Josef Bolf
Bez názvu
Autor
Josef Bolf
(1971, Praha), národnost: česká
Název v originále
Bez názvu
Z cykluObličeje
Rok2002-2004
Materiál a technikaakvarel a tuš na papíře
Rozměry35 × 49,6 cm
Klasifikace
práce na papíře
Credit LineKunsthalle Praha (dlouhodobě zapůjčeno Nadací Evy a Petra Zemanových)
Popis díla Josef Bolf je jedním z nejvýraznějších umělců na poli současné české malby. Příznačnými motivy jeho obrazů jsou zraněná a vyděšená dětská nebo bizarní stvoření. Zobrazené situace jsou prostoupeny pocity smutku, odporu či bolesti, které vycházejí z osobních tíživých depresivních stavů autora. Silně v nich rezonuje také jeho osobní zkušenost dětství prožitého na nedostavěném sídlišti Jižní Město v době normalizace, kdy v kolektivním podvědomí rezonovalo potenciální nebezpečí v souvislosti se studenou válkou. V době jeho vstupu na uměleckou scénu, na přelomu devadesátých a nultých let, se Bolfovi podařilo rehabilitovat a inovovat existenciální figurální malbu propojením tématu vlastního dětství s estetikou pokleslých žánrů – komiksu, béčkových hororů a naivních sci-fi příběhů, videoher, ale i používáním podřadných materiálů a dětských výtvarných technik. Později se stylizace jeho obrazů stává klasičtější, obývají je ale stále stejní dětští hrdinové, ocitající se v odlidštěných kulisách sídlištní architektury, jejíž betonový vzhled bez fungující infrastruktury vyvolává pocit bezohlednosti vůči lidskému měřítku. Osobní autobiografická linka se tu prolíná s množstvím inspiračních zdrojů z prostředí pop kultury, umění, literatury, ale i teorie psychoanalýzy, čímž otevírá možnost čtení také z hlediska kolektivní paměti. Jeho tvorba posiluje dojem, že ve svých obrazech neustále přehrává scény téhož příběhu, disponuje silnou vnitřní koncentrovaností, ale i schopností vnitřní revitalizace. Díla z poslední doby, založená na prostupování motivů a jejich novém kolážovitém spojování a komplikované vrstevnatosti, opouští pole osobní projekce směrem k podobenství chaosu současného světa, prostoupeného katastrofami a psychickou labilitou lidského jedince. Bolfovy kresebné cykly vznikají průběžně již od počátku nultých let (cyklus Narapoia, 2002; cyklus Obličeje, 2002–2004; cyklus Velké obličeje, 2005; cyklus Spolužáci, 2008; cyklus Obličeje, 2013–2014 a další). První portrétní kresebné cykly začaly vznikat po krátké tvůrčí pauze v roce 2002, v kontextu jeho tvorby zastupují spontánní proces automatického či poloautomatického tvoření. Souvisí s žánrem komiksu, který jako součást nízkých a pokleslých žánrů sehrál v počátcích jeho tvorby důležitou úlohu. Představují plnohodnotná umělecká díla, v kontrastu ke komplikovanější obrazové produkci současně vyjadřují určitou formu obnažení nebo autoportrétu a zosobňují subjektivní vyjádření vyvěrající z autorovy niterné potřeby založené na externalizaci podprahových zážitků. V kontextu jeho malířské tvorby je lze vnímat také jako vedlejší médium, které mu díky svému intimnímu charakteru, drobnému formátu a opakujícímu se námětu poskytuje prostor pro volnou práci s malířskými a kresebnými prostředky. Kresby průběžně přejímají aktuální podobu jeho obrazové stylizace, objevují se na nich stále podobizny dětských nebo polozvířecích obličejů, jež poskytují především prostor pro volné emocionální čtení. Josef Bolf (*1971, Praha) studoval malbu na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliérech Jiřího Načeradského, Vladimíra Kokolii a Vladimíra Skrepla. V průběhu studia absolvoval studijní pobyty na Kongsthögskolan ve Stockholmu a na Akademii výtvarného umění ve Stuttgartu. V roce 2007 absolvoval rezidenční pobyt v New Yorku (International Studio and Curatorial Program). Na konci devadesátých let byl členem generačního uskupení Bezhlavý jezdec, jehož členové se vesměs přimkli ke konceptuálnímu umění a pohyblivému obrazu, jemuž se i on příležitostně věnuje. V roce 2005 byl vybrán mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého, jeho tvorba se průběžně objevuje na důležitých výstavách věnovaných současnému českému umění. Od roku 2018 je profesorem ateliéru malby na Akademii výtvarných umění v Praze, v roce 2019 mu Národní galerie Praha uspořádala samostatnou výstavu (Tušení stínu, Národní galerie Praha – Veletržní palác). Jeho práce byly samostatně prezentované také na Slovensku (White and Weiss Gallery, Bratislava, 2022), ve Francii (Galerie Dukan, Paris, 2011, 2016), Maďarsku (Trafo Gallery, Budapest, 2015), Německu (Galerie Dukan, Lipsko, 2014), Číně (Arcaute – Arte Contemporáneo, Peking, 2012, 2013), Švýcarsku (Arthobler Gallery, Curych, 2013) nebo USA (Ana Cristea Gallery, New York, 2010). Mnoho jeho prací se nachází v řadě institucionálních a privátních sbírkách v České republice i v zahraničí.
