Skip to main content

Josef Istler

Monolog

Monologue
Monolog
Monolog
Artist (1919, Praha - 2000, Praha), národnost: česká
Název v originále Monologue
Rok1969
Materiál a technikaolej, asambláž a pryskyřice na dřevě
Rozměry242 × 122 cm 
Klasifikacemalba
Credit LineKunsthalle Praha 
Popis díla Josef Istler patří k výrazným osobnostem českého poválečného umění, přičemž jeho malířská tvorba je spjata především s novými tendencemi na poli surrealismu a imaginativně laděné abstrakce. Istlerova raná tvorba v intencích surrealismu, v níž rezonuje tíha válečné doby, byla kvůli své neslučitelnosti s protektorátním kulturním diktátem odsouzena k existenci v ilegalitě. Názorovou spřízněnost nalezl ve skupině Ra, složené ze zástupců mladší generace surrealistů, která se zformovala během druhé světové války a existovala až do roku 1948. Istlerova tehdejší malířská a grafická tvorba se rozvíjela ve vzájemné interakci s literární tvorbou jejích členů, Ludvíka Kundery a Zdeňka Lorence. Orientace skupiny se vyznačovala všeobecnou dispozicí k experimentu a názorovou blízkostí k novému hnutí revolučních surrealistů v Paříži, kteří proti surrealistickému automatismu a literárnosti upřednostňovali čistě výtvarné pojetí. K vývojově radikálním výsledkům dospěl Istler na přelomu let 1944 a 1945 v souboru monotypů, v nichž uplatnil spontánní gestičnost, zatímco strukturální povaha některých jeho děl (Květen 1945, 1945) svým charakterem předznamenává vlnu evropského informelu. Po krátkém období svobodného rozletu v letech 1945–1948 dochází k nucenému rozpadu skupiny Ra a opětovnému návratu autorů do ilegality. V tomto období se Istler věnuje tvorbě ineditních sborníků a experimentům na poli grafiky (fokalky a dekalky) a malby, jejichž prostřednictvím se v druhé polovině padesátých let vrací k problematice abstraktního obrazu. V šedesátých letech u něho dochází k definitivnímu rozpouštění předmětnosti, což jeho práce přibližuje k tehdy aktuálnímu informelnímu názoru. Nové obrazy, založené na experimentech s kombinací různých technických postupů, jsou často obohaceny o plastickou složku utvářenou z kusů textilií nebo skel, která tvoří další, dotykově konkrétní prvek bohatě rozvrstvené struktury obrazu. Monolog zastupuje Istlerovu informální tvorbu z období šedesátých let, založenou na práci s novými materiály, s důrazem na proces postupného vrstvení a rozrušování povrchu. Podobně jako většina jeho děl té doby spočívá účinek plátna v magickém kontrastu fosforeskní žluté a černé a střídání hmotných plastických partií s lehkými lazurními vrstvami nanesenými na povrch plátna pomocí stříkací pistole. Znaková vizualita práce současně evokuje dojem magických totemů a touhu po transcendenci a psychofyzické projekci autora. Josef Istler (1919, Praha – 2000, Praha) je příkladem výtvarného autodidakta. Absolvoval jen krátké soukromé studium malby (1938–1939) u Waltera Höfnera v Jugoslávii. Východiska pro vlastní tvorbu nacházel zejména v silné recepci díla Paula Klee a Maxe Ernsta, ale cestu k surrealismu mu zprostředkovaly také blízké kontakty s Karlem Teigem a Toyen. Od konce třicátých let do roku 1948 byl členem surrealistické skupiny Ra, která udržovala kontakty s Vladimírem Boudníkem a Mikulášem Medkem. V roce 1947 se účastnil Mezinárodní konference Revolučního surrealismu v Bruselu a navázal kontakt se členy budoucí skupiny Cobra, na několika jejích výstavách byl až do roku 1949 zastoupen. Po rozpadu Skupiny Ra v roce 1948 se Josef Istler přimkl k okruhu kolem osoby Karla Teiga a po jeho smrti (1951) tu dále spolupracoval s Vratislavem Effenbergerem, Mikulášem Medkem a dalšími osobnostmi. V období šedesátých let úzce spolupracoval s okruhem obdobně orientovaných autorů, jako byli Mikuláš Medek, Jan Koblasa, Robert Piesen, Zbyněk Sekal. Vystavoval s nimi v roce 1964 na významné Výstavě D v Nové síni v Praze, která představila tehdejší aktuální tvorbu. V témže roce navázal prostřednictvím Jana Kříže a Františka Šmejkala spolupráci s mezinárodním uskupením Phases a spolu s jeho členy vystavoval v Bruselu. Velký soubor jeho grafických prací byl prezentován na mezinárodní výstavě Aktuální alternativy 3 v italské L‘Aquile v roce 1968. V roce 1989 mu byly uspořádány retrospektivní výstavy v galerii v Liberci, Chebu a Karlových Varech, do nichž bylo zahrnuto i dílo Monologue. Istlerovo dílo je zastoupeno v řadě českých institucí, ale i v Centre Pompidou, Musée d'Art Moderne de la Ville de Paris, Walker Art Center v Minneapolis nebo Stedelijk Museum v Amsterodamu. K výraznějšímu kontextuálnímu zhodnocení přínosu Istlerovy tvorby přispěly až výstavní projekty z posledních let. Jeho raná experimentální tvorba z období existence skupiny Ra byla v roce 2009 prezentována na výstavě Repartir à zéro v Musée des Beaux-Arts ve francouzském Lyonu. V českém prostředí se potom jednalo například o projekty Roky ve dnech: České umění 1945–1957 (Galerie hlavního města Prahy, 2010), Konec avantgardy?: Od mnichovské dohody ke komunistickému převratu (Galerie hlavního města Prahy, 2011) nebo Poselství jiného výrazu: Pojetí informelu v českém umění 50. a první poloviny šedesátých let (1997).