Stanislav Kolíbal
Trojcestí (Trojice)
Artist
Stanislav Kolíbal
(1925, Orlová), národnost: česká
Název v originále
Three Ways Path (Trio)
Rok1968
Materiál a technikadřevěná konstrukce, sádra a štuk
Rozměry154 × 84 × 44 cm
Klasifikacesocha
Credit LineKunsthalle Praha
Popis díla Stanislav Kolíbal patří již od šedesátých let k nejdůležitějším uměleckým osobnostem v kontextu české i mezinárodní umělecké scény. Ve své tvorbě se kontinuálně věnuje sochařskému médiu a instalaci, které koncipuje s velkou citlivostí pro okolní prostor. Jemné, oblé tvarosloví abstrahovaných a stylizovaných ženských figur vznikající v průběhu padesátých let bylo osobitou reakcí na dogmatický socialistický realismus. Po roce 1963 omezuje výrazové prostředky na jednoduché geometrické tvary, které jsou v kontrastu se západním minimalismem prostoupeny osobními existenciálními prožitky života v nesvobodné společnosti. Stěžejním tématem, k němuž se ve svých dílech opakovaně vztahuje, se stává zejména otázka stability a lability. Výrazová křehkost jeho děl je často podpořena materiálovou podstatou díla koncipovaného v bílé sádře, která mu vyhovuje také pro svou tvárnost a minimalistický vzhled. Od konce šedesátých let se věnuje také kresbě, realizované nejdříve barevnými, později černými propisovacími tužkami a akvarelem. V sedmdesátých letech se intenzivně zabývá možnostmi struktur a času a používá rozmanité, často nalezené materiály (dřevo, kov), které propojuje s prostorem prostřednictvím provázků a nití, volně asociujících kresbu v prostoru. Od roku 1985 vznikaly jeho reliéfní objekty, tzv. Geometrická cvičení, v nichž byly chaos a křehkost nahrazeny strukturou a řádem, což se promítá také v novém využití dřeva a později železa. Po roce 2000 se orientuje na nové ohledávání dřívějších témat a tvůrčích principů. Trojcestí (Trojice) je sádrová konstrukce, která se skládá ze tří vertikálních prutů, které jsou vzájemně spojeny ve spodní části. Každý prut je odlišným způsobem zakončen: první je zkroucený, druhý působí jako by z něho tryskala voda, třetí vypadá, jako by na něm rostla houba. Kolíbal se k abstraktní geometrii přesunul po roce 1963. Jeho abstraktní práce však na rozdíl od formalistického amerického minimalismu obsahují konkrétní význam. Jeho hlavními tématy se staly křehkost a labilita, k jejichž uchopení mu pomáhala sádra a její bělost, která tlumí expresivní výraz a uvádí diváka do roviny kontemplace. Dílo bylo součástí Kolíbalovy samostatné výstavy na Benátském bienále v roce 2019. Stanislav Kolíbal (*1925, Orlová) byl koncem války nasazen k nuceným pracem do dolů v Ostravě. V roce 1945 začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, v letech 1951–1954 pokračoval studiem scénografie na Akademii múzických umění v Praze. V šedesátých letech působil ve skupině UB 12, která sdružovala umělce upřednostňující duchovní rozměr tvorby, s počátkem normalizace byla její činnost v roce 1970 z politických důvodů zakázána. I přes nepřízeň režimu se mu podařilo absolvovat několik důležitých studijních pobytů: stipendium Káloyiho nadace (Vence, Francie, 1968), stipendium Fordovy nadace (1969), pobytové stipendium DAAD v Berlíně (1988–1989), stipendium Ateliéru Calder (Saché, Francie, 1992). V období let 1990–1993 vedl ateliér sochy a instalace na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho tvorba vzbuzovala zájem západních kurátorů již v době železné opony a od druhé poloviny šedesátých let byla na Západě prezentována. V roce 1967 byl zahrnut do výstavy Sculpture from Twenty Nations v Guggenheim Museum v New Yorku. V roce 2000 mu Zdeněk Felix uspořádal výstavu v Deichtorhallen Hamburg. V Čechách měl rozsáhlé retrospektivní přehlídky v Národní galerii (1997) a Jízdárně Pražského hradu (2012). Má za sebou také řadu realizací v architektuře v České republice i zahraničí. V roce 2005 mu bylo uděleno vyznamenání České republiky Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění. Českou republiku reprezentoval na 58. bienále v Benátkách svým výstavním projektem Former, Uncertain, Indicated (2019). Kromě České republiky jsou jeho práce zastoupeny ve sbírkách Museum of Modern Art v New Yorku, Metropolitan Museum of Art v New Yorku, Solomon Guggenheim Museum v New Yorku, Centre Pompidou v Paříži, Tate Gallery v Londýně, Mumok ve Vídni, Albertiny ve Vídni.
