František Skála
Barevné domy
Autor
František Skála
(1956, Praha), národnost: česká
Název v originále
Casette per colori
Rok2010
Materiál a technikakombinovaná technika (dřevěná skříň polepená tiskem, plastika, tři potisknuté folie, textil, plech)
Klasifikace
instalace
Credit LineKunsthalle Praha
Popis díla František Skála se vyjadřuje prostřednictvím různých médií, včetně sochy, malby nebo ilustrace dětské knihy, přičemž všechny nesou výrazné stopy jeho nekonvenčního životního i uměleckého postoje. Své kuriózní objekty vytváří často z kontrastních materiálů, jako jsou přírodniny kombinované s plasty nebo předměty denní potřeby. Ve vzniklých dílech se mu daří vyzdvihnout jejich jedinečnou odlišnost nebo kuriózní tvarosloví a pomáhá nacházet krásu v odlišnosti. Jeho umělecký přístup se vyznačuje sklonem k mystifikaci a manipulaci, humorem, ironií, nadhledem, narušováním společenských konvencí, sklonem k divadelnosti a vyprávěním smyšlených příběhů a romantických mytologií. Casette per colori je instalace vzdávající hold neznámému fiktivnímu malíři, jehož dílo bylo odsouzeno k zapomnění. Zosobňuje tak nezaměnitelný Skálův sklon k mystifikaci a vytváření smyšlených příběhů a pohádek, které pomáhají osvobozovat individuální svět fantazií a představ, které v dnešním racionalisticky založeném světě nemají své místo. František Skála (*1956, Praha) se nejprve věnoval studiu řezbářství a posléze vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, obor filmová a televizní grafika, ale první uznání mu přinesly ilustrace dětských knih v roce 1995. V roce 1992 absolvoval uměleckou rezidenci Headlands Center for the Arts v San Franciscu, později také často prezentoval svou práci v zahraničí. Od roku 1974 byl členem B.K.S. (Tajná organizace Bude konec světa), které podpořilo jeho sklony k mystifikaci a osvobozování fantazie. V roce 1986 se účastnil neoficiálních akcí zvaných Konfrontace, kde se setkal s generačně spřízněným Jiřím Davidem nebo Stanislavem Divišem, spolu s nimi patřil k nejvýraznějším osobnostem mladé generace. V letech 1987–1991 působili jako členové umělecké skupiny Tvrdohlaví, která pomohla do českého prostředí implementovat vlivy postmodernismu. Průběžně podniká po vzoru básníka Máchy putovní cesty Evropou, což v době klimatické krize získává na aktuálnosti, a píše a kreslí během nich deníky. Nejproslulejší z cest bylo putování z Prahy přes Alpy do Benátek. Kresbami a drobnými plastikami, které po cestě vznikly, prezentoval Českou republiku na Benátském bienále v roce 1993. Je držitelem mnoha ocenění, mimo jiné například Ceny ministerstva kultury za nejkrásnější knihu, 1. ceny Arte Giovane di Europa z italského Bolzana nebo Ceny Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění. Samostatné výstavy mu uspořádala Galerie Rudolfinum (2004) a Národní galerie Praha (2017).
