František Skála
Tao
Artist
František Skála
(1956, Praha), národnost: česká
Název v originále
Tao
Rok2007
Materiál a technikakombinovaná technika
Rozměry18 × 9 × 9 cm
Klasifikacesocha
Credit LineKunsthalle Praha
Popis díla František Skála se vyjadřuje prostřednictvím různých médií, včetně sochy, malby nebo ilustrace dětské knihy, přičemž všechny nesou výrazné stopy jeho nekonvenčního životního i uměleckého postoje. Své kuriózní objekty vytváří často z kontrastních materiálů, jako jsou přírodniny kombinované s plasty nebo předměty denní potřeby. Ve vzniklých dílech se mu daří vyzdvihnout jejich jedinečnou odlišnost nebo kuriózní tvarosloví a pomáhá nacházet krásu v odlišnosti. Jeho umělecký přístup se vyznačuje sklonem k mystifikaci a manipulaci, humorem, ironií, nadhledem, narušováním společenských konvencí, sklonem k divadelnosti a vyprávěním smyšlených příběhů a romantických mytologií. Tao, sestávající z několika drobných předmětů, se vyznačuje bizarním tvaroslovím a materiálovou různorodostí. Přesvědčivě evokuje muzejní exponáty odlišných kultur, ačkoliv je výsledkem Skálova imaginativního a mystifikačního umu. Nebojí se přiřadit k předmětu ani smyšlenou historii nebo způsob původního využití a pomáhá nám tak opětovně osvobozovat individuální svět fantazií a představ, které v racionalisticky založeném světě nemají své místo. František Skála (*1956, Praha) se nejprve věnoval studiu řezbářství a posléze vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, obor filmová a televizní grafika, ale první uznání mu přinesly ilustrace dětských knih v roce 1995. V roce 1992 absolvoval uměleckou rezidenci Headlands Center for the Arts v San Franciscu, později také často prezentoval svou práci v zahraničí. Od roku 1974 byl členem B.K.S. (Tajná organizace Bude konec světa), které podpořilo jeho sklony k mystifikaci a osvobozování fantazie. V roce 1986 se účastnil neoficiálních akcí zvaných Konfrontace, kde se setkal s generačně spřízněným Jiřím Davidem nebo Stanislavem Divišem, spolu s nimi patřil k nejvýraznějším osobnostem mladé generace. V letech 1987–1991 působili jako členové umělecké skupiny Tvrdohlaví, která pomohla do českého prostředí implementovat vlivy postmodernismu. Průběžně podniká po vzoru básníka Máchy putovní cesty Evropou, což v době klimatické krize získává na aktuálnosti, a píše a kreslí během nich deníky. Nejproslulejší z cest bylo putování z Prahy přes Alpy do Benátek. Kresbami a drobnými plastikami, které po cestě vznikly, prezentoval Českou republiku na Benátském bienále v roce 1993. Je držitelem mnoha ocenění, mimo jiné například Ceny ministerstva kultury za nejkrásnější knihu, 1. ceny Arte Giovane di Europa z italského Bolzana nebo Ceny Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění. Samostatné výstavy mu uspořádala Galerie Rudolfinum (2004) a Národní galerie Praha (2017).
