Katharina Grosse

Bez názvu

Náhled

Autor Katharina Grosse (1961, Freiburg), German

Název v originále Ohne Titel

Rok2017

Materiál a technikaakryl na plátně

Rozměry226 × 158 cm

Klasifikace malba

Credit LineKunsthalle Praha

Licenční podmínky

Popis dílaKatharina Grosse je mezinárodně renomovaná německá umělkyně. Své imerzivní exteriérové a interiérové instalace vytváří prostřednictvím průmyslových stříkacích pistolí, s nimiž začala pracovat v devadesátých letech v souvislosti se snahou vystoupit z hranic klasického závěsného obrazu. Zacházení s barvou v její syrové průmyslové podobě vneslo do její práce nové výrazové možnosti a současně umožnilo pohltit okolní prostor barevnými nánosy a rozvinout malbu do monumentálního plošného výsledku, v čemž nachází intuitivní spojení s americkým land artem šedesátých a sedmdesátých let. Grosse svým tvůrčím procesem oslavuje barvu a využívá její duchovní významové aspekty, ale i smyslový a emocionální potenciál; barva tu překračuje vytčené hranice a navazuje bezprostřední vztah s divákem. Barvy, které tvoří hlavní podstatu její práce, se rozprostírají po různých typech povrchů, jako závoj pohlcují okolní plochy (sochy, fasády, plátna, předměty denní potřeby) a vytváří nový imaginativní prostor, jež v sobě automaticky nese silnou emocionální, ale i haptickou informaci. Proces, během něhož autorka v ochranném obleku podle šablon rozstřikuje lehký barevný aerosol, tu postupně dosedá na zvolené povrchy. Vrstvy barev přidává postupně, spojuje je do jednotlivých, vzájemně se prostupujících vrstevnatých barevných zón, aniž by ztratily něco ze své volné gestické povahy a silné haptické kvality. Pokaždé tu vzniká nové pole prostorových vztahů s nezaměnitelnou atmosférou. Způsob jejího přístupu k malbě lze označit za novou, post-mediální artikulaci malby, která v sobě nese jistou míru revolty proti institucionálnímu uchopení uměleckého díla jako hmotného fyzického artefaktu. Grosse v ráci svých obrazů i prostorových instalací vytváří svět imaginativních představ a obrazů.Její práce vždy úzce koexistují s místem, do něhož jsou zasazeny. Barvu lze současně vnímat jako výrazný transformativní prvek, jež umožňuje zpochybňovat kontury naší reality, přemýšlet a pohybovat se v odlišných myšlenkových vzorcích. Tento iniciační prvek obsahuje poselství pozitivních a intenzivních pocitů a emocionálních prožitků, překračuje kulturní a společenské hranice, otevírá otázky sociální zodpovědnosti, ekologie a udržitelnosti. Divák se stává součástí díla, kde je konfrontován s fyzickou realitou okolního prostoru a intenzivním, expanzivním pojetím fyzického gesta. Jedním ze zásadních vývojových kroků její tvorby se pro Katharinu Grosse stalo pomalování vlastní ložnice v roce 2006, které přineslo transformaci předmětů a novou perspektivu a materialitu, překročení malby směrem k intenzivnímu propojení obrazu s životem a vytvoření nové komplexní skutečnosti. Od roku 2014 používá ve velkých prostorových instalacích také rozměrné textilie, které vytvářejí prostor v prostoru, nezávislý na prostorových dispozicích galerie. Prostřednictvím svých dočasných exteriérových intervencí upozorňuje také na ničivé dimenze přírodních živlů, expanduje do přírodního prostředí a krátkodobě mění zákony jejich vnitřní harmonie (Untitled, bienále Prospect, New Orleans, 2008; Rockaway, MoMA PS1, 2016; Asphalt Air and Hair, ARoS trienále The Garden – End of Times, Beginning of Time, Aarhus, 2017). Obraz O. T. (2017) vizualizuje autorčino pojetí umění jakožto procesu postupného přidávání jednotlivých barevných vrstev, jímž otevírá několik možných vnímání povrchu a prostoru. Grosse plátno vytvořila s použitím airbrushové pistole a ručně vyráběných papírových šablon, které umožňují nanášet barvu jen do předem vytčených ploch. Ačkoliv se jedná o prostor klasického závěsného obrazu, vtiskla do něho Grosse svou zkušenost s vytvářením prostorových instalací a procesuálním vytvářením díla, které se stává událostí, oslavou barvy a jejích hlubokých symbolických a mysteriózních obsahů, jejímž prostřednictvím usiluje o transformaci našeho vnímání a přístupu k okolnímu světu. Katharina Grosse (*1961, Freiburg im Breisgau) vyrůstala ve východním Německu a vyrovnávala se s temnou historií země. V současnosti žije a působí v Berlíně. Studovala u malíře Gottharda Graubnera na Kunstakademie Düsseldorf a také Kunstakademie Münster. Během studijních let v Düsseldorfu měla také velmi blízký vztah k ateliéru Nam June Paika a zajímala se o video, což v ní vzbuzovalo myšlenky na zanechání malby, a to se později přeneslo do jejího inovativního přístupu k tomuto dosud převážně konzervativnímu médiu. Grosse malbu také vyučuje: učila na Kunsthochschule Berlin-Weißensee (2000–2009) a následně na Kunstakademie v Düsseldorfu (2010–2018). Katharina Grosse absolvovala několik stipendií a tvůrčích pobytů: Villa Romana Preis ve Florencii (1992), Karl Schmidt-Rottluff-Stipendium (1993), stipendium nadace Kunstfonds Bonn e.V. (1995). Je také držitelkou několika uměleckých ocenění: obdrželaFred-Thieler-Preis (2003) nebo Oskar Schlemmer Preis (2014). Mezi její nedávné institucionální výstavy a site-specific malířské intervence patří: Chill Seeping from the Walls Gets between Us (HAM Helsinki Art Museum, Finsko, 2021); Helsinki Biennale (2021); It Wasn’t Us (Hamburger Bahnhof – Museum für Gegenwart, Berlín, 2020/2021); Mural: Jackson Pollock I Katharina Grosse (Museum of Fine Arts, Boston, 2019/2020); Mumbling Mud (chi K11 art museum, Shanghai, 2018/2019; chi K11 art space, Guangzhou, 2019); Wunderbild (Národní galerie Praha – Veletržní palác, 2018/2019); The Horse Trotted Another Couple of Metres, Then It Stopped (Carriageworks, Sydney, 2018); This Drove My Mother Up the Wall (South London Gallery, Londýn, 2017); Asphalt Air and Hair (ARoS Triennial, Aarhus, 2017); Rockaway (pro program Rockaway! ve Fort Tilden, realizováno pro MoMA PS1, New York, 2016); Untitled Trumpet (56. Benátské bienále, Benátky, 2015); Seven Hours, Eight Rooms, Three Trees (Museum Wiesbaden, 2015); Yes no why later (Garage Museum of Contemporary Art, Moskva, 2015); Psychylustro (Philadelphia Mural Arts Programme, 2014). Dílo Kathariny Grosse je zastoupené v Centre Pompidou v Paříži, v Kunsthaus Zürich, Museu of Modern Art v New Yorku a celé řadě dalších institucí.