Nedko Solakov
Hovno, hovno, perla
Autor
Nedko Solakov
(1957, Cherven Bryag), národnost: bulharská
Název v originále
Shit, Shit, Pearl
Rok1990
Materiál a technikabílý inkoust, grafit, PVC, svorky a černá barva na překližce
Rozměry97 × 97 cm
Klasifikace
malba
Credit LineKunsthalle Praha
Název výstavy
Elmgreen & Dragset: READ
Popis díla Nedko Solakov je mezinárodně etablovaný umělec bulharského původu, známý svými narativními instalacemi, v nichž se prostupují podněty z jeho vlastního života s historií a fikcí. Klíčovou součást jeho tvorby představují texty, přítomné v kresbách, obrazech, ale i instalacích, které tu nehrají roli pouhého doplňku vizuální složky díla, ale do jisté míry představují stěžejní a autonomní část jeho projevu. Řada jeho děl vzniká jako komentář k absurditě politické a společenské situace postsovětského Bulharska a Solakov jejich prostřednictvím zdůrazňuje důležitost morálních principů, jako je odpovědnost, pravost či poctivost. Většina děl disponuje také nádechem humoru a jemné poezie, ale v některých případech je zesilován aspekt ironie či sebeironie. Mezi jeho ikonická díla patří Top Secret (1990), prezentované na Documenta 12. Dva dřevěné šuplíky s kresbami, texty a kolážemi odkazovaly k autorově mladické spolupráci s bulharskou státní bezpečností v letech 1978–1981. Ačkoliv se z nich nedozvíme žádné opravdu kompromitující informace, tento akt osobního sebeodhalení poukazuje na skutečnost, že bulharské složky tajné státní bezpečnosti zůstávají veřejnosti dodnes nepřístupné. Zmíněné dílo tedy ukazuje na specifika postsocialistické Evropy a napomáhá k pochopení lokálního kontextu. Také obraz Shit, Shit, Pearl vznikl krátce po revoluci a pádu železné opony. Zdánlivě černý pastózní monochrom obsahuje narativní, existencialisticky laděné texty v anglickém a bulharském jazyce, tematizující pocity deziluze. Solakovův pohled je oproštěn od kolektivního porevolučního optimismu, a poukazuje tak na krátkozrakost davového nadšení, které si ještě neuvědomuje negativa nové doby. Nedko Solakov (*1957, Cherven Bryag) vystudoval v éře kulturní izolace zemí východního bloku nástěnnou malbu na National Academy of Art v Sofii, již v průběhu studia však začal vytvářet malé narativní obrázky, představující opozici heroického socialistického umění. Jemná ironie a politický obsah prozrazují také postupné vystřízlivění víry v socialismus. Od poloviny osmdesátých let se odpoutával od tradiční malby – experimentoval s asambláží, vytvářením obrazových polyptychů, ale i rozsáhlými sériemi kreseb, v nichž reflektoval své pocity deziluze. V roce 1988 se spolu se svými vrstevníky účastnil legendární výstavy The City, v níž se pod vedením kritika Filipa Zidarova oprostili od malířského média a začali zkoumat možnosti prostorových instalací. Díky poměrně benevolentním kulturním poměrům mohl na přelomu let 1985 a 1986 absolvovat pětiměsíční postgraduální studium na Nationaal Hoger Instituut voor Schone Kunsten v Antverpách. Po pádu železné opony následovala řada uměleckých rezidencí a výstav v muzejních institucích po celém světě. Solakov byl zastoupen na množství mezinárodních přehlídek, šestkrát se účastnil Benátského bienále a přehlídek Documenta 12 a 13. V roce 2007 získal čestné ocenění na 52. bienále v Benátkách za instalaci, která byla jeho osobním komentářem k bulharsko-ruské kontroverzi ohledně produkce střelných zbraní Kalashnikov v továrnách v Bulharsku, jež probíhá jen kvůli zachování tradice dělby práce z dávno zaniklého Varšavského paktu mezi zeměmi bývalého sovětského bloku. Jeho retrospektivu All in Order, with Exceptions prezentovala v letech 2011–2012 Ikon Gallery v Birminghamu, Fondazione Galleria Civica v Trentu, Stedelijk Museum voor Actuele Kunst v Ghentu a Fundação de Serralves v Portu.
