Dóra Maurer
null
Artist
Dóra Maurer
(1937, Budapešť), Hungarian
Název v originále
5 out of 4
Rok1979
Materiál a technikaakryl na dřevě
Rozměry190 × 240 cm
Klasifikacemalba
Credit LineSoukromá sbírka, dlouhodobě zapůjčeno Kunsthalle Praha
Popis dílaDóra Maurer je
mezinárodně známá konceptuální umělkyně a jedna z předních osobností
maďarské neo-avantgardy. Patřila ke stěžejním osobnostem uzavřené a nezávislé
komunity umělců, hudebníků a básníků, která si tvořila svou vlastní kulturu
nezávislou na oficiálních strukturách. Ve své konceptuálně zaměřené tvorbě se
zabývala grafikou, fotografií, filmem a malbou, jež jsou v jejím
interdisciplinárním přístupu propojeny tématem pohybu, drobných posunů, otázkou
vnímání a transformace. Zájem o tyto principy pramenil z jevů a procesů
odpozorovaných z běžného života. Od konce padesátých do počátku šedesátých
let pracovala Maurer primárně s grafikou. Experimentovala zde s posuny
jednotlivých forem, s prostorovou hloubkou a pohybem jinak statických
a plošných děl, a s potenciálním vytvářením asociací. Na konci šedesátých let
získala její grafická práce výraznější konceptuální rysy, které se promítly do
akčních grafik, založených na drobných proměnách v rámci jednotlivých
tisků;
přičemž později se tyto principy otiskly i do fotodokumentací jejích akcí.
Kromě zkoumání možností pohybu materiálu experimentovala také s různými
materiálovými kvalitami a vytvářela senzuální, biomorfní tisky, které se obrací
ke vztahu reality a obrazu. Zkoumání materiálových kvalit grafických tisků
souviselo s rytím do mědi a nutností zkoušek a testovacích tisků, což na
jedné straně vytvářelo různé varianty a současně vybízelo k odmítnutí
konceptu dokončenosti uměleckého díla. Tímto důrazem na procesuální a haptické
kvality díla se jejich vnímání současně zřetelně posouvalo k zesílení
jejich subjektivního prožívání. S ohledem na technologické používání
kovových desek, které na tiskovou plochu dopadaly z velké výšky, vstoupil
do procesu prvek nepředvídatelnosti a omezené možnosti kontroly; jeho
přirozenou součástí se tak staly drobné chyby nebo poškození povrchu, jež
každému jednotlivému tisku dodávaly unikátní originalitu. V průběhu sedmdesátých let však její
experimentální tvorba získala více konceptuální a objektivní rysy; promítl se do
ní také zájem o filozofii a manifesty avantgardních umělců. V době sedmdesátých let se začala věnovat
filmu. Výstupem však nebyl pohyblivý
obraz, ale negativní filmový pás, nařezaný na jednotlivé sekvence, zvětšený na
stříbrotisk. V roce 1972 se tímto prostřednictvím věnovala studiím
minimálních pohybů (Reversible and Changeable Phases of Movement).
Princip jemných posunů jednotlivých prvků se paralelně promítl také
do série jejích abstraktních maleb a do skládaných papírových a frotážových kreseb. Významnou část její pozdní tvorby zaujímají malby
rozvinuté do imerzivní podoby (1999–2015), jež mají působit jako předmět
v pohybu a disponují výrazným instalačním a objektovým charakterem. Pro
účely tvarování a manipulace obrazové plochy začala na konci devadesátých let
používat počítač, který využívala i pro účely počítačové animace, věnovala se i
experimentům s mnoho-perspektivní fotografií. Kompozice 5 out of 4 (1979) sestává z několika bílých čtverců a obdélníků s červeným a modrým rámováním. Všechny se nacházejí v různém stavu oddělenosti, čímž dochází k jejich prolnutí s prostorem a akcentaci pohybu. Významná práce ze série Displacement ukazuje, jakým způsobem se vliv konceptualismu, předchozí zkušenosti s grafikou, fotografií, ale i filmovými sekvencemi promítly do jejích obrazů. Ve způsobu interakce malby s prostorem Maurer současně předjímá svou pozdní malířskou tvorbu, v níž malba získává výrazné instalační a objektové kvality a současně se stává prostředkem akce. Dóra Maurer (*1937, Budapešť) studovala do roku 1961 na Akademii výtvarných umění
v Budapešti. V roce 1967 získala Rockefellerovo stipendium ve Vídni,
kde se provdala za maďarského emigranta, umělce a architekta Tibora Gáyora, což
jí umožnilo svobodný pohyb mezi Vídní a Maďarskem a výstavní možnosti
v Rakousku, Německu a Itálii. Na začátku sedmdesátých let začala opět více
času trávit v Maďarsku, což také ovlivnilo charakter její tvorby.
V raných dílech se zaměřovala na otázku vnímání, stejně jako na formální
odkazy k dějinám umění; její aktivity na začátku sedmdesátých let získaly
ironický a politický podtón a rezonovalo v nich napětí mezi privátním a
osobním. Tehdy se účastnila
spontánních skupinových akcí v odsvěcené kapli v Balatonbogláru,
která byla do svého nuceného uzavření v roce 1973 centrem pro rozvíjení
inovativního akčního a konceptuálního umění. Sama kurátorovala řadu výstav a
byla editorkou různých antologií, mimo jiné maďarského čísla časopisu Schmuck
(spolu s Lászlo Bekem), které vyšlo v Británii v roce 1972.
V roce 1970 měla možnost vystavovat své práce v rámci British
International Print Biennale v Bradfordu a byla zařazena i do tří
následujících ročníků. V rámci anonymního kolektivu maďarských umělců
vystavovala na výstavě Nových tendencí 5 v Záhřebu (1973). Samostatnou
výstavu jí uspořádala Neue Galerie ve Štýrském Hradci (Verschiebungen, 1975) a přehled její tvorby z let 1958–1983 se
podařilo představit také v Mumok – Muzeu moderního umění ve Vídni (1984).
Patřila také mezi umělce, kteří navázali zprostředkovaný kontakt s hnutím
Fluxus. Své experimentální filmy již v roce 1985 prezentovala v Muzeu
moderního umění v New Yorku (BBS
Budapest: Twenty Years of Hungarian Experimental Film). Spolu
s umělcem Miklósem Erdélym vyučovala v Ganz-MÁVAG Factory Cultural
Centre v Budapešti, díky čemuž měli vliv na maďarskou neoficiální scénu,
které napomáhali vymanit se ze svazujících omezení Kádárova režimu. V
letech 1990–2007 vedla ateliér malby na Hungarian Academy of
Fine Arts v Budapešti, kde se snažila akcentovat interdisciplinární přesah malířského
média. Nedávné představení její
tvorby v rámci skupinových výstav v Art Institute of Chicago (Light Years: Conceptual Art and the Photograph, 1964–1977, 2011), Centre Pompidou v Paříži
(Promises of the Past, 2011),
Muzeu moderního umění v New Yorku (Transmissions: Art in Eastern Europe and Latin America 1960–1980, 2015) nebo
Tate Modern v Londýně (Performing for the Camera, 2016) napomohly jejímu zapojení do mezinárodního
kontextu. Její poslední autorské retrospektivy se uskutečnily v Tate
Modern v Londýně (2019) a Kunsthalle Bielefeld (So sehen und anders sehen, 2022).
