Krištof Kintera
JSEM TAKÉ ODPOVĚDNÝ ZA VŠECHNY TY SRAČKY KOLEM?
Autor
Krištof Kintera
(1973, Praha), národnost: česká
Název v originále
AM I ALSO RESPONSIBLE FOR ALL THAT SHIT AROUND?
Rok2019
Materiál a technikakombinovaná technika na dřevěné desce
Rozměry103 × 73 cm
Klasifikace
kombinovaná technika
Credit LineKunsthalle Praha
Název výstavy
Krištof Kintera: How Can I Help You?
Popis díla Krištof Kintera je mezinárodně známý český umělec. Umění je pro něho především nástrojem pro reflexi vztahu člověka a přírody, budoucnosti Země a existence člověka na ní. Ve svých instalacích či objektech reaguje na rozrůstání konzumní kultury, jejíž rostoucí společenský dopad vnímá v českém prostředí již od porevolučních devadesátých let. Podoba jeho děl může být minimalistická nebo i výrazně eklektická; vždy jsou ale postavena na rukodělných aspektech vycházejících z modelářství, kutilství či práce s elektronikou, což jim dodává nezaměnitelný punkový charakter. Ve svých dílech nachází opětovné upotřebení pro řadu nejrůznějších předmětů, jako jsou vybité baterie, kovový odpad, plasty, staré televize, počítače a jejich komponenty i další druhy odpadových materiálů. Díky využití zvuku a pohybu dokážou opanovat okolní prostor, zacílit na divákovy emoce, ale současně ukázat například na nebezpečí spojená s umělou inteligencí, která může získat převahu nad lidskou. Již jeho Mluvič (1999), robot v dětské velikosti, otevíral otázku budoucnosti lidského těla a tělesnosti v souvislosti s novými poznatky vědy a biotechnologie, problematiku technologického odpadu a otázku jeho likvidace. Kintera je schopen s neobyčejnou lehkostí míchat humor a ironii, ale i banální prvky se zásadními tématy a problémy naší doby, což jeho projevu dodává vrstevnatost a nabízí různé úrovně čtení. Jedním z jeho zásadních témat je reflexe povrchnosti dnešní konzumní společnosti, přičemž Kintera prostřednictvím svých děl z opětovně využitých materiálů klade otázky po její udržitelnosti a relevantnosti v době narušené biodiverzity, globálních environmentálních hrozeb a celospolečenského morálního rozkladu. Tyto „reliéfní kresby“ složené z ready-madů a textu Kintera označuje jako „kresby“, což v mnohém vypovídá o jeho nonkonformním uměleckém přístupu, jímž se rád vymyká ze zavedených konvencí a omezujících normativních pravidel. Spojitost s kresbou lze hledat v postupné genezi tohoto autorova typického média, kdy se od plošného vyjádření stále více přesouval k vytváření asamblážovitě koncipovaných kompozic. Současně souvisí s rychlým a intuitivním kreativním procesem, čímž ve své podstatě bezprostřednost kresebného média evokují. Formát (103 x 73 cm), na kterém práce vznikají, si autor spojuje s představou typizované plochy zvětšeného papíru. Tomuto segmentu tvorby se Kintera věnuje od roku 2007, přičemž s tím, jak motivy postupně získávaly větší nezávislost na podkladové ploše, zpevňovala se i ona až k ploše dřevěné desky. Avšak již od prvních „kreseb“ z roku 2007 se jeho práce vůči podkladové ploše stále více osamostatňují a plastickými a materiálovými kvalitami jsou daleko blíže asambláži a potažmo soše, která je centrálním bodem jeho intermediální tvorby. Tyto práce vznikly v rozmezí let 2016 a 2022. Kintera v nich nachází „druhou šanci“ pro nalezené předměty, určené k rozkladu a zániku, čímž současně narušuje konvenční představy o podobě umění a dodává mu příznačné punkové rysy. Stěžejním nositelem sdělení tu je text, zpravidla aditivně přidávaný k vizuálnímu vyjádření. Jedná se o jednoduché slogany, které se velmi trefně vztahují k aktuálním společenským tématům, ale i o různá pozitivní sebe-motivační hesla, která souvisí s popularitou literatury věnované osobnímu růstu. Velmi srozumitelným, trefným, ale i lehce ironickým způsobem tak glosují témata, se kterými se všichni denně setkáváme. Krištof Kintera (*1973, Praha)
je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze, kde v průběhu
studia vstřebával vlivy různorodého ateliérového školení (Michael Bielický,
Milan Knížák, Aleš Veselý, Jiří Lindovský), což podpořilo svébytný
intermediální charakter jeho projevu. Své vzdělání obohatil o postgraduální
studium na Rijksakademie van Beeldende Kunsten v Amsterodamu (2003–2004) a
celou řadou stipendijních pobytů, jako na Ohio
State University v Columbus Ohio (1995), Germations X v Birminghamu
(1997), stipendium nadace Jana a Milan Jelinek v německé Villa Waldberta (2001).
Jeho tvorba byla oceněna na Prague Biennale II (2005), Čestnou cenou Sorosova
centra v Bratislavě (1996) a několikrát byl také zařazen mezi finalisty
Ceny Jindřicha Chalupeckého (1999, 2001, 2003). Historii samostatných přehlídek
jeho tvorby odstartovaly přehlídky v Galerii hlavního města Prahy (Mluvič) a Národní galerii v Praze (Dívá se obraz) v roce 1999.
K dalším zásadním samostatným prezentacím jeho tvorby patřila výstava Výsledky analýzy v Galerii hlavního
města Prahy (2012), I am not you
v Tinguely Museum v Basileji (2014), Your Light is My Life v Kunsthal Rotterdam (2015) nebo Nervous Trees v Galerii Rudolfinum
v Praze (2017). Ze skupinových výstav lze zmínit jeho účast na výstavě After the Wall, která v letech 1999–2000 proběhla v Moderna Museet ve
Stockholmu, Museu Ludwig v Budapesti a Hamburger Bahnhof v Berlíně.
Následovala účast na výstavách v Palais de Tokyo v Paříži (Five Milliards Years, 2006), Biennale des Künstlerverbundes v Haus
der Kunst v Mnichově (codes, 2015), NEMO – Biennale des Arts Numeriques v
Paříži (2019), XXII. Trienále v Miláně (Broken Nature, 2019), Gallerii
Nazionale v Římě (You Got to Burn to
Shine, 2019), Biennale Quebec (Small
Between the Stars, Large Against the Sky, 2019) nebo v Kunsthalle
Tübingen (Supernatural, 2020–2021). Kinterovy práce jsou zastoupeny například v Ludwig Museu v Budapešti,
Museu der Modern v Salcburku, Fogg Art Museum of Harvard University
v Bostonu, Museu současného umění (MOCAK) v Krakově, Národní galerii
v Praze a Galerii hlavního města Prahy, ale i v řadě privátních
sbírek, jako je Borghossian Foundation v Bruselu, Collezione Maramotti,
Barbierato Collection, Rubel Family Collection v Miami, sbírce Jerryho
Speyera v New Yorku nebo sbírce COLLETT Prague | Munich.
