Heinz Mack

Dynamická struktura

Náhled

Artist Heinz Mack (1931, Lollar), German

Název v originále Dynamic Structure

Rok1959-1960

Materiál a technikasyntetická pryskyřice na dřevotřísce

Rozměry100 × 140 cm

Klasifikacemalba

Credit LineKunsthalle Praha

Licenční podmínky

Popis díla Heinz Mack patří k výrazným představitelům poválečné umělecké scény; spolu s Otto Pienem byl zakládajícím členem hnutí ZERO (1957–1966). Jejich tvorba reagovala na novou roli umění ve společnosti a iniciovala propojení umění se světem vědy a techniky, což mělo do prostředí obývaného člověkem vnést nové pozitivní hodnoty. Sám sebe Heinz Mack vždy považoval především za sochaře a malíře, a ačkoliv používal i tradiční materiály a rukodělné postupy, v jeho práci výrazně figurují také technické inovace a prefabrikované průmyslové prvky. Ve svých kinetických a percepčních dílech kladl důraz na světlo a jeho vibrace, čehož dosahoval prostřednictvím rotace prvků nebo transparentnosti a opacity materiálů, které výrazným způsobem akcentují otázky pohybu, prostoru a následně i času. Kineticko-světelné sochařské práce zahrnují různé typy světelných reliéfů, krychlí, rotorů nebo stél, konstruovaných z hliníku a z aero a kosmonautických technologií. Mimoto se věnoval tvorbě obrazů, pastelů, tušových kreseb, grafik a fotografií. Záměrně však kompletně eliminoval použití barev. K barvě a práci s barevnou chromatikou se obrátil teprve po roce 1991 v monumentálních obrazových formátech, v nichž dochází k prostupování barvy a světla, které dohromady utváří senzuální, dynamický, ale stále harmonický celek. Důležitou součást Mackovy umělecké tvorby představují také vizuální návrhy úpravy veřejných prostorů nebo interiérů kostelů. V rámci hnutí ZERO lze zmínit také společné cesty do pouště a na Antarktidu, v jejichž panenské přírodě jeho členové realizovali rozsáhlé umělecké instalace a utopické projekty, založené na experimentech se světlem. Dynamische Struktur (1959–1960) představuje Mackův radikální přístup k malbě, reflektující novou společenskou realitu, jíž se v různých médiích zabýval od poloviny padesátých let. Obraz názorně ukazuje, že Mack se ve své malířské práci záměrně zřekl postupného budování kompozice a subjektivně řízeného gesta, které jsou u něho nahrazeny strukturou, která je současně jedním z podstatných prvků celé jeho tvorby. V principu aditivního řazení obrazových prvků je záměrně akcentováno také spojení s hudbou a princip seriality. Svůj vlastní koncept malby shrnul Mack ve svém příspěvku do prvního čísla časopisu ZERO (1958), uveřejněného pod názvem The New Dynamic Structure. Věnoval se v něm zejména otázce vibrací a struktury, jež v jeho obrazovém díle hrají centrální úlohu. Vibrace je v tomto kontextu třeba číst ve spojitosti s prvkem času a prostoru; zatímco struktura, jíž pohyb prostupuje, má představovat záměrný opak k tradiční statické kompozici. Heinz Mack (*1931, Lollar) získal umělecké vzdělání na Staatliche Kunstakademie Düsseldorf (1950–1953). Cenné poznatky si však odnesl také ze studia filozofie na Universität zu Köln (1953–1955), které se později promítly také do jeho umělecké praxe. Jeho první samostatná výstava se uskutečnila v Galerii Schmela v Düsseldorfu (1957). V této rané fázi své tvorby uskutečnil Mack řadu cest do africké Sahary, kde od roku 1962 realizoval projekty předznamenávající landartové realizace. V rámci Mackovakariérního růstu byla důležitá výstava Světlo a pohyb [Licht und Bewegung] (Kunsthalle Bern; Museum des 20. Jahrhunderts, Vienna; Kunsthalle Baden-Baden; Kunsthalle Düsseldorf; Städtisches Museum Recklinghausen; Palais des Beaux-Arts, Brussels; 1965), jež byla první důležitou přehlídkou kinetického umění. V roce 1967 poprvé samostatně vystavoval v Paříži v legendární Galerii Denise René. Výstava v Galerii Denise René v roce 1974 byla jeho první samostatnou prezentací v New Yorku. V roce 1970 byl sérií svých světelných kinetických objektů prezentován v německém pavilonu na 35. ročníku benátského bienále. Byl zastoupen také na mezinárodních uměleckých přehlídkách documenta 2 (1959), documenta 3 (1964) a documenta 6 (1977) v německém Kasselu. Jeho první velká retrospektivní výstava se konala v roce 1973 v Musée d´Art moderne de la ville de Paris. Od té doby se jeho tvorbě dostává trvalé pozornosti v rámci samostatných výstav, ale i kolektivních výstavních projektů. V letech 1970–1980 realizoval také řadu monumentálních soch ve veřejném prostoru v Německu. Heinz Mack je nositelem řady uměleckých ocenění a jeho tvorba je zastoupena v mnoha uměleckých institucích po celém světě. Působil také jako hostující profesor v japonské Ósace a do roku 1992 byl členem Berlin Academy of Arts; v roce 2015 byl jmenován čestným členem Kunstakademie Düsseldorf. Výzkumu a přínosu hnutí ZERO se věnuje nadace ZERO, založená v roce 2008 v Düsseldorfu, která současně ve svých sbírkách spravuje velké množství děl členů tohoto významného uměleckého hnutí.