Július Koller
Subjektobjekt (Trojrám)
Artist
Július Koller
(1939, Piešťany - 2007, Bratislava), národnost: slovenská
Název v originále
Subjectobject (Triple Frame)
Rok1966
Materiál a technikalatexová barva na dřevě, lněný provázek
Rozměry57,5 × 63,8 × 6 cm
Klasifikacesocha
Credit LineKunsthalle Praha
Popis díla Umělecký přínos slovenského umělce Júlia Kollera je spojen s vlnou konceptuálního umění šedesátých a sedmdesátých let. Ve své tvorbě aplikoval propracovaný mytologický konstrukt, spojující racionální a iracionální prvky, jež lze vnímat jako reakci na oblast tehdejšího oficiálního umění, ale i na život v socialistické normalizační realitě. Podstatou jeho tvorby nejsou jen fyzické objekty, ale zejména myšlenkové procesy s puncem nezaměnitelné autorské ironie, která se projevuje také v negaci a znejišťování našich obvyklých hranic konvenčního vnímání umění, čímž nachází styčné body s dobovými západními tendencemi neodada, Fluxu a nového realismu. V souvislosti s tím označoval své umělecké výstupy výhradně předponou „anti-“, jejímž úkolem je ukázat na nastolení nové, alternativní subjektivně-objektivní skutečnosti, obohacující naše poznání novými významy. Od roku 1969 se jedním z jeho charakteristických znaků stal otazník, který byl vyjádřením jeho neustálých pochyb a nejistoty ve vztahu k soudobé společenské situaci v Československu. Tvorba sedmdesátých a osmdesátých let je založena na principu tzv. kulturních situací, které veškerou každodenní lidskou činnost transformují na uměleckou, čímž napomáhají k hloubkové transformaci společnosti. Důležitou součást jeho utopického dadaistického stylu tvoří i zájem o futurologicko-kosmologická témata, jež současně sdílí se širším okruhem slovenských autorů. Jeho tvorbu charakterizovala také celoživotní vášeň pro odpadové materiály vizuální a textové povahy, odkazující k socialistickému a postsocialistickému světu. Odpadové materiály pro něho byly zdrojem jeho umělecké tvorby, ale také její integrální součástí a dokumentací jeho vlastního života. Koller působil také v síti autorů zapojených do oblasti tzv. mail artu, kdy prostřednictvím pošty distribuoval přátelům své osobní postoje, situace a statementy. Subjektobjekt (1966) je složen ze tří dřevěných čtvercových latí, spojených provázkem. Pochází ze série objektů z odpadových materiálů, které daly vzniknout jednoduchým minimalistickým kompozicím, vztahujícím se k médiu obrazu a vztahu obrazového nosiče a rámu. Objekt souvisí také s procesem prostupování vysokého a nízkého a celkově narušuje statut zavedeného uměleckého díla. Povrch latí je pokryt bílou latexovou barvou, která v kontextu jeho tvorby uvozovala přechod od tradiční olejové malby štětcové techniky směrem k neosobnímu autorskému provedení. Tato díla byla předstupněm jeho anti-obrazů a současně tvořila důležitou součást jeho happeningů, kde prováděl situační hru mezi subjektem (umělcem) a apropriovaným předmětem. Július Koller (1939,
Piešťany – 2007, Bratislava) absolvoval na přelomu
padesátých a šedesátých let studium na Vysoké škole výtvarných umení
v Bratislavě, kdy se také účastnil školních „experimentálních“ výstav
(1963, 1964). V letech 1967 a 1968 měl v Bratislavě dvě samostatné
výstavy (Galérie Cypriána Majerníka a Dom umenia). Na počátku sedmdesátých let
udržoval kontakt s českými konceptuálními umělci Jiřím Valochem a Petrem
Štemberou a byl zahrnut do Aktuelle Kunst in Ostreuropa (1972, ed. Klaus Groh),
významného knižního počinu té doby. V sedmdesátých a osmdesátých letech se
účastnil také výstavních projektů v západní Evropě a Jižní Americe,
mapujících umění východní Evropy, zatímco doma se mohl účastnit jen oficiálních
skupinových přehlídek. Spolu s Peterem Rónaiem a Milanem Adamčiakem
založili krátce pro revoluci sdružení Nová vážnosť (1991–1993). V roce
1991 měl po více než dvaceti letech samostatnou výstavu Sondy ve Slovenské
národní galerii v Bratislavě. Jeho práce se v průběhu devadesátých
let staly součástí několika důležitých přehlídek, představujících konceptuální
umění za železnou oponou: Der Riss im Raum: Positionen der Kunst seit 1945 in
Deutschland, Polen, Der Slowakei und Tschechien (Martin Gropius Bau, Berlín; Galerie Zacheta, Varšava; Galerie hlavního města Prahy,
1994), Aspects/Positions. 50 Years of Art in Central Europe 1949–1999 (Vídeň,
1999 a Fundació Joan Miró, Barcelona, 2000) nebo Global Conceptualism: Points
of Origin, 1950–1980 (Queens Museum of Art, New York, 1999). V roce 1996
zastupoval Slovensko na 23. bienále v Sao Paolu. V roce 2003 byl
zařazen do expozice Utopia Station na mezinárodní výstavě 53. bienále
v Benátkách a realizoval samostatnou výstavu v Kölnischer Kunstverein
v Kolíně nad Rýnem. V roce 2007 byl zahrnut na skupinovou výstavu
Fluxus East: Fluxus-Netzwerke in Mitteleuropa (Künstlerhaus Bethanien, Berlín; Šiuolaikinio
meno centras / Contemporary Art Cetre, Vilnius; Ludwig Museum, Budapest). Také v posledních
letech se jeho díla objevila na důležitých tematických výstavách zaměřených na
avantgardní umění druhé poloviny dvacátého století ve Vídni (The
Death of the Audience, Wiener Secession, 2014),
v New Yorku (Report on the Construction
of a Spaceship Module, New Museum, 2014), Bruselu (Facing the Future: Art in
Europe 1945–1968, BOZAR – Palais des Beaux-Art / Paleis voor Schone Kunsten /
Centre for Fine Arts, 2016) nebo Karlsruhe (Kunst in Europa 1945–1968: Die Zukunft im Blick /
Art in Europe 1945–1968: Facing the Future, Zentrum für Kunst und
Medientechnologie (ZKM), 2017). Jeho poslední velkou retrospektivní výstavu pod názvem One Man Anti-Show
hostil v letech 2016–2017 v Mumok (Museum moderner Kunst Stiftung Ludwig
Wien) ve Vídni. Kollerovu pozůstalost spravuje Slovenská národní galerie a
První slovenská investiční skupina. Velká část jeho tvorby je také trvale
k vidění v nedávno vzniklém Anti-múzeu Júliusa Kollera
v Bratislavě, jež spravuje Spoločnost Júliusa Kollera (The Július Koller
Society). Zastoupen je ve sbírkách Centre Georges Pompidou v Paříži, Tate
Gallery v Londýně, Generali Foundation ve Vídni, La Collection du Musée
National d´Art Moderne v Paříži, Collección Jumex v Mexiku, Muzeu Sztuki v
Lodži, Kontakt Art Collection ve Vídni, Národní galerii Praha či Moravské
galerii v Brně (sbírka Jiřího Valocha).
