Jiří Kovanda
Bez názvu (Beze slov)
Artist
Jiří Kovanda
(1953, Praha), národnost: česká
Název v originále
Untitled (Without Words)
Rok1977
Materiál a technikatužka a červený fix na papíře
Rozměry41,9 × 29,7 cm
Klasifikacekresba
Credit LineKunsthalle Praha
Popis díla Jiří Kovanda je český konceptuální umělec s mezinárodním renomé. Ve svých subtilních a nenápadných performancích, site-specific instalacích a objektech systematicky ohledává oblast mezi životem a uměním a současně prokazuje intuitivní schopnost reagovat na aktuální atmosféru ve společnosti. Sklon k intimitě, lyričnosti a zapojení humoru a ironie dodávají jeho konceptuální tvorbě nezaměnitelné rysy. Kovanda realizoval v polovině sedmdesátých let dnes již legendární konceptuální akce v pražském veřejném prostoru, v nichž i přes svůj vrozený ostych usiloval o navázání mezilidského kontaktu. Akce zachycené na černobílých fotografiích se strojopisnými popisky ukazují apatickou a distancovanou společnost, zasaženou normalizačním procesem. Od body artových akcí se Kovanda na konci sedmdesátých let obrací k minimalistickým instalacím ve veřejném prostoru, které jsou díky své nenápadnosti a použití běžných materiálů rozeznatelné jen zasvěceným. V osmdesátých letech se věnoval zejména malbě ve stylu Neue Wilde a Neo-Geo. Ve způsobu mísení komiksových prvků s uměleckými díly modernismu prokázal originální uchopení postmoderního názoru, v němž zužitkoval své dispozice pro kolážovitost, ironii a znalost dějin umění. V následujícím období se vrací k tvorbě objektů, koláží a asambláží, v nichž je zřetelná návaznost na minimalismus. Příznačný aspekt kutilství a využití předmětů denní potřeby dodávají těmto dílům neobvyklé estetické kvality. Po roce 2000 se také příležitostně vrací k akcím (Líbání přes sklo, Tate Modern, 2007). Bez názvu (Beze slov) patří do série kreseb na milimetrovém papíru, vznikající paralelně s jeho ranými akcemi v městském exteriéru. Práce z této série ukazují na možnosti propojení konceptuálního myšlení a akce vlastního těla, ale i na možnosti pohybu v mezních hranicích identifikovatelnosti kresby jako uměleckého díla. Využitím utilitárního milimetrového papíru dochází k zpochybnění tradičního východiska minimalistického umění, které se zpravidla nevztahuje k ničemu mimo sebe sama. Vedením černé horizontální linky, záměrně přerušené natržením a jemným posunem vzniklých polovin papíru, autor vnáší aspekt procesuálnosti, časové a místní vymezení potom určuje autorský přípis na spodní hraně listu. Jiří Kovanda (*1953, Praha) je uměleckým autodidaktem, který cestu k umění nacházel individuálně v nelehkém období normalizace, spojeném s okleštěním občanských svobod. Jedním z iniciačních vlivů, které přispěly k formování jeho umělecké osobnosti, byla výstava Marcela Duchampa ve Špálově galerii (1969), již lze vnímat jako jeden z posledních příspěvků svobodnějších šedesátých let. I přes omezené možnosti se Kovanda i nadále seznamoval se západním konceptualismem; ovlivnila ho také návštěva Polska v polovině sedmdesátých let, díky níž se mu podařilo navázat kontakty s pražským okruhem konceptualistů (Petr Štembera, Karel Miler, Jan Mlčoch). Od druhé poloviny sedmdesátých let se stává součástí neoficiální umělecké scény a paralelně s tím se věnuje výkonu občanského povolání (od roku 1972 působí v depozitu Národní galerie). V průběhu osmdesátých let se účastnil neoficiálních výstavních akcí (tzv. Konfrontace), na nichž se formovala česká malířská postmoderna. V letech 1995–2018 působil jako asistent v malířském ateliéru Vladimíra Skrepla na Akademii výtvarných umění v Praze. V té době představoval v domácím prostředí již přirozenou uměleckou autoritu, jejíž estetika nenápadnosti inspirovala generaci nastupujících umělců. V souvislosti s tím se šíří také širší povědomí o jeho rané konceptuální tvorbě, která se setkává s mezinárodním uznáním. Vystavoval na Documenta 12 v Kasselu (2007) nebo na výstavní přehlídce Transmissions: Art in Eastern Europe and Latin America, 1960–1980 (Museum of Modern Art, New York, 2015–2016). Samostatně vystavoval například ve Wiener Secession (2010) nebo v Reina Sofía v Madridu (2012). Zastoupen je ve sbírkách Centre Pompidou a Tate Modern.
