Jiří David

Ikony 6

Náhled

Artist Jiří David (1956, Rumburk), národnost: česká

Název v originále Icons 6

Z cykluPři vědomí

Rok2003

Materiál a technikaakryl a olej na plátně

Rozměry162 × 162 cm

Klasifikacemalba

Credit LineKunsthalle Praha (Sbírka Evy a Petra Zemanových)

Licenční podmínky

Popis dílaJiří David patří k vůdčím osobnostem českého postmodernismu. Pro svá umělecká vyjádření využívá různá média, jimž je však společná neustálá oscilace mezi romantizující citlivostí a racionálně řízenou úvahou. V jeho syntetizujícím a mnohovrstevnatém pohledu se setkávají vlivy vědeckých, společenských, uměleckých i mediálních rovin skutečnosti. Ve svém neortodoxním vizuálním pojetí si často pohrává s estetikou kýče a implementací nízkých žánrů. David se prostřednictvím svých děl, ale i skrze své veřejné postoje a jednání dlouhodobě vyjadřuje ke stavu společnosti a otázce české národní identity nebo současným sociálním otázkám. Neobává se otevřeně vyjádřit svůj názor, který může být nepříjemný nebo provokovat, což je ve své podstatě zásadní a nepostradatelná podmínka existence demokratické společnosti. Svým postojem tak ukazuje, že naším největším nebezpečím je apolitická společnost, jež je v konečném důsledku porážkou občanských práv a výhrou politické moci, kontrolující a omezující osobní svobody jednotlivce. Mezi jeho nejdůležitější práce patří konceptuální fotografické cykly vznikající v průběhu devadesátých a nultých let (Skryté podoby, Bez soucitu, Moji rukojmí, Pátá pečeť), v nichž se zabýval otázkou identity, manipulace či násilí a jejich ohledávání z různých úhlů pohledu. Ikony 6 (2003) pocházejí z rozsáhlejší obrazové série Při vědomí, složené z menších celků se souhrnnými názvy Zóny, Ikony, Přenosy, Sekvence. Název Při vědomí, označující tento velký soubor abstraktních maleb, je záměrně hádankovitý a nejednoznačný; na jedné straně odkazuje na psychedelická šedesátá léta, na straně druhé navazuje na soudobou uměřenější vizuální estetiku. Spojení těchto dvou přístupů tak dalo překvapivě vzniknout manickým a hypnotizujícím obrazům. Motivy abstraktních obrazů vznikly na základě počítačových skic a později je autor nebo pověření asistenti převáděli na plochu plátna. Cílem zvoleného postupu byla eliminace subjektivního autorského vkladu. Technika je většinou tak přesná a detailní, že se na první pohled jeví jako počítačová grafika nebo tisk. Jinde jsou však tahy štětcem zřetelnější a přivádí diváka zpět do reality malířského média. Iluzivní prostorové kompozice vycházejí z některých reálných motivů, zejména vegetativních linek a spirál, které tu jsou scelené centrálním motivem koule s ledově chromovým leskem. Před očima diváka se tak vyjevuje svébytný paralelní svět, analogický přírodě, evokující futuristickou vizi budoucnosti. Jiří David (*1956, Rumburk) v letech 1982–1987 absolvoval studium na Akademii výtvarných umění v Praze. V této době se účastnil neoficiálních výstav, tzv. Konfrontací (1984–1987), v nichž se formovala mladá postmoderní generace, pohybující se zprvu v intencích západního neoexpresionismu, italské transavantgardy a Neue Wilde. Patřil k zakladatelům skupiny Tvrdohlaví (1987–2001), která se zasloužila o hlubší průnik postmodernismu do podoby českého výtvarného umění. V souladu s tím se jeho tvorba od druhé poloviny osmdesátých let posouvala k postmodernímu zacházení s obrazem, založenému na práci se znakem a textem, aby se od devadesátých let profilovala ve svobodném pohybu napříč médii. V letech 1995–2002 vedl ateliér vizuální komunikace na Akademii výtvarných umění v Praze a posléze ateliér intermediální konfrontace na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (2004–2020). Od přelomu osmdesátých a devadesátých let se Jiří David pohybuje na mezinárodní scéně, což odstartovalo jeho zastoupení na Apertu v Benátkách. V roce 2015 reprezentoval Českou republiku na 56. benátském bienále, výstava byla posléze reprízovaná v Národní galerii Praha (Jiří David: Apoteóza, 2016). Jeho poslední samostatné výstavy se konaly v Centru pro současné umění Futura (Blíže noci, 2018) nebo Centru současného umění DOX (Jsem tady, 2020). Jeho díla jsou zastoupena v řadě institucí, jako je Národní galerie Praha, Art Institute of Chicago, National Portrait Gallery v Londýně či Ludwig Museum v Budapešti.