Milan Grygar

Lineární partitura

Náhled

Artist Milan Grygar (1926, Zvolen), národnost: česká

Název v originále Linear Score

Rok1973

Materiál a technikabarevné tuše na kartonu

Rozměry88 × 62,5 cm

Klasifikacekresba

Credit LineKunsthalle Praha

Licenční podmínky

Popis díla Milan Grygar je výrazný český solitérní umělec, který se do dějin umění zapsal originálními experimenty na poli tzv. akustických kreseb propojujících zvuk, obraz a prostor. Jeho tvorbu šedesátých a sedmdesátých let lze vnímat jako dialog s mezinárodním prostředím, zejména se soudobou tvorbou Johna Cage. Kresba hraje v Grygarově tvorbě zásadní roli od roku 1964, kdy jejím prostřednictvím začal zkoumat vzájemné vztahy mezi vizuální složkou a akustickým doprovodem, který vnímá jako nedělitelnou součást tvůrčího procesu. Jeho zájem vzbuzoval zejména vzájemný doprovodný vztah a procesuálnost vzniku díla. V roce 1965 vytvořil první akustické kresby prostřednictvím dřívek či různých drobných předmětů, jejichž vizuální záznamy chápal jako autonomní znaky bez vazby k předmětné skutečnosti. Akustická událost se tu stává důležitější než barva, přičemž souběžné akustické projevy zaznamenával na magnetofonový pásek. O rok později nahradily ruční kresbu mechanicky se pohybující předměty, jejichž prostřednictvím dospěl k potlačení vlastní subjektivní projekce. Akustické kresby existují ve své výsledné fyzické podobě, ale fungovaly také jako forma drobného happeningu. Pozdější konceptuální kresby a cykly vznikající od roku 1967 byly založeny na primátu vizuálního grafického záznamu, který může fungovat jako návod nebo „výtvarná instrukce“ zvukového přepisu (tzv. partitury). V pozdějších živých hmatových kresbách (1969) dochází ke kreslení pohybem těla, což navozuje symbiózu zvuku, pohybu, prostoru a kresby. Zájem o otázku řízené nahodilosti ho na počátku osmdesátých let přiblížil k performanci, kdy byl kresebný záznam výsledkem pohybu hraček se zapálenými sirkami. V roce 1987 se prostřednictvím černých a bílých obrazů vrátil k malbě, kde barvu vnímá jako prvek ekvivalentní zvuku. Pozdější plátna na bázi redukovaného minimalistického tvarosloví fungují na principu synestetického působení dvou komplementárních pláten (tzv. Antifony). Lineární partitura (1973) je založena na drobném geometrickém rastru, přičemž každá linie tu je myšlena jako „dráha v čase“ nebo nositel zvuku. Pravidelná struktura je zde narušena skrze jejich posun v levé části kresby, ale také prostřednictvím akcentu čtyř červených vertikálních linek, které sem vnášejí odlišné vizuální a potenciálně zvukové kvality. Lineární partitury vznikaly od počátku sedmdesátých let a zosobňují „kresby s prostorovou představou zvuku, který je obsažen v činnosti čáry“. Milan Grygar (*1926, Zvolen) se narodil ve slovenském Zvolenu, ale dětství prožil v Olomouci. Posléze začal studovat školu uměleckých řemesel v Brně (1942–1943), která byla založena na principech Bauhausu. K dalším zásadním impulzům patřilo jeho setkání s tvorbou Lászlo Moholy-Nagyho (Dům umění města Brna, Brno, 1935) a podněty ze strany kulturně orientovaného otce. Toto krátké intenzivní poznávání moderního umění bylo koncem druhé světové války přerušeno jeho nasazením na nucené práce v Líšni u Brna na letecké motory. Posléze studoval v letech 1945–1950 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru monumentální malby Josefa Nováka (1945–1948) a Emila Filly (1948–1950). Po absolutoriu se z existenčních důvodů věnoval grafice knižní tvorby a filmových plakátů. Na své první samostatné výstavě v Nové síni v Praze v roce 1959 představil své obrazy. Pod dojmem návštěvy Benátského bienále (1964), zaměřeného na tvorbu amerických popartistů, dospěl k přesvědčení o vyčerpanosti malby a obrátil se ke kresbě, která ho přivedla ke zkoumání vzájemného vztahu obrazu a zvuku. Retrospektivní výstavy jeho tvorby mu uspořádala Galerie hlavního města Prahy (Milan Grygar: Vizuální a akustické, 2014–2015), ZKM v Karlsruhe (Sound on Paper, 2016) nebo Národní galerie Praha (Milan Grygar: 2019, Národní galerie Praha). V roce 1999 byl zařazen na výstavu Akce, slovo, pohyb, prostor v Galerii hlavního města Prahy, která představila experimentální umělecké formy 60. let. Jeho tvorba byla také součástí výstav Membra Disjecta for John Cage ve vídeňském MuMOK (reprízováno v DOX: Centrum pro současné umění, Praha a Domě umění v Ostravě) a Facing the Future: Art in Europe 1945–68 (BOZAR – Palais des Beaux-Art, Brusel). Mezinárodní přesah jeho tvorby nastínila také výstava John Cage, Francois Morellet, Milan Grygar: Otevřená forma (GHMP, Dům U Kamenného zvonu, Praha 1993). Milan Grygar je zastoupen v řadě institucionálních sbírek v České republice, ale také v institucích jako Centre Georges Pompidou v Paříži, Museum van Hedendaagse Kunst v Gentu, Muzeum Narodowe w Warszawie, National Museum of Art, Osaka, Nationalgalerie v Berlíně, Stedelijk Museum v Amsterdamu.