Milan Knížák
Destruovaná hudba
Autor
Milan Knížák
(1940, Plzeň), národnost: česká
Název v originále
Broken Music
Rok1963-1979
Materiál a technikaupravená vinylová deska, lepicí páska, beton
Rozměry⌀ 30,3 cm
Klasifikace
kombinovaná technika
Credit LineKunsthalle Praha
Popis díla Milan Knížák je mezinárodně známý český umělec, autor eventů, výtvarného
umění, designu, módy, básní, fotografií a hudby. Byl členem mezinárodního hnutí Fluxus a v roce 1965 byl
jmenován ředitelem východní sekce Fluxu (tzv. Fluxus East). Na počátku šedesátých
let vytvořil řadu pomíjivých realizací, k jejichž charakteristice patřilo
uplatnění konkrétního prostoru. Jeho pouliční akce, výstavy a happeningy
z doby skupiny Aktuálního umění (založena 1964), následně přejmenované na
Aktual (1966–1973), se výrazně odlišovaly od aranžovaných happeningů jeho
západních kolegů. Knížákovy akce se na rozdíl od amerických happeningů záměrně otevíraly
náhodě. Důležitý prvek tu představuje lidské tělo jako hlavní příměr
k realitě. Do určité míry byly založeny na práci s náhodným a
nehledaným publikem a hravém ozvláštnění všedních činností. Jejich záměrem bylo
překročit hranice umění směrem ke společenskému bytí a intervenovat do
fyzického i duchovního prostředí každého člověka. Umění není v tomto
pojetí jen artefaktem, ale i procesem s hravou a spirituálně didaktickou
funkcí. V průběhu sedmdesátých let prochází Knížákova tvorba procesem
výraznější dematerializace a konceptualizace a svým rozesíláním návodů, pokynů
a výzev vstupuje Knížák do kontextu mailartové vlny sedmdesátých let. Se zájmem
o rozšířené pole umění souvisí také jeho intervence do módního designu. Výraznou roli hrají oděvy také
v kontextu akcí, kde je pálí nebo maluje na lidské tělo. Přes módu, šatové
koláže a látkové obrazy dospěl v 80. letech také k asamblážovým látkovým
plátnům. Pozdější obrazy a objekty se pohybují v intencích postmoderní
eklektičnosti, hry s estetikou kýče a citací děl jiných mistrů, jejichž
prostřednictvím vyjevuje Knížák svůj ironický komentář k soudobé
společnosti. Hudba se do Knížákovy tvorby propisovala v různých tvůrčích aspektech. K nejzásadnějším počinům v tomto ohledu patří koncept tzv. Destroyed Music přehrávané na autorsky transformovaných gramofonových deskách. V roce 1963–1964 začal Milan Knížák jako jeden z prvních experimentovat s gramofonovými deskami. V průběhu živých performancí je zrychleně nebo zpomaleně přehrával, čímž měnil kvalitu skladby. V roce 1965 je začal destruovat: škrábat, probodávat, lámat a znovu skládat dohromady, přičemž tento způsob přehrávání byl destruktivní také pro gramofony samotné. Podobným způsobem pracoval Knížák později s partiturami: vymazával noty nebo celé takty, měnil údaje o intenzitě a tempu a zasahoval do pořadí při přehrávání. Později, aby docílil zvukové různosti, začal desky ještě přelepovat, přemalovávat, spalovat ohněm, rozřezávat a slepovat části různých desek do sebe, čímž vytvářel vlastní, agresivně znějící skladby vyznačující se změnami a přechody. Od roku 1970 začal používat také jen části rozřezaných gramofonových desek, z několika různých desek skládal desky nové, čímž vznikaly jakési hudební koláže. Od roku 1979 začal vytvářet i nehratelné varianty, tzv. Broken Music – kdy byly gramofonové desky kombinované s různými malými předměty, například umělohmotnými zmenšeninami hudebních nástrojů, případně z gramofonových desek vytvářel různé asambláže. Hratelné varianty destruované hudby vznikaly i v osmdesátých letech, z roku 1988 pochází první série tzv. Dvojitých kompozic. Milan Knížák (*1940, Plzeň) v současné době žije a působí v Praze. Později se jeho
rodina přestěhovala do Mariánských Lázní. V roce 1958 byl přijat do
přípravného ročníku na Akademii výtvarných umění v Praze, odkud byl po
roce vyloučen. Po dokončení povinné vojenské služby pracoval jako uklízeč.
Posléze v letech 1963–1964 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze,
ale studium nedokončil. Od
počátku šedesátých let uskutečnil v exteriéru Prahy sám (Demonstrace pro
všechny smysly, 1964; Demonstrace jednoho, 1964) nebo se
členy skupiny Aktual několik výrazných performancí. V roce 1966 uspořádal
v Praze spolu s Benem Vautierem a Jeffem Bernerem Fluxus festival, od
téhož roku byl v záznamech StB evidován jako nepřátelská osoba.
Období let 1968–1970 strávil na pozvání členů skupiny Fluxus ve Spojených
státech amerických. Po svém návratu byl sledován a stíhán Státní bezpečností.
V roce 1974 obdržel stipendium DAAD, ale pobyt v Berlíně mu bylo
dovoleno realizovat až o pět let později (1979–1980). V období let
1990–1997 působil na pozici rektora Akademie výtvarných umění v Praze, kde
v letech 1990–2016 vedl
také Intermediální ateliér.
Řadu let byl ředitelem Národní galerie v Praze (1999–2011). Přednášel na
řadě českých a zahraničních univerzit a účastnil se řady samostatných a
skupinových výstav doma i v zahraničí. Věnuje se také vlastní publikační
činnosti. Jeho díla jsou zastoupena v řadě důležitých institucionálních
sbírek doma i v zahraničí (Národní galerie Praha, Stadtgalerie Stuttgart,
Sprengel Museum Hannover, Museum of Modern Art v New Yorku či Tate Modern
v Londýně).
