Hans Hartung
T1962-U29
Artist
Hans Hartung
(1904, Lipsko - 1989, Antibes), Německo
Název v originále
T1962-U29
Rok1962
Materiál a technikavinylová barva a pastel na plátně
Rozměry58 x 250 cm
Klasifikacemalba
Credit LineKunsthalle Praha
Popis díla Hans Hartung patří k významným osobnostem malířského informelu, tašismu a lyrické abstrakce; současně byl i výraznou individualitou s vytříbeným uměleckým stylem, pro který se stal inspirativní i pro následující umělecké generace. V jeho osobnosti se setkala silná dispozice k experimentu a sofistikované estetické kvalitě, jež mu umožnily nacházet v oblasti čisté malby stále nová řešení a malířské polohy nabourávající tradiční přístup k obrazu. Jeho osobitý umělecký styl uzrál v období těsně předcházejícím druhé světové válce, kde se spontánně zrcadlila aktuální neklidná situace. V jeho výrazovém slovníku hrály podstatnou roli grafické tahy a tvary formující se na odlišně barevných plochách, kde neustále osciloval mezi divokostí a kultivovaností, kontrolou a chaosem, světlem a stínem, dynamickým pohybem a ztišeným zastavením. Stěžejním tématem jeho uměleckého projevu se stala čára, její shluky a různé směry jejich směřování. Jeho poválečnou tvorbu zřetelně ovlivnila asijská kaligrafie, která jí propůjčila větší provázanost s řádem a vědomou prací s podvědomím. V důrazu na dynamické a lyrické kvality obrazu lze upozornit také na jeho silný vztah k přírodě a obsesi hudbou. Své práce záměrně pojmenovával podle let a sérií, což zesilovalo striktní racionální přístup a eliminovalo případnou imaginaci diváka, která by od díla samotného odbíhala k předmětným nebo imaginativním představám. Dílo T1962-U29 (1962) jasně ukazuje Hartungovu meditativní polohu, k níž dospěl na přelomu padesátých a šedesátých let. Hartung se zde odklonil od příznačného stylu vrstvených černých tahů štětcem a nahradil je vertikálními energickými liniemi, které jako by vystupovaly z plátna. Modré, blíže nespecifikované pozadí evokuje nekonečnou mořskou plochu a vnáší do jeho pláten nový lyrický tón, odkazující na přírodní jevy. Hans Hartung (1904, Lipsko – 1989, Antibes) studoval
nejprve filozofii a dějiny umění na Universität Leipzig, ale mezi oblasti jeho
zájmu patřila také hudba, astronomie a náboženství. Posléze následovalo studium
umění na Akademii v Lipsku a Drážďanech, které v roce 1928 zakončil
v Mnichově pod vedením umělce a teoretika Maxe Dörnera. Období 1926–1932
strávil v Paříži, kde se seznamoval s tradicí moderního umění. V
letech 1935–1936 udržoval bližší styk s Vasilijem Kandinským, jehož tvorbu
ovšem znal už ze studií v Mnichově. Jeho první velkou samostatnou výstavu
mu uspořádal kurátor a umělecký kritik Christian Zervos v galerii Jeu de
Paume v Paříži (1937).
V roce 1938 se účastnil velké protinacistické Výstavy německého umění 20.
století v Londýně (Twentieth Century German Art, New
Burlington Galleries). Neklidné válečné období ho odvedlo od umělecké tvorby; v té době zažil věznění v cizineckém
internačním táboře, koncentračním táboře, bojoval v cizinecké a
francouzské legii a kvůli zranění mu byla amputována pravá noha. Po skončení
druhé světové války se usadil v Paříži, získal francouzské občanství a
naplno se vrátil ke své tvorbě, která byla v té době objevena pro
veřejnost. V průběhu života získal několik mezinárodních ocenění,
k nimž patřilo i Mezinárodní ocenění Guggenheimovy nadace pro oblast Evropa–Afrika (1956) a Velká cena za
malbu na 30. Benátském bienále (1960). Jeho první poválečná výstava se konala
v Galerii Lydia Conti (1947), následovaly výstavy v Galerii de France
(1956) a Galerii Craven (1956).
Z důležitých mezinárodních prezentací lze jmenovat výstavy Younger
European Painters: A Selection, Guggenheim Museum (1953–54); retrospektivu
v Musée national d'art moderne v Paříži (1969); nebo samostatné výstavy
jeho nových prací v Metropolitan Museum of Art v New Yorku (1975) a Musée d'art
moderne de la Ville de Paris (1980). Poslední dvě dekády svého života strávil
se svou ženou, norskou malířkou Annou-Evou Bergman, ve vile v Antibes. Po
jejich smrti zde vznikla Hartung-Bergman Foundation, spravující jejich
pozůstalost. Grafické práce Hanse Hartunga byly v Praze představeny
v roce 1964 v rámci výstavy Současné
proudy světové grafiky v galerii Hollar (výstava posléze putovala
ještě do Chebu, Zlína, Uherského Hradiště a Karlových Varů).
