Dóra Maurer

Záhyby, 1. krok

Náhled

Artist Dóra Maurer (1937, Budapešť), Hungarian

Název v originále Foldings, 1st Step

Rok1974

Materiál a technikasuchá jehla na papíře

Rozměry49 × 49 cm

Klasifikacetisk

Credit LineKunsthalle Praha

Licenční podmínky

Popis díla Dóra Maurer je mezinárodně známá konceptuální umělkyně a jedna z předních osobností maďarské neo-avantgardy. Patřila ke stěžejním osobnostem uzavřené a nezávislé komunity umělců, hudebníků a básníků, která si tvořila svou vlastní kulturu nezávislou na oficiálních strukturách. Ve své konceptuálně zaměřené tvorbě se zabývala grafikou, fotografií, filmem a malbou, jež jsou v jejím interdisciplinárním přístupu propojeny tématem pohybu, drobných posunů, otázkou vnímání a transformace. Zájem o tyto principy pramenil z jevů a procesů odpozorovaných z běžného života. Od konce padesátých do počátku šedesátých let pracovala Maurer primárně s grafikou. Experimentovala zde s posuny jednotlivých forem, s prostorovou hloubkou a pohybem jinak statických a plošných děl, a s potenciálním vytvářením asociací. Na konci šedesátých let získala její grafická práce výraznější konceptuální rysy, které se promítly do akčních grafik, založených na drobných proměnách v rámci jednotlivých tisků; přičemž později se tyto principy otiskly i do fotodokumentací jejích akcí. Kromě zkoumání možností pohybu materiálu experimentovala také s různými materiálovými kvalitami a vytvářela senzuální, biomorfní tisky, které se obrací ke vztahu reality a obrazu. Zkoumání materiálových kvalit grafických tisků souviselo s rytím do mědi a nutností zkoušek a testovacích tisků, což na jedné straně vytvářelo různé varianty a současně vybízelo k odmítnutí konceptu dokončenosti uměleckého díla. Tímto důrazem na procesuální a haptické kvality díla se jejich vnímání současně zřetelně posouvalo k zesílení jejich subjektivního prožívání. S ohledem na technologické používání kovových desek, které na tiskovou plochu dopadaly z velké výšky, vstoupil do procesu prvek nepředvídatelnosti a omezené možnosti kontroly; jeho přirozenou součástí se tak staly drobné chyby nebo poškození povrchu, jež každému jednotlivému tisku dodávaly unikátní originalitu. V průběhu sedmdesátých let však její experimentální tvorba získala více konceptuální a objektivní rysy; promítl se do ní také zájem o filozofii a manifesty avantgardních umělců. V době sedmdesátých let se začala věnovat filmu. Výstupem však nebyl pohyblivý obraz, ale negativní filmový pás, nařezaný na jednotlivé sekvence, zvětšený na stříbrotisk. V roce 1972 se tímto prostřednictvím věnovala studiím minimálních pohybů (Reversible and Changeable Phases of Movement). Princip jemných posunů jednotlivých prvků se paralelně promítl také do série jejích abstraktních maleb a do skládaných papírových a frotážových kreseb. Významnou část její pozdní tvorby zaujímají malby rozvinuté do imerzivní podoby (1999–2015), jež mají působit jako předmět v pohybu a disponují výrazným instalačním a objektovým charakterem. Pro účely tvarování a manipulace obrazové plochy začala na konci devadesátých let používat počítač, který využívala i pro účely počítačové animace, věnovala se i experimentům s mnoho-perspektivní fotografií. Záhyby, 1. krok (1974) je tisk vytvořený suchou jehlou, jež tvoří poškrábaný kov pokrytý inkoustem a následně obtisknutý na papír. Geometrický rastr je rozdělený do pětadvaceti obdélníků, výsledkem je síťovaný našedlý tisk čtvercového formátu s diagonálním záhybem v pravém horním rohu. Toto dílo je ukázkou akčních grafik, v nichž se Maurer od počátku sedmdesátých vypořádávala s tématem prostoru a pohybu pomocí geometrických útvarů a barev. Dóra Maurer (*1937, Budapešť) studovala do roku 1961 na Akademii výtvarných umění v Budapešti. V roce 1967 získala Rockefellerovo stipendium ve Vídni, kde se provdala za maďarského emigranta, umělce a architekta Tibora Gáyora, což jí umožnilo svobodný pohyb mezi Vídní a Maďarskem a výstavní možnosti v Rakousku, Německu a Itálii. Na začátku sedmdesátých let začala opět více času trávit v Maďarsku, což také ovlivnilo charakter její tvorby. V raných dílech se zaměřovala na otázku vnímání, stejně jako na formální odkazy k dějinám umění; její aktivity na začátku sedmdesátých let získaly ironický a politický podtón a rezonovalo v nich napětí mezi privátním a osobním. Tehdy se účastnila spontánních skupinových akcí v odsvěcené kapli v Balatonbogláru, která byla do svého nuceného uzavření v roce 1973 centrem pro rozvíjení inovativního akčního a konceptuálního umění. Sama kurátorovala řadu výstav a byla editorkou různých antologií, mimo jiné maďarského čísla časopisu Schmuck (spolu s Lászlo Bekem), které vyšlo v Británii v roce 1972. V roce 1970 měla možnost vystavovat své práce v rámci British International Print Biennale v Bradfordu a byla zařazena i do tří následujících ročníků. V rámci anonymního kolektivu maďarských umělců vystavovala na výstavě Nových tendencí 5 v Záhřebu (1973). Samostatnou výstavu jí uspořádala Neue Galerie ve Štýrském Hradci (Verschiebungen, 1975) a přehled její tvorby z let 1958–1983 se podařilo představit také v Mumok – Muzeu moderního umění ve Vídni (1984). Patřila také mezi umělce, kteří navázali zprostředkovaný kontakt s hnutím Fluxus. Své experimentální filmy již v roce 1985 prezentovala v Muzeu moderního umění v New Yorku (BBS Budapest: Twenty Years of Hungarian Experimental Film). Spolu s umělcem Miklósem Erdélym vyučovala v Ganz-MÁVAG Factory Cultural Centre v Budapešti, díky čemuž měli vliv na maďarskou neoficiální scénu, které napomáhali vymanit se ze svazujících omezení Kádárova režimu. V letech 1990–⁠2007 vedla ateliér malby na Hungarian Academy of Fine Arts v Budapešti, kde se snažila akcentovat interdisciplinární přesah malířského média. Nedávné představení její tvorby v rámci skupinových výstav v Art Institute of Chicago (Light Years: Conceptual Art and the Photograph, 1964–1977, 2011), Centre Pompidou v Paříži (Promises of the Past, 2011), Muzeu moderního umění v New Yorku (Transmissions: Art in Eastern Europe and Latin America 1960–1980, 2015) nebo Tate Modern v Londýně (Performing for the Camera, 2016) napomohly jejímu zapojení do mezinárodního kontextu. Její poslední autorské retrospektivy se uskutečnily v Tate Modern v Londýně (2019) a Kunsthalle Bielefeld (So sehen und anders sehen, 2022).