Pol Bury

Interpunkce

Náhled

Autor Pol Bury (1922, La Louvière - 2005, Paris), národnost: belgická

Název v originále Ponctuation

Rok1959

Materiál a technikamalovaná a perforovaná dřevotříska, kov a elektromotor

RozměryØ 70 cm

Klasifikace multimédia

Credit LineKunsthalle Praha

Licenční podmínky

Název výstavy

Kinetismus: 100 let elektřiny v umění

Popis díla Pol Bury patří mezi významné umělce poválečného umění, přičemž jeho přínos je spojen především s kinetickým uměním a působením v rámci mezinárodní sítě skupiny ZERO, která byla aktivní zejména koncem padesátých a na začátku šedesátých let. Celek jeho tvorby je vnitřně propojen experimenty s velmi pomalým pohybem a snahou o zapojení elementu času do sochařského média, což souvisí se snahou po syntéze vědy, estetiky, literatury, historie a filozofie. Tato orientace současně vyvěrá z širšího poválečného myšlenkového proudu, který usiloval o zlepšení životních podmínek prostřednictvím techniky. Zásadní se tu stává zapojení diváka, jemuž je prostřednictvím zraku, zvuku a dotyku zprostředkován hlubší kontemplativní prožitek. Velký posun v jeho uměleckém směřování se udál v roce 1950, kdy navštívil výstavu Alexandera Caldera v Galerii Aime Maeght v Paříži, na níž ho zaujal pohyb jeho mobilů a povzbudil ho k experimentům s pohybem a tvorbě soch s pohyblivými komponenty. Jeho první abstraktní pohyblivé reliéfy, označované jako Plans mobiles, vznikaly od roku 1953 a ještě se zřetelně vztahovaly k tradici malířské geometrie. Byly založeny na manuálním typu pohybu, jež sem měl vnášet divák prostřednictvím mechanické interakce s jednotlivými prvky. V roce 1959 začal ve svých mobilních reliéfech, tzv. Ponctuations (Interpunkce), používat motor, který umožňoval velmi pomalý pohyb monochromních reliéfů. Vizuální stránka děl, jež měly několik dílčích subkategorií, se redukuje na paletu bílé a černé barvy, přičemž tvarosloví získává nové organické kvality. Svými pomalými pohyby, nepředvídatelným zastavením a opětovným rozběhnutím si Buryho díla pohrávají i s naším vnímáním času. Tyto práce znamenaly konečné osvobození od malířské tradice a hledání jejich interpretačního rámce v subjektivním prožitku samotného diváka. Okolo roku 1963 začal z recyklovaného dřeva vytvářet práce ze série Meubles, které odkazovaly na reálný nábytek, kde pohyblivé prvky vydávaly různé zvuky, což do nich vnášelo nádech surreálna. Posléze začal vytvářet fotografie a tisky zachycující známé památky s nápadně pozměněnou architektonickou strukturou. Jeho sochy i tyto kinetizace pracují s momentem fyzické nepředvídatelnosti, která popírá předpokládané zákony gravitace, a momenty fyzického znejistění. Na konci šedesátých let začal pracovat s různými typy oceli, leštěnou mosazí a mědí, což mu umožnilo pracovat s větším měřítkem a současně dosáhnout ladnějšího tvarosloví, ale i zajímavých světelných reflexů. Kov byl také vhodný pro jeho nové velkoformátové sochy a fontány, což ho přivedlo také k hledání alternativních možností jejich pohánění, zejména vodou a magnety. Ponctuation (1959) náleží k mobilním reliéfům, které Bury vytvářel od roku 1959. Tato černobílá práce zastupuje reliéfy složené ze spodního bílého a povrchového černého panelu, jehož povrch je perforován drobnými otvory. Prostřednictvím velmi pomalého pohybu se postupně proměňuje tvarosloví spodní bílé vrstvy. Pohyb pro Buryho však nebyl jen další dimenzí, ve které lze prozkoumat formální hru tvarů a barev. Bury pohyb vnímal především jako zneklidňující, ale velmi účinný prostředek uměleckého vyjádření, jež vybízí k subjektivní interpretaci prožitku.Pol Bury (1922, Haine-Saint-Pierre – 2005, Paříž) krátce navštěvoval Academie de Beaux-Arts v Monsu (1938–1939) a posléze se stal žákem Achilla Chavéeho, zakladatele belgické surrealistické skupiny Rupture. Jeho obrazy z konce třicátých a první poloviny čtyřicátých let byly v roce 1945 zahrnuty na výstavu mezinárodního surrealismu v Bruselu. Surrealismus byl v celé jeho tvorbě posléze latentně přítomen, stejně jako jeho suchý humor, který se často propisoval do názvů jeho děl. Jeho rané kinetické sochy byly v roce 1955 součástí výstavy Le Mouvement v galerii Denis René v Paříži. V roce 1961 přesídlil do Paříže, kde měl v letech 1962 a 1963 dvě samostatné výstavy v inovativní galerii Iris Clert. Na přelomu padesátých a šedesátých let vystavoval také se skupinou ZERO na řadě výstav, zejména v Belgii, Holandsku, Švédsku, Dánsku a přispíval do skupinového časopisu. V roce 1964 se spolu se skupinou ZERO účastnil i přehlídky Documenta 3 v německém Kasselu. V tomtéž roce reprezentoval Belgii na 32. Benátském bienále. V roce 1964 a 1966 měl dvě samostatné výstavy v Lefebre Gallery v New Yorku, které mu přinesly i finanční úspěch, což se posléze odrazilo v orientaci na nové materiály a rozměrnějším měřítku děl. Od počátku sedmdesátých let se průběžně konaly retrospektivní přehlídky jeho tvorby; první byla organizovaná v letech 1970–1971 jako putovní výstava Spojenými státy americkými a končila v Solomon R. Guggenheim Museum v New Yorku. Následovaly výstavy v Mexico City (Museo de Arte Moderno in Mexico City, 1977–1978), Paříži (Musée d’art moderne de la Ville de Paris, 1982) a německém Bottropu (Josef Albers Museum in Bottrop, 1990). Jeho práce jsou dnes zahrnuty v řadě světových uměleckých sbírek, jako Guggenheim Museum v New Yorku, Tate Modern v Londýně, Museum of Modern Art v New Yorku, Musée d´Art Moderne de la Ville de Paris, Centre Georges Pompidou v Paříži, BOZAR v Bruselu, Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofia v Madridu, Moderna Museet ve Stockholmu nebo Science Museum v Taipei.