Endre Tót
TOTal Zer0 série I.
Artist
Endre Tót
(1937, Sümeg), národnost: maďarská
Název v originále
TOTal Zer0 Series I.
Rok1975-77
Materiál a technikasmaltovaný ocelový plech
Rozměry30 × 20 cm
Klasifikacetisk
Credit LineSoukromá sbírka, dlouhodobě zapůjčeno Kunsthalle Praha
Popis díla Osobnost maďarského konceptuálního umělce Endreho Tóta patří mezi pionýry evropského mail artu, ale je spjatá i s hnutím Fluxus. Celým jeho dílem rezonuje téma absence, redukce a otázka svobody. Od počátku sedmdesátých let určovaly charakter jeho tvorby nápisy, kresby a texty. Jeho ikonickými díly jsou série Zero a TOTalJOYs, přičemž číslo nula, které v dílech vystupuje samostatně nebo multiplikované v rámci různých slov, hraje v kontextu jeho tvorby rozhodující roli. Nula (zer0), která představovala také stěžejní prvek jeho demonstrací, symbolizuje cenzuru a podporuje svobodu umění. Prostřednictvím mail artu mohl Tót překonat izolaci způsobenou politickou cenzurou v Maďarsku, aniž by překročil hranice země. Tento způsob mu umožnil komunikaci s řadou zahraničních umělců a profesionálů. Přestože o cenzuře nikdy výslovně nemluvil, v jeho repertoáru znaků zřetelně dominuje prvek nesmyslnosti, a tedy nerozkódovatelnosti, který se záměrně obrací proti praktikám státní kontroly. Po své emigraci do západního Německa převádí tento koncept do akcí realizovaných ve veřejném prostoru, kde akcentuje své vlastní jednání jako umělce a z diváka činí součást svého díla. Ve druhé polovině osmdesátých let se opět obrátil k malbě, přičemž formálně navázal na konceptuální způsob práce s knihou ze sedmdesátých let (My Unpainted Canvases, 1971), ale i na své předchozí konceptuální vyjádření nicoty nebo absence skrze malířské prostředky. Pro svá umělecká vyjádření používal také média jako telegramy, pohlednice, trička, xeroxové kopie, psací stroje, filmy, plakáty, bannery, akce, umělecké knihy nebo pouliční deníky. TOTal Zer0 Series (1975–1977) se skládá z šesti smaltovaných ocelových plechů. Ústředním motivem tu je číslice 0, která je obvykle doplněna o lehce absurdní text, v němž je zakomponovaná zmínka o nule (Looking at this zero for long makes yoo more intelligent; If you look at this zero yoo got to forget all; four zeros for you; I AM GLAD IF yoo gaze at this zero; Ooh darling! Yoo see, we are so lonely; Here is a big zero for yoos). Nula a její tematizace v různých obrazových variantách, ale i její přítomnost v jeho pouličních akcích se v Tótově tvorbě objevuje kontinuálně od počátku sedmdesátých let a proniká do jeho artových knih, mailartových aktivit nebo pouličních akcí. Souvisí s jeho vystupováním proti cenzuře, ale obsahuje i obecněji řízené poselství subversivní pozice proti normativnímu společenskému řádu a přesvědčení o právu na svobodné umělecké vyjádření. Skrze slogany s nápisem „zero“ nebo číslovkou „0“ tematizoval absenci a prázdnotu ve společnosti. Nezaujímal však negativní nebo nihilistický přístup. Naopak jeho pozice koresponduje s pozitivním přístupem ke světu umělců ze skupiny ZERO (Heinz Mack, Otto Piene, Günther Uecker), který ovšem zbavoval jejich mysticko-romantické glorifikace. Endre Tót (*1937, Sümeg, Maďarsko) žije od roku
1978 v Kolíně nad Rýnem. Studoval na Akademii výtvarného umění v Budapešti, ale
byl vyloučen kvůli svému nesouhlasu s doktrínou socialistického realismu. Poté
studoval užité umění a svou uměleckou kariéru odstartoval tvorbou v intencích
informelu. V sedmdesátých letech přestal malovat a obrátil se ke konceptuální
tvorbě. V roce 1971 byl přizván k účasti na Pařížském bienále; své
práce posílal prostřednictvím pošty také na výstavy do Polska. Endre Tót byl
zastoupen v legendární knize Klause Groha Současné umění ve východní
Evropě (Kolín nad Rýnem, 1972), v níž se představil svým konceptem
chybějících uměleckých děl. Několik jeho dalších konceptuálních děl bylo
zahrnuto také v knize Achille Bonito Olivy Europe/America: The
Different Avant-Garde (Milan, 1976). Obě publikace mu umožnily vystoupit ze
své izolace za železnou oponou a usnadnily nové začátky po jeho odchodu do
západního Německa. Na konci sedmdesátých let mu bylo uděleno tvůrčí stipendium
DAAD pro pobyt v západním Berlíně, kde vystavoval v galerii Reného Blocka a
navázal kontakty s umělci z hnutí Fluxus. V roce 1980 se natrvalo přestěhoval
do Kolína nad Rýnem. Jeho první retrospektivní výstava se uskutečnila v roce
1999 v Ludwig Museu v Kolíně nad Rýnem. Jeho zásadní dílo Dada Messe in Berlin bylo vystaveno na výstavě ICONOCLASH:
Beyond the Image Wars in Science, Religion and Art (ZKM Karlsruhe, 2002), prezentující
významná ikonoklastická díla od zásadních umělců historie umění jako Dürer,
Rembrandt, Goya, Duchamp, Malevich, Picabia, Warhol nebo Beuys. V roce
2006 byl zastoupen na mezinárodní výstavě Eye on Europe–1960 to Now: Prints, Books and
Multiples v Museum
of Modern Art v New Yorku. Na tématické výstavě Who Killed the
Painting? v Brémách (Museum für Moderne Kunst, 2010) vystavil svůj rozměrný
triptych Fluxus Triptichon (2002), kde se objevil v kontextu tvorby
Josepha Beuyse, Allana Kaprowa, Bena Vautiera, Georga Brechta, Al Hansena nebo
Nam June Paika. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Museum of Modern
Art v New Yorku, Getty Museum v Los Angeles, Museum Ludwig v Kolíně nad Rýnem,
Neue National Galerie v Berlíně, Israel Museum v Jeruzalémě, Gemeentemuseum v
Haagu, v Szépmüvészeti Múzeum v Budapešti nebo v Národní galerii v
Praze. Je nositelem řady ocenění, mimo jiné obdržel cenu Mihályho Munkácsyho
(Budapešť, 2005) nebo cenu Lajose Kossutha (2009) a titul čestného uměleckého
člena ve Whitechapel Art Gallery v Londýně (1990) či čestné umělecké
členství Muzea moderního umění v New Yorku (2006).
