacích forem vycházejících z hmotného sochařského média a nově nalezeného vyjádření založeného na projekci myšlenkových konceptů do dematerializovaných uměleckých forem a instalací.Magdalena Jetelová (*1946, Semily) pochází z česko-německé rodiny, dětství a mládí prožila v Praze. V letech 1965–1971 vystudovala sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze, díky politickému uvolnění v druhé polovině šedesátých let měla možnost strávit dva semestry na Academia di Brera v Miláně u hvězdy italského arte povera Marina Mariniho. Po návratu do Československa se účastnila neoficiálních výstavních akcí na Malostranských dvorcích (1981) nebo na Chmelnici v Mutějovicích (1983). V roce 1983 ji na mezinárodní scénu uvedla účast na výstavě New Art v Tate Gallery v Londýně, kam byla vybraná jako jediná umělkyně z Východního bloku. Krátce po své emigraci do Německa v roce 1985 vystavovala v Projekt Room v Museum of Modern Art v New Yorku. Od roku 1990 do 2004 vedla ateliér na Akademii v Düsseldorfu, v letech 2004–2011 působila na Akademii výtvarných umění v Mnichově. Během své kariéry získala řadu ocenění, mezi nimi např. Cena Lovise Corintha (2006), Jill Watson Prize, Pittsburg (1999), Prize of the Philip Morris Dimension V Competition (1985) a další. Její práce byly od poloviny osmdesátých let prezentované v mnoha zahraničních institucích a na uměleckých přehlídkách včetně londýnské Tate, Bienále v Sydney, documenta 8 a na samostatných výstavách v londýnském Riverside Studios či newyorské Museum of Modern Art. Zastoupena je v řadě institucí, jako v Kunsthalle Hamburg, Ludwig Forum für Internationale Kunst v Cáchách, Museum für angewandte Kunst ve Vídni, Vulpinum Kunstsammlung ve Vídni, Henry Moore Foundation v Leedsu, ZKM v Karlsruhe, Musée National d´Art Moderne Centre Pompidou v Paříži, Národní galerii v Praze nebo Hirshhorn Museum and Sculpture Garden ve Washington D. C.