Studoval na klasickém gymnáziu v Praze-Žižkově (1935–39), roku 1939 se zapsal na obor obecné historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po uzavření českých vysokých škol nacisty pracoval jako dělník v loděnicích Praha.
V letech 1940–43 navštěvoval soukromou školu kreslení Emanuela Frinty. Roku 1943 byl povolán na nucené práce v Německu. Po návratu dále maloval, vstoupil do spolku Štursa (1946). První samostatnou výstavu měl v roce 1956 v Divadle D 34, o rok později se stává členem Skupiny Máj 57.
Tématem jeho obrazů jsou především krajiny, hlavně české, po cestách do Itálie, Rakouska, Německa a Španělska také evropské. Jeho tvorba, především v prvním období, odráží kromě vesnické krajiny také okouzlení průmyslovou krajinou a pražskou periférií (Žižkov, pískovny, navigace), zahrnuje však i obrazy figurální a portréty. Vedle malby se věnoval i sochařství (figury, ženské hlavy, loutky), jeho sochy jsou většinou ze dřeva a polychromované. Jeho díla jsou zastoupena např. v Národní galerii v Praze, Muzeu hlavního města Prahy, v galeriích v Roudnici a Liberci a v Gekkoso Galery v Tokiu. Měl 23 samostatných výstav doma a 18 v zahraničí (Berlín, Vídeň, Londýn) a svá díla vystavoval i na řadě společných výstav (Modern Czechoslovak Art, Londýn, 1962, Poezie města, Praha 1967, Současná česká krajinomalba a zátiší, Praha, 1978). Tvorba V. Beneše je velmi osobitá, těžko zařaditelná do hlavních proudů výtvarného umění 20. století, jeho obrazy jsou naplněny osobitou poezií, klidem, tichem a melancholií.
Nebyly nalezeny žádné výsledky
