Tomáš Predka

Bílý stín

Náhled

Autor Tomáš Predka (1986, Česká Lípa), česká

Název v originále Bílý stín

Rok2022

Materiál a technikaolej a akryl na plátně

Rozměry200 × 140 cm

Klasifikace malba

Credit LineKunsthalle Praha

Licenční podmínky

Popis díla Tomáš Predka patří mezi výrazné osobnosti současné české malířské scény. Jeho technicky vyprecizovaná abstraktní plátna jsou koncipovaná výhradně vertikálně. Nevztahují se k formálnímu světu abstrakce, ale zřetelně ukazují na vizuální spřízněnost se světem digitální kultury jako zdroje nových a neustále se proměňujících informací. Tento efekt Predka někdy ještě posiluje orámováním obrazového motivu plošnou obvodovou konturou evokující vymezenou plochu digitální obrazovky. Obrazy, které také často označoval jako „flashbacky“, lze vnímat jako reakce na rychlé vjemy-útržky, záblesky, okamžiky rychle se měnící reality. V souvislosti s tím se v obrazech objevovaly prvky typografie nebo fragmenty materiálů s reflexními vlastnostmi, které nebyly nositelem žádné konkrétní informace, ale jen estetickým vjemem a reziduem viděného. Dalším klíčem pro čtení Predkových obrazů může být jeho fascinace filmem a inspirace principem stmívání a roztmívání jednotlivých filmových políček, kdy obraz stejně rychle zmizí, jako se objeví. Jednotlivá plátna obvykle koncipuje jako součást širšího malířského a významového pole, v čemž lze hledat spojitost s tzv. expanded painting, kde je každá práce součástí širší vztahové sítě přesahující oblast malby. V rámci obrazové plochy Predka pracuje primárně s barvou, texturou a malířským gestem, přičemž obraz je často utvářen jen z jednoho barevného odstínu. Jeho obrazy, které jsou založené na kombinaci akrylu s olejem a v poslední době také na možnostech práce se sprejem a airbrushí, se vyznačují precizní technickou dokonalostí spojenou se systematizovaným tvůrčím procesem. Způsob práce je založen na rozvaze a pomalých, táhlých tazích, jejichž prostřednictvím plochu plátna pokrývá širokými tahy štětce, které ve své podstatě působí zvláštní dematerializovanou neuchopitelností, prchavostí a zastřeností, což opět evokuje spřízněnost s inspirací v analogovém a digitálním prostředí filmu či internetu. Pastóznost se střídá s lehkými lazurami, jemná lyričnost se strohou chladností, organická tekutost s přísnými geometrickými prvky, chladná tonalita s teplejší barevností. Názvy jeho děl často odkazují na přechod, dvojznačnost, změnu nebo na stav, který není statický, ale vyznačuje se pohybem fyzického, ale i mentálního druhu. Predkovy obrazy tak lze nahlížet jako zvláštně neuchopitelné a prchavé fragmenty fyzického i virtuálního světa, v nichž je obsažena reflexe naší komplikované a vrstevnaté současnosti. Bílý stín (2022) patří do série pláten založených na principu odebírání – odsávání nanesené barevné plochy prostřednictvím pečlivě komponovaných tahů štětcem, obnažujících spodní plán bílé barvy. Práce s překrýváním vrstev olejových emulzí Technologické finesy olejových emulzí a koncentrovaný, takřka kaligrafický charakter tahů vnáší do obrazové plochy moment fluidní tekuté formy, čímž Predka záměrně odkazuje k pojmu tekuté modernity Sigmunda Baumana, používaného k označení charakteru soudobé společnosti, v níž se diferencují a individualizují životní vzorce, které se již nemusí podrobovat jednotnému normativnímu řádu. Tento koncept současně nachází vnitřní provázanost s dvojznačným názvem výstavy Prisma, pro niž byl obraz vytvořen. Název uvozoval zájem o podmínky určující způsob pohledu či hledisko, s nímž na zkoumanou problematiku nahlížíme, ale současně označení pro hranol umožňující rozklad bílého světla do barevného spektra. Obě tyto významové interpretace do jisté míry pomáhají charakterizovat autorovo uvažování, kdy každý jednotlivý obraz vnímá jako variantu možného úhlu pohledu nebo jednu vizuální frekvenci.Tomáš Predka (*1986, Česká Lípa) studoval nejprve jeden rok na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni, kde se věnoval oboru knižní vazby a ilustrace. V letech 2006–2013 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru grafiky Vladimíra Kokolii. V průběhu studia odešel na stáž na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde studoval v ateliéru Jiřího Černického a Marka Meduny, což ho ovlivnilo k přechodu k abstrakci. V roce 2012 následovala stáž u Daniela Richtera v ateliéru zaměřeném na rozšířený obrazový prostor na Akademie der bildenden Künste Wien. Své práce vystavuje především v malých nezávislých galeriích, kde jednotlivé výstavy koncipuje jako ucelené významové a instalační celky. Mezi jeho významné sólové výstavy patří Rozkazy z éteru, Galerie SPZ, Praha (2014); Spící kino, Galerie NAU, Praha (2014); Peace Race, New Joerg, Vídeň (2015); Chuť vody, Berlínskej Model, Praha (2015); Vysoké napětí, Nová scéna Národního divadla v Praze (2016); Disruption, Galerie kritiků, Praha (2017); Look At Me, České centrum Paříž (2017); Dopamin, Galerie 207, Prague (2018); Mimo záznam, Holešovická šachta, Praha (2019); Prisma, Galerie města Plzně (2022). V roce 2015 byl v rámci Contemporary Visions VI londýnské BEERS zařazen mezi sto nejperspektivnějších mladých umělců současné malby na světě. Je držitelem 10. ročníku Ceny kritiků za mladou malbu za rok 2017.