František Janoušek

Poutník

Náhled

Artist František Janoušek (1890, Jesenné - 1943, Praha), Czech

Název v originále Pilgrim

Rok1935

Materiál a technikaolej na plátně

Rozměry62 × 83 cm

Klasifikacemalba

Credit LineKunsthalle Praha

Licenční podmínky

Popis dílaFrantišek Janoušek byl výrazný český modernistický malíř, jehož tvorbu předčasně ukončilo vážné onemocnění. Důležitým impulzem pro jeho vlastní práci bylo především setkání se surrealismem. Specifickým rysem Janouškova surrealismu byla jeho niterná expresivita niterný expresionismus a sklon k dramatickému způsobu vyjádření, jejichž prostřednictvím se vyrovnával se společenskou a politickou krizí třicátých a počátku čtyřicátých let. V souladu s tím nebyly impulzem pro vznik jeho děl vnitřní podvědomé představy, ale vědomé a racionální zpřítomňování jevů a událostí odehrávajících se v okolním světě. V jeho imaginativních obrazech je zakódováno velké množství významů, jeho primárním zájmem však zůstávají především malířské hodnoty. Svou osobitou výtvarnou formu nalezl v roce 1929 pod vlivem italského pobytu; začátkem třicátých let následovala cesta do Paříže a další pobyt v Itálii. Na základě těchto podnětů vytvořil tzv. Italský cyklus (1930–1932) s motivy zasazenými do scenérií italských měst. V důrazu na architektonické prvky tu lze vypozorovat vliv Giorgia de Chirico, ale Janouškův způsob práce se odlišuje v malířském stylu zaměřeném na zachycení dramatického pohybu a organického tvarosloví, které v roce 1931 načas vystřídala kubizující stylizace. Posléze následovalo období (1933–1934), v němž jeho obrazy získaly výrazně lyričtější a kontemplativnější ráz ukazující na inspirační zdroje v tvorbě Joana Miróa a Maxe Ernsta. Dochází k rozrušení jednoznačného vztahu mezi tvarem a významem. Stěžejní roli tu získávají názvy, které motivům dodávají alespoň částečnou možnost identifikace. Vlivem dobové atmosféry a zejména španělské občanské války vstupuje do Janouškových pláten z let 1935-1936 výrazně dramatizující prvek. V nových plátnech tematizuje krutost přírody i člověka a odkazuje na souvislost soudobé situace s temnými mýtickými příběhy. Veškerá pozornost těchto obrazů se koncentruje na lidskou figuru, která se rozpadá do roztěkaných a vratkých lineárních forem skládaných z množství křivek a tenkých čar, což ve své podstatě evokuje splynutí lidského a přírodního prvku. Okolní prostor ztrácí svou konkrétnost, nově se tu však objevuje motiv moře jako symbolického rodiště života a pobřežím, obývaného různými organismy a útvary. V následujících letech se stupňuje neklid jeho obrazů, které se současně otevírají volnějšímu malířskému rukopisu, podporujícímu vnitřní expresi obrazových forem. S příchodem války se naléhavě hlásí téma člověka a jeho dramatického osudu. Toto závěrečné tvůrčí období je charakterizováno průnikem mytologických odkazů a přímých referencí k tématu války, nazírané jako obraz nekonečného lidského utrpení. Poutník (1935) je reprezentativní ukázkou Janouškovy tvorby z poloviny třicátých let, kdy jeho stylové vyjádření získalo kontemplativnější charakter. Lineárně kresebné pojetí a skladba různých organických prvků nás přivádí do oblasti imaginativních a mytických představ, kde nelze rozlišovat mezi lidským a přírodním prvkem. Vizuální vjem tu primárně ukotvuje název, v němž Janoušek odkazuje k motivu umělce-poutníka, představujícího jeho vlastní reflexi lidského osudu.František Janoušek (1890, Jesenný – 1943, Praha) vystudoval po krátké vojenské zkušenosti na frontě první světové války speciální školu Vojtěcha Hynaise na Akademii výtvarných umění v Praze (1919–1922). Posléze odjel na studijní cestu do Vídně a Německa. Na začátku třicátých let podnikl cesty do Paříže a Itálie, které přispěly k jeho osobnímu příklonu k surrealismu. Janoušek byl členem Skupiny výtvarných umělců Mánes, jejíchž spolkových výstav se ve třicátých letech pravidelně účastnil. Zastoupen byl také na mezinárodní výstavě Poesie 1932 (Mánes, Praha), ohlašující v českém prostředí příchod surrealismu. V roce 1935 mu spolek uspořádal také samostatnou výstavu. Spolu s Vladimírem Sychrou a Vojtěchem Tittelbachem vedl v letech 1939–1942 tzv. Malířskou školu Mánesa, jež měla pomáhat těm, kteří za války nemohli vystavovat ani prodávat svá díla. Po jeho předčasné smrti (1943), způsobené rakovinou se na přelomu let 1947–1948 uskutečnila jeho posmrtná výstava v pražském Mánesu. Jeho práce se staly součástí střednědobé expozice 1918–1938: První republika v Národní galerii v Praze (2018–2022), reflektující vrstevnatý pohled na umění v meziválečném Československu. Zasazení jeho tvorby v kontextu českého surrealismu reflektoval výstavní projekt Muž s hořící hřívou: Emil Filla a surrealismus. 1931–1939 (Museum Kampa, Praha,17–2018). Jeho tvorba je zastoupena v Národní galerii Praha, Moravské galerii v Brně, Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, ale i v Centre Georges Pompidou v Paříži nebo Muzeu Sztuki v Lódži.