Erika Bornová
Autoportrét I.
Autor
Erika Bornová
(1964, Praha), česká
Název v originále
Autoportrét I.
Rok2018
Materiál a technikaakryl na papíře
Rozměry100 × 70 cm
Klasifikace
práce na papíře
Credit LineKunsthalle Praha
Popis díla Erika Bornová patří mezi přední české umělce generace osmdesátých let. Její umělecké počátky spojeny s neoexpresionistickou a následnou mytologicky orientovanou postmoderní linií malby, v nichž se snoubily prvky grotesky, existencialismu a humoru, jimiž reagovala na směšnost a absurditu pozdní totality. Posléze začala kombinovat malbu s koláží a asambláží, až se na přelomu osmdesátých a devadesátých let začala téměř výhradně věnovat soše. Své sochy vyřezává z polystyrenu, přičemž od druhé poloviny devadesátých let je částečně obarvuje, což jim dodává svérázný ironický akcent. Skutečná materialita soch je vždy přiznaná a divákovi záměrně daná na odiv. Tento banální a netrvanlivý materiál, vycházející z nově objevovaného světa konzumu, si zvolila pro jeho cenovou dostupnost, ale i poměrně snadnou opracovatelnost a popartový charakter, konvenující dobovým souvislostem. Skutečnost, že k opracování používá kuchyňský nůž, sem vnáší aspekt ženského světa a domácích prací, které jsou dle tradičních konvencí považované za příznačné ženské disciplíny. V posledních letech se potom také pravidelně vrací k malbě. Pohybuje se mezi vážností a nadsázkou, využívá autobiografické prvky, ale i obecné konvence mezilidských vztahů. Mezi její výrazné malířské cykly patří obrazy ze série Krajky (1993), kde se na příkladu asamblážovitě pojatých kuchyňských předmětů vztahovala k dané době a požadavkům kladeným na ženy, kdy jsou vystaveny tlaku reklamy na ženskou krásu a věčné mládí, ale i vlastní kariérní seberealizaci, jež jsou v rozporu se statutem ženy jako hospodyně oddané rodině. Sochařský cyklus Udělám vše (2008) ukazoval anonymní ženy v provokativních pózách, s prvky ukazujícími na profesionální kariéru v sexuální oblasti, čímž narážela na sexualizované vnímání ženské sexuality a tělesnosti, nadužívané v souvislosti s konzumní společností. Po roce 2000 primárně tematizuje téma lidského odcizení a hledání osobní identity. Akrylové kresby z rozsáhlé série Autoportrétů (2018) vytvořila Bornová v průběhu dlouhé rekonvalescence z očního zranění, spojeného s dočasnou ztrátou zraku, k němuž došlo během řezání polystyrenových soch. V době, kdy s cyklem autoportrétů začala, téměř neviděla. Kresby jsou výsledkem obsesivní každodenní práce, kdy se po paměti snažila vybavit si vlastní tvář. Z dráždivě expresivních a psychedelicky barevných portrétů je patrná koncentrace na nelehké psychické stavy bolesti a strachu ze ztráty smyslu, který je pro umělce nejzásadnější. Práce z této série byly součástí výstavy Šílenství je stráž noci (Galerie hlavního města Prahy, 2021), jejíž název si autorka vypůjčila z verše Rainera Maria Rilkeho. Erika Bornová (*1964,
Praha) studovala na Střední odborné škole výtvarné v Praze (1979–1983) a
následně absolvovala studium na Akademii výtvarných umění v Praze (1983–1988)
v ateliéru malby. Vystavovala na legendárních neoficiálních Konfrontacích
v Praze a v Kladně (1984–1987). Její práce se objevily na skupinových
výstavách konfrontujících české a zahraniční umění – Insideout: Prague-Berlin-New York (Bunker Berlin, 2002), ale i na přehlídkách představujících
výrazné české ženy umělkyně v zahraničí – Behind the Velvet
Curtain: Seven Woman Artists From the Czech Republic (American University
Museum at the Katzen Arts Center, Washington D. C., 2009). Byla zařazena i do
skupinové přehlídky Formáty transformace
89-09 (Dům umění města Brna, 1989; MUSA Museum auf Abruf, Vídeň, 2009), kde se věnovala otázce
nové české a slovenské národní identity. Její poslední samostatné výstavy se
uskutečnily v Galerii Václava Špály v Praze (Posedlost, 2016) a Galerii hlavního města Praha (Šílenství je stráž noci, 2021). Zastoupena
je ve sbírkách Národní galerie v Praze, Alšovy jihočeské galerie
v Hluboké nad Vltavou, sbírce Richarda Adama (Richard Adam Gallery),
Galerie Klatovy-Klenová nebo Muzeu designu v Benešově.
