Jiří David

Protichůdné živly (Síla)

Náhled

Autor Jiří David (1956, Rumburk), národnost: česká

Název v originále Protichůdné živly (Síla)

Z cykluBílá série

Rok1986

Materiál a technikaolej na plátně

Rozměry162 × 162 cm

Klasifikace malba

Credit LineKunsthalle Praha (dlouhodobě zapůjčeno Nadací Evy a Petra Zemanových)

Licenční podmínky

Popis dílaJiří David patří k vůdčím osobnostem českého postmodernismu. Pro svá umělecká vyjádření využívá různá média, jimž je však společná neustálá oscilace mezi romantizující citlivostí a racionálně řízenou úvahou. V jeho syntetizujícím a mnohovrstevnatém pohledu se setkávají vlivy vědeckých, společenských, uměleckých i mediálních rovin skutečnosti. Ve svém neortodoxním vizuálním pojetí si často pohrává s estetikou kýče a implementací nízkých žánrů. David se prostřednictvím svých děl, ale i skrze své veřejné postoje a jednání dlouhodobě vyjadřuje ke stavu společnosti a otázce české národní identity nebo současným sociálním otázkám. Neobává se otevřeně vyjádřit svůj názor, který může být nepříjemný nebo provokovat, což je ve své podstatě zásadní a nepostradatelná podmínka existence demokratické společnosti. Svým postojem tak ukazuje, že naším největším nebezpečím je apolitická společnost, jež je v konečném důsledku porážkou občanských práv a výhrou politické moci, kontrolující a omezující osobní svobody jednotlivce. Mezi jeho nejdůležitější práce patří konceptuální fotografické cykly vznikající v průběhu devadesátých a nultých let (Skryté podoby, Bez soucitu, Moji rukojmí, Pátá pečeť), v nichž se zabýval otázkou identity, manipulace či násilí a jejich ohledávání z různých úhlů pohledu.Protichůdné živly (1986) jsou součástí tzv. Bílé série založené na obecnější znakové řeči. Jiří David se tehdy dříve než ostatní odklonil od neoexpresionismu směrem k více individuálně pojatému vyjádření, v němž se skrývá subjektivní reakce na současnost. Bílá série obsahovala jedenáct obrazů inspirovaných židovskou symbolikou; bezprostředně po ní následovala Černá série, která se vztahovala ke křesťanským symbolům. V obrazech z Bílé série se objevují fragmenty manýristických staveb se zdůrazněnými tektonickými články. Perspektivní anomálie vytváří ireálný prostor a upozorňují na jejich obsahové zaměření směrem k intelektuálním a duchovním rovinám. Symbolika evokující hluboké duchovní významy reflektuje autorovu myšlenkově rozpolcenou a duchovně vyprázdněnou dobu pozdní normalizace, která tehdy dávala alespoň naději pro možný vstup do nové, duchovně založené éry.Jiří David (*1956, Rumburk) v letech 1982–1987 absolvoval studium na Akademii výtvarných umění v Praze. V této době se účastnil neoficiálních výstav, tzv. Konfrontací (1984–1987), v nichž se formovala mladá postmoderní generace, pohybující se zprvu v intencích západního neoexpresionismu, italské transavantgardy a Neue Wilde. Patřil k zakladatelům skupiny Tvrdohlaví (1987–2001), která se zasloužila o hlubší průnik postmodernismu do podoby českého výtvarného umění. V souladu s tím se jeho tvorba od druhé poloviny osmdesátých let posouvala k postmodernímu zacházení s obrazem, založenému na práci se znakem a textem, aby se od devadesátých let profilovala ve svobodném pohybu napříč médii. V letech 1995–2002 vedl ateliér vizuální komunikace na Akademii výtvarných umění v Praze a posléze ateliér intermediální konfrontace na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (2004–2020). Od přelomu osmdesátých a devadesátých let se Jiří David pohybuje na mezinárodní scéně, což odstartovalo jeho zastoupení na Apertu v Benátkách. V roce 2015 reprezentoval Českou republiku na 56. benátském bienále, výstava byla posléze reprízovaná v Národní galerii Praha (Jiří David: Apoteóza, 2016). Jeho poslední samostatné výstavy se konaly v Centru pro současné umění Futura (Blíže noci, 2018) nebo Centru současného umění DOX (Jsem tady, 2020). Jeho díla jsou zastoupena v řadě institucí, jako je Národní galerie Praha, Art Institute of Chicago, National Portrait Gallery v Londýně či Ludwig Museum v Budapešti.