Karel Černý vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze (1933-1938), kterou absolvoval u prof. Jakuba Obrovského. Od roku 1940 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Na utváření jeho osobitého výtvarného projevu měla vliv expresivnost a barevná exaltovanost norského malíře Edvarda Muncha, ale i kubismus Bohumila Kubišty, projevující se ve zjednodušení a deformitě tvarů.
Dispozici k temnému koloritu a celkovému existenciálnímu zaměření, na jehož utváření mělo vliv také autorovo tělesné postižení, podpořila také doba okupace a druhé světové války. Teprve po droce 1948 se jeho barevná paleta vlivem pařížských pobytů a kontaktem s tvorbou Raoula Dufyho a Fernanda Légera projasnila a projevila tendence k většímu dekorativismu a tématu každodennosti. Kromě různých žánrových scén v podobě milenců v opuštěných kavárnách se věnoval tématu zátiší a jihočeské krajiny.
Nebyly nalezeny žádné výsledky
