Milan Knížák
Kniha Dokument
Artist
Milan Knížák
(1940, Plzeň), národnost: česká
Název v originále
Book Document
Rok2017
Materiál a technikabeton, kov, černobílé fotografie, kresby, koláže, vinyl a papír
Rozměry67 × 31 × 31 cm
Klasifikacesocha
Credit LineKunsthalle Praha
Popis díla Milan Knížák je mezinárodně známý český umělec, autor eventů, výtvarného umění, designu, módy, básní, fotografií a hudby. Byl členem mezinárodního hnutí Fluxus a v roce 1965 byl jmenován ředitelem východní sekce Fluxu (tzv. Fluxus East). Na počátku šedesátých let vytvořil řadu pomíjivých realizací, k jejichž charakteristice patřilo uplatnění konkrétního prostoru. Jeho pouliční akce, výstavy a happeningy z doby skupiny Aktuálního umění (založena 1964), následně přejmenované na Aktual (1966–1973), se výrazně odlišovaly od aranžovaných happeningů jeho západních kolegů. Knížákovy akce se na rozdíl od amerických happeningů záměrně otevíraly náhodě. Důležitý prvek tu představuje lidské tělo jako hlavní příměr k realitě. Do určité míry byly založeny na práci s náhodným a nehledaným publikem a hravém ozvláštnění všedních činností. Jejich záměrem bylo překročit hranice umění směrem ke společenskému bytí a intervenovat do fyzického i duchovního prostředí každého člověka. Umění není v tomto pojetí jen artefaktem, ale i procesem s hravou a spirituálně didaktickou funkcí. V průběhu sedmdesátých let prochází Knížákova tvorba procesem výraznější dematerializace a konceptualizace a svým rozesíláním návodů, pokynů a výzev vstupuje Knížák do kontextu mailartové vlny sedmdesátých let. Se zájmem o rozšířené pole umění souvisí také jeho intervence do módního designu. Výraznou roli hrají oděvy také v kontextu akcí, kde je pálí nebo maluje na lidské tělo. Přes módu, šatové koláže a látkové obrazy dospěl v 80. letech také k asamblážovým látkovým plátnům. Pozdější obrazy a objekty se pohybují v intencích postmoderní eklektičnosti, hry s estetikou kýče a citací děl jiných mistrů, jejichž prostřednictvím vyjevuje Knížák svůj ironický komentář k soudobé společnosti. Kniha-dokument (2017) je součástí širší série autorských knih. Milan Knížák od poloviny šedesátých let vytvářel specifickou formu knih-objektů, v nichž shromažďoval dokumentace svých projektů, konceptů, ale i koláže a autorské texty nebo dokumentární fotografie ke svým ikonickým pouličním akcím. Tyto knihy pro něho hrály podobnou úlohu jako paralelně vznikající dokumentární panely a do jisté míry se tak jedná o způsob archivace uměleckých výstupů, který sám o sobě nese přidanou hodnotu uměleckého artefaktu. Každá kniha obsahovala lehce odlišnou dokumentaci, tato obsahuje dokumenty od padesátých let do současnosti. Většinu textů Knížák přepisoval sám osobně na stroji, a proto do knih vkládal to, co měl právě k dispozici. Od klasických knih se výrazně odlišovaly svou výraznou materialitou, která je posouvala do roviny objektů. V polovině šedesátých let vznikaly i speciální publikace s neotřelým vizuálním charakterem, jako krabice od bot plná papírových vlaštovek popsaných hesly. Později začal Knížák dokumenty zasazovat do těžkých a masivních betonových desek nebo železných plátů, kde horní část obálky měla obvykle výrazný plastický charakter, vznikající přidáváním různých nalezených materiálů, jako kovových drátů, ale i hraček, textilu, kamenů a dalších nalezených předmětů, které knihám dodávaly charakter nezaměnitelných a neskladných artefaktů. Masivní a neskladný charakter jim autor dodával záměrně, aby je neodsoudil k pohlcení masou knihovny: „Měl jsem totiž dojem, že v knihovnách knihy umírají. Znal jsem řadu lidí, kteří si nakoupili hezké knihy a jejich hřbety jim nehnutě svítily v domácí knihovničce. Dělal jsem knihy, které se nedaly zasunout… buď jste s ní žil, překážela vám a vy jste se do ní občas podíval, anebo jste ji vyhodil do nějaké velké popelnice.” Milan Knížák (*1940, Plzeň) v současné době žije
a působí v Praze. Později se jeho rodina přestěhovala do Mariánských Lázní. V
roce 1958 byl přijat do přípravného ročníku na Akademii výtvarných umění v
Praze, odkud byl po roce vyloučen. Po dokončení povinné vojenské služby
pracoval jako uklízeč. Posléze v letech 1963–1964 studoval na Akademii
výtvarných umění v Praze, ale studium nedokončil. Od počátku šedesátých let
uskutečnil v exteriéru Prahy sám (Demonstrace pro všechny smysly, 1964;
Demonstrace jednoho, 1964) nebo se členy skupiny Aktual několik výrazných
performancí. V roce 1966 uspořádal v Praze spolu s Benem Vautierem a Jeffem
Bernerem Fluxus festival, od téhož roku byl v záznamech StB evidován jako
nepřátelská osoba. Období let 1968–1970 strávil na pozvání členů skupiny Fluxus
ve Spojených státech amerických. Po svém návratu byl sledován a stíhán Státní
bezpečností. V roce 1974 obdržel stipendium DAAD, ale pobyt v Berlíně mu bylo
dovoleno realizovat až o pět let později (1979–1980). V období let 1990–1997
působil na pozici rektora Akademie výtvarných umění v Praze, kde v letech
1990–2016 vedl také Intermediální ateliér. Řadu let byl ředitelem Národní
galerie v Praze (1999–2011). Přednášel na řadě českých a zahraničních univerzit
a účastnil se řady samostatných a skupinových výstav doma i v zahraničí. Věnuje
se také vlastní publikační činnosti. Jeho díla jsou zastoupena v řadě
důležitých institucionálních sbírek doma i v zahraničí (Národní galerie Praha,
Stadtgalerie Stuttgart, Sprengel Museum Hannover, Museum of Modern Art v New
Yorku či Tate Modern v Londýně).
