Anselm Reyle

Bez názvu

Náhled

Artist Anselm Reyle (1970, Tübingen), národnost: německá

Název v originále Untitled

Rok2007

Materiál a technikakombinovaná technika na plátně

Rozměry242 × 191 cm

Klasifikacemalba

Credit LineKunsthalle Praha

Licenční podmínky

Popis díla Anselm Reyle je německý umělec, jehož tvorba se silně vztahuje k modernismu. Zatímco si přisvojuje kriticismus modernismu, skrze analytický přístup přetváří zavedené konvence a klade je do nového kontextu. Ačkoliv se permanentně vztahuje k malbě, jeho práce se z jejích konvencí vymaňují, odpovídají spíše principu malby bez malby a současně vykazují spřízněnost s estetikou ready-madu. Od konce devadesátých let vytváří rozsáhlé abstraktní malby, sochy a instalace v efektních zářivých neonových barvách, pro které využívá výrazně reflexní povrchovou materialitu v podobě fólií, zrcadel, skla nebo lakovaných nalezených objektů, neonových trubek a mačkaného kovu, jež vyjímá z jejich dosavadního kontextu a významového výkladu. Reyle často přepracovává ikonické modernistické motivy, které klade do nového kontextu a přepisuje tak zavedená uměleckohistorická klišé. Skrze implementaci netradičních materiálů dociluje působivého glamouru a vysoce estetizující efektnosti, která provokuje zřejmou konotací se světem konzumu a generuje výraznou ambivalentnost. Použití zapovězených materiálů prozrazuje výrazný odstup od akademické tradice a současně otevírá téma estetické recyklace nalezených předmětů. Svou rozšířenou praxí ready-madů a odklonem od subjektivního malířského procesu poukazuje Reyle na to, že estetické konvence západní moderny spojené s kultem tvůrčího autonomního génia a adorace originálu, mohou v dnešní době působit jako výrazně retardující prvek. Jeho kritika malby se věnuje zkoumání neustále se proměňujících kritérií kladených na umělecké dílo. Reyle se konstantně vztahuje k tématu abstrakce a táže se po její roli v rámci současné malby. Jeho přístup nikdy není jen otázkou analytického odstupu, čitelná je tu i sama fascinace nalezenými předměty, ale i otázkou smrti modernismu. Reyleho práce nejsou podřízeny striktnímu geometrickému řádu a vzhledem ke své materiálové podstatě a často disonantním barevným tónům silně působí na emoce a pohybují se na hraně mezi obsahem a prázdnotou. Obraz pochází ze série stripe paintings, jejímž prostřednictvím se Reyle vztahuje k exponovanému malířskému žánru druhé poloviny 20. století. V širším slova smyslu vnímá své stripe paintings jako nalezené objekty, které by měly připomínat již existující obrazy z dějin umění. I přes jistou míru mimetismu k nim Reyle zaujímá vztah ironické distancovanosti a současně se skrze materiály vztahuje k otázce industrializace a potažmo strojové duplikovatelnosti. Dílo sestává z nalezených předmětů pokrytých vrstvou chromu nebo smaltového laku, kladených v souvislých vertikálních pásech. Prostorového malířského působení dociluje v kontrastu k tradičním modernistickým malbám skrze působení plochy, textury a barevných kombinací. Rozkol děl spočívá v odlišnosti od původního sublimního ideálu abstrakce a jeho zřetelně provokativní dekorativní vizuální orientace, což do jeho čtení vnáší ambivalentní tenzi, spočívající v napětí mezi krásou a kýčem, originalitou a eklektičností. Rezonuje tak s charakterem doby obsesivně posedlé krásou a perfekcionismem vnějšího vzhledu, pod jehož povrchem se neskrývá žádný obsah ani hlubší poselství. Anselm Reyle (*1970, Tübingen) studoval na Staatliche Akademie der Bildenden Künste ve Stuttgartu a následně na Staatliche Akademie der Bildenden Künste v Karlsruhe. V roce 1997 se přestěhoval do Berlína, kde začal spolupracovat s osobnostmi jako John Bock, Dieter Detzner, Berta Fischer a Michel Majerus. Působil také jako hostující profesor na Staatliche Akademie der Bildenden Künste v Karlsruhe, Berlíně a Hamburku, od roku 2009 je profesorem ateliéru kresby a malby na Hochschule für Bildenden Künste Hamburg. Reyle má za sebou celou řadu samostatných výstav, mimo jiné také v Kunsthalle Zürich. Účastnil se řady mezinárodních skupinových výstav, např. v Tate Modern v Londýně nebo v Palazzo Grassi v Benátkách.