Lubomír Typlt
Bouře
Autor
Lubomír Typlt
(1975, Jilemnice), národnost: česká
Název v originále
Bouře
Rok2015
Materiál a technikaolej na plátně
Rozměry200 × 260 cm
Klasifikace
malba
Credit LineKunsthalle Praha (dlouhodobě zapůjčeno Nadací Evy a Petra Zemanových)
Popis díla Lubomír Typlt patří k nejvýraznějším českým malířským osobnostem, které na sebe upozornily na začátku nultých let v souvislosti s obnoveným zájmem o médium malby. Typltova tvorba je založena na silném teoretickém a uměleckohistorickém povědomí. Jeho rané obrazy s motivy mrtvých koček se vyznačovaly silnou expresivitou a existenciální naléhavostí. Přístup k expresivitě se však v jeho následných obrazech výrazně proměňuje směrem k racionálně konceptuálnímu přístupu, který lze přirovnat k systematickému výzkumu. Pracuje s obsahovým a výrazovým slovníkem exprese a expresionismu, ale podrobuje je kritické ironii, jeho práce s prostředky exprese je tak ryze záměrná. Postavy nebo předměty v jeho obrazech lze označit za klonované a mnohonásobně zmnožované figuranty, v jejichž spojitosti dochází k tematizaci zla v mnoha podobách. Pracuje v cyklech, v nichž experimentuje s výrazovými možnostmi malby, ohledává konkrétní obrazový motiv, analyzuje zvolenou formu a hledá co nejvypjatější emocionální a barevnou konstelaci. Příležitostně rozvíjí také linii splývavé geometrické tvorby, která souvisí s jeho vytvářením ready-madů a dispozicí k absurditě dadaismu. Bouře (2015) ukazuje na Typltovo nalezení motivu dívek, doplňujících chlapecké scény. Postavy dívek se u něho začaly objevovat v roce 2011, a ačkoliv se chlapci a dívky v některých dílech objevují dohromady, spíše je zobrazuje odděleně, což souvisí s jejich komplementárním významem. Umožnily mu přechod k jiné barevné skladbě, odlišným atributům, ale i tematizaci jiných motivů. Běžící dívky s deštníky jsou zobrazeny v okamžiku tělesného vzdoru proti přírodě, která se tu stala silnějším protivníkem, proti němuž nelze zvítězit. Novým prvkem souvisejícím s dívčí postavou je také absence tváře naznačená pouhým obrysem, jímž proniká barva pozadí. Pojetí obrazu ukazuje také na jeho obrat k volnějšímu pastóznímu gestickému rukopisu, který nahradil více kontrolovanou a systematizovanou práci s malířským rukopisem. Lubomír Typlt (*1975, Jilemnice) studoval
v letech 1993–1997 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze,
následně studoval malbu na Fakultě výtvarného umění VUT v Brně u profesora
Jiřího Načeradského (1997–2001). Pro svůj zájem o německou expresivní malbu,
která ho oslovila svou malířskou a obsahovou brutalitou a syrovostí, Typlt
pokračoval v dalším studiu na Kunstakademie v Düsseldorfu
(1998–2005), kde prošel ateliéry Markuse Lüpertze, Gerharda Merze a A. R.
Pencka. Po roce stráveném v Berlíně se v roce 2006 vrátil do Prahy,
kde byla jeho tvorba zařazena do významných přehlídek, které se v prvních
letech nového tisíciletí věnovaly novým tendencím v malbě (Perfect Tense, Jízdárna Pražského hradu,
Praha 2003; Resetting: jiné cesty k věcnosti, Galerie hlavního města
Prahy, 2007; Motýlí efekt?, Galerie Rudolfinum, 2013). Samostatné
výstavy měl v Galerii hlavního města Prahy (Tikající muž, 2012), Galerii Václava Špály (Neutopíš se dvakrát ve stejné řece, 2018), Alšově jihočeské galerii
v Hluboké nad Vltavou (Tančící
pentagon, 2021–2022). Jeho tvorba je často recipovaná také v rámci
kolektivních výstavních projektů v německém prostředí (Blue Is Hot and Red Is Cold: Klasse A. R.
Penck 1989–2005, Kunsthalle Düsseldorf a Kulturbahnhof Eller, Düsseldorf,
2019), samostatně vystavoval v Německu (Düster
ist die Nacht, Galerie Poll, Berlin, 2013; Somnambul, C&K Galerie, Berlin, 2020), Francii (Transition,
Galerie Oneiro, Paříž, 2016) nebo Belgii (Ticking
Man, Pražský dům v Bruselu, 2017). Jeho práce se nachází v řadě
institucionálních a privátních sbírkách v České republice, ale i ve
sbírkách v Německu, Nizozemsku nebo Číně. Působí také v hudebním uskupení WWW, pro
něž píše texty prostoupené výraznou symbolikou a absurdní ironií, souznící
s jeho obrazovou produkcí.
