Endre Tót

Rozvržení malby I.

Náhled

Artist Endre Tót (1937, Sümeg), národnost: maďarská

Název v originále Layout Painting I.

Rok1988

Materiál a technikaakryl na plátně

Rozměry100 × 136 cm

Klasifikacemalba

Credit LineKunsthalle Praha

Licenční podmínky

Popis díla Osobnost maďarského konceptuálního umělce Endre Tóta patří mezi pionýry evropského mail artu, ale je spjatá i s hnutím Fluxus. Celým jeho dílem rezonuje téma absence, redukce a otázka svobody. Od počátku sedmdesátých let určovaly charakter jeho tvorby nápisy, kresby a texty. Jeho ikonickými díly jsou série Zero a TOTalJOYs, přičemž číslo nula, které v dílech vystupuje samostatně nebo v řadách, hraje v kontextu jeho tvorby rozhodující roli. Nula (zer0), která představovala také stěžejní prvek jeho demonstrací, symbolizuje cenzuru a podporuje svobodu umění. Prostřednictvím mail artu mohl Tót překonat izolaci způsobenou politickou cenzurou v Maďarsku, aniž by překročil hranice země. Tento způsob mu umožnil komunikaci s řadou zahraničních umělců a profesionálů. Přestože o cenzuře nikdy výslovně nemluvil, v jeho repertoáru znaků zřetelně dominuje prvek nesmyslnosti, a tedy nerozkódovatelnosti, který se záměrně obrací proti praktikám státní kontroly. Po své emigraci do západního Německa převádí tento koncept do akcí realizovaných ve veřejném prostoru, kde akcentuje své vlastní jednání jako umělce a z diváka činí součást svého díla. Ve druhé polovině osmdesátých let se opět obrátil k malbě, přičemž formálně navázal na konceptuální způsob práce s knihou ze sedmdesátých let (My Unpainted Canvases, 1971), ale i na své předchozí konceptuální vyjádření nicoty nebo absence skrze malířské prostředky. Pro svá umělecká vyjádření používal také média jako telegramy, pohlednice, trička, xeroxové kopie, psací stroje, filmy, plakáty, bannery, akce, umělecké knihy nebo pouliční deníky. V sérii konceptuálních maleb Layout tematizuje komunikaci a její nástroje tak, že používá jako základ pro své obrazy analogový princip rozložení stránek a praxi obrázkové editace novin a časopisů. Tímto způsobem zpracovává texty, obrázky nebo titulky z tiskových produktů do nového kontextu. Layout Paintings jsou stále velmi aktuální, protože ilustrují vliv každodenních médií na naše vizuální okolí. Endre Tót (*1937, Sümeg, Maďarsko) žije od roku 1978 v Kolíně nad Rýnem. Studoval na Akademii výtvarného umění v Budapešti, ale byl vyloučen kvůli svému nesouhlasu s doktrínou socialistického realismu. Poté studoval užité umění a svou uměleckou kariéru odstartoval tvorbou v intencích informelu. V sedmdesátých letech přestal malovat a obrátil se ke konceptuální tvorbě. V roce 1971 byl přizván k účasti na Pařížském bienále; své práce posílal prostřednictvím pošty také na výstavy do Polska. Endre Tót byl zastoupen v legendární knize Klause Groha Aktuelle Kunst in Ost-Europa (Kolín nad Rýnem, 1972), v níž se představil svým konceptem chybějících uměleckých děl. Několik jeho dalších konceptuálních děl bylo zahrnuto také v knize Achille Bonito Olivy Europe/America: The Different Avant-Garde (Milan, 1976). Obě publikace mu umožnily vystoupit ze své izolace za železnou oponou a usnadnily nové začátky po jeho odchodu do západního Německa. Na konci sedmdesátých let mu bylo uděleno tvůrčí stipendium DAAD pro pobyt v Západním Berlíně, kde vystavoval v galerii Reného Blocka a navázal kontakty s umělci z hnutí Fluxus. V roce 1980 se natrvalo přestěhoval do Kolína nad Rýnem. Jeho první retrospektivní výstava se uskutečnila v roce 1999 v Ludwig Museu v Kolíně nad Rýnem. Jeho zásadní dílo Dada Messe in Berlin bylo vystaveno na výstavě ICONOCLASH: Beyond the Image Wars in Science, Religion and Art (ZKM, Karlsruhe, 2002), prezentující významná ikonoklastická díla zásadních umělců historie umění jako Dürer, Rembrandt, Goya, Duchamp, Malevich, Picabia, Warhol nebo Beuys. V roce 2006 byl zastoupen na mezinárodní výstavě Eye on Europe – 1960 to Now: Prints, Books and Multiples v Museum of Modern Art v New Yorku. Na tématické výstavě Who Killed the Painting? v Brémách (Museum für Moderne Kunst, 2010) vystavil svůj rozměrný triptych Fluxus Triptichon (2002, 3 x 200 x 125 cm), kde se objevil v kontextu tvorby Josepha Beuyse, Kaprowa, Bena Vautiera, Georga Brechta, Al Hansena nebo Nam June Paika. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Museum of Modern Art v New Yorku, Getty Museum v Los Angeles, Museum Ludwig v Kolíně nad Rýnem, Neue National Galerie v Berlíně, Israel Museum v Jeruzalémě, Gemeentemuseum v Haagu, v Muzeu krásných umění v Budapešti nebo v Národní galerii v Praze. Je nositelem řady ocenění, mimo jiné obdržel titul čestného uměleckého člena ve Whitechapel Art Gallery v Londýně (1990), cenu Mihályho Munkácsyho (Budapešť, 2005), čestné umělecké členství Muzea moderního umění v New Yorku (2006), cenu Lajose Kossutha (2009).