Otto Piene

Oko

Náhled

Artist Otto Piene (1928, Bad Laasphe, Germany - 2014, Berlin), German

Název v originále Eye

Rok1963

Materiál a technikaolej na plátně se zbytky kouře

Rozměry80 × 100 cm

Klasifikacemalba

Credit LineKunsthalle Praha

Licenční podmínky

Popis díla Německý umělec Otto Piene byl jednou z vizionářských osobností poválečného uměleckého světa. Patřil do generace umělců, pro niž byl výrazným iniciačním bodem osobní prožitek válečných let. Podobně jako ostatní členové skupiny ZERO ve své futuristické tvorbě propojoval umění s vědou a technikou, z jejichž dematerializovaného spojení měl vzniknout lepší svět s novým spirituálním viděním světa. Piene pracoval primárně se světlem, vzduchem a ohněm. Všechny jeho projekty měly vizualizovat krásy přírody opticky jednoduchými prostředky a vytvořit tak lepší svět pro bytí a nové generace. V rámci uměleckého vidění členů skupiny ZERO měly světlo a moderní technika vyvést evropskou společnost z velkého společenského traumatu. Piene nejprve vytvářel rastrové obrazy, v nichž projektoval pohyb a světelné vibrace, vztah světla, materiality a pohybu. Paralelně k rastrovým kresbám se rozvíjí i jeho tvorba v oblasti kouřových kreseb a obrazů. Další stěžejní tvůrčí okruh jeho práce představuje tzv. světelný balet (tzv. Lichtballet) – světelné performance, vzniklé na přelomu padesátých a šedesátých let. Jeho balet byl nejprve založen na mechanickém pohybu, který se mu později ve spolupráci s MIT Museum Studio a Johnem Powellem podařilo robotizovat. Z myšlenky světelného baletu vzešly také pozdější, pevně instalované světelné místnosti (tzv. Lichtraum), složené ze světelných objektů všeho druhu, pohyblivých prvků nebo také perforovaných a prosvícených stěn, které vytvářely nezaměnitelné prostory prostoupené snovou imaginativní náladou. Eye [Oko] (1963) je podmanivě rudé plátno s černým oválným středem, pomyslným okem do útrob plátna. Představuje příklad Pieneho ohňových obrazů, vznikajících z materiálových experimentů s elementem ohně, navazujících od roku 1963 na jeho práce vytvořené kouřem. Oheň hrál spolu se světlem jednu z ústředních rolí Pieneho obsahově inovativní tvorby. Obrazy vznikající s pomocí tohoto elementu odkazují k jeho osobním prožitkům z raného mládí z období války. Ve svých dílech vyzdvihoval tvůrčí potenciál ohně, který mu umožnil narušit homogenní pole rudé barvy. Motiv oka, který se v jeho ohňových obrazech objevuje často, přímo odkazuje ke smyslovému orgánu, jež je pro umělce naprosto nezastupitelné a jeho ztráta je v tomto případě fatální. Otto Piene (1928, Bad Laasphe – 2014, Berlín) studoval malbu krátce na Akademie der Bildenden Künste v Mnichově a posléze pokračoval na Staatliche Kunstakademie Düsseldorf. V letech 1953–1957 se věnoval studiu filozofie na Universität zu Köln, což mu dodalo hlubší myšlenkový řád, z něhož mohl posléze čerpat. Patřil k zakládajícím osobnostem skupiny ZERO (1957–1966), jejíž členové se věnovali individuální tvorbě, ale i kolektivním tvůrčím akcím a projektům. V roce 1968 byl pozván na Center for Advanced Visual Studies (CAVS) při Massachusetts Institute of Technology v Cambridge, Massachusets (MIT) , kde od roku 1974 působil v pozici ředitele. Řada jeho realizací a uměleckých aktivit souvisela s jeho členstvím ve skupině ZERO. První světelný prostor zvaný Salon de Lumière konstruoval spolu s Heinzem Mackem a Güntherem Ueckerem ve Stedelijk Museu v Amsterdamu (1962), v roce 1964 následoval kolektivní projekt pro documenta 3 v Kasselu. Piene se v roce 1965 přestěhoval do New Yorku, kde také realizoval svou první samostatnou výstavu Light Ballet v Howard Wise Gallery. Jednalo se o první, komplexně světelnou výstavu tohoto druhu v USA. V Německu měl svou první samostatnou výstavu v legendární galerii Schmela v Düsseldorfu (1966). Vystavoval v německém pavilonu na Expo 67, v roce 1972 vytvořil světelnou instalaci pro závěrečný ceremoniál olympijských her v Mnichově a věnoval se také projektům pro veřejný prostor. S jeho osobou je spojen i koncept sky artu –⁠ raným příkladem těchto aktivit byla slavnost v Düsseldorfu, během níž Pieneho balóny vzlétaly do vzduchu. Teprve v USA uskutečnil velké vzdušné projekty, které vzešly ze spolupráce s CAVS na Massachusetts Institute of Technology v Cambridge, Massachusets (MIT) a patřila mezi ně i jeho prezentace na documenta 6 v Kasselu (1977) nebo National Mall ve Washingtonu D.C. (1978). Své umělecké vyjádření vizualizoval také na fasádách veřejných budov –⁠ mezi nejvýznamnější realizace patří Silberne Frequenz na budově Westfälisches Landesmuseum für Kunst und Kunstgeschichte v Münsteru (1970–1971 / 2014). V roce 1968 se přestěhoval do Bostonu, aby se stal členem Center for Advanced Visual Studies (CAVS) na MIT. V letech 1974–1993 institut CAVS sám řídil. Jeho výstavy retrospektivního typu se uskutečnily v Museum am Ostwall v Dortmundu (1967), Kölnischer Kunstverein v Kolíně nad Rýnem (1973/1974), Museum Kunstpalast v Düsseldorfu (1996). Spolu se skupinou ZERO získal v roce 1963 velkou cenu 4. bienále v San Marinu. Piene získal v roce 1966 také získal Sculpture Prize, udělovanou americkou akademií umění v New Yorku. Otto Piene byl je nositelem ceny Konrada von Soesta (1968). Zatím poslední retrospektiva jeho díla proběhla v roce 2013 v Museum für Neue Kunst v Karlsruhe.