Jindřich Štyrský

Všudypřítomné oko

Náhled

Autor Jindřich Štyrský (1899, Čermná - 1942, Praha), národnost: česká

Název v originále Všudypřítomné oko

Rok1936

Materiál a technikatužka, rudka a pastel na papíře

Rozměry41,7 × 48,7 cm

Klasifikace kresba

Credit LineKunsthalle Praha

Licenční podmínky

Popis díla Jindřich Štyrský byl významný český modernistický umělec s velkou šíří talentu. Věnoval se zejména malbě, koláži, ale také fotografii, typografii, poezii, teorii umění a scénografii. Spolu se svou uměleckou partnerkou Toyen (Marie Čermínová) patřil k nejdůležitějším osobnostem meziválečné české avantgardy. Ve své rané tvorbě syntetizoval vlivy kubismu, purismu a primitivismu. V roce 1923 se oba stali členy uměleckého hnutí Devětsil, mezi jehož členy patřili progresivní spisovatelé, malíři, fotografové, hudebníci a kritici. Převažujícím diskurzem se tu stal poetismus, specifický český styl, formulovaný Vítězslavem Nezvalem a Karlem Teigem. Programem poetismu bylo okouzlení okolním světem a prolnutí umění s životem, v souladu s tím se preferovanou uměleckou formou stala obrazová báseň, většinou založená na spojení akvarelu a koláže. Během svého pobytu v Paříži v letech 1925 až 1928 Štyrský a Toyen založili své vlastní individuální hnutí, zvané artificialismus, které představovalo originální příspěvek k dobovým malířským tendencím. Artificialismus se zakládal především na formálním experimentu a výrazné poeticko-imaginativní citlivosti, s níž oba přistupovali k abstrahování reálných motivů. Pařížský pobyt Štyrskému přinesl také nový zájem o záznamy snů prostřednictvím textů a kreseb. Na přelomu dvacátých a třicátých let získávají jeho obrazy těžší imaginativní profilaci, vykazující spřízněnost s pařížským surrealismem. Přechod od artificialismu k surrealismu lze u Štyrského vnímat také jako ideový posun. Zatímco artificialismus představoval ryze individualistický styl zaměřený na otázky formy a kompozice, základem surrealismu byl slovník technik a postupů čerpajících z hlubinné psychologie, ale výrazně se profiloval také v politické rovině. Surrealismu se Štyrský věnoval až do své předčasné smrti. V tomto období se vedle malby intenzivně zabýval také fotografií a barevnou koláží. Práce pochází ze série Všudypřítomné oko, jíž se Štyrský věnoval v letech 1936–1937. Vztahuje se k jeho obsedantnímu zájmu o téma očí, které ho provázelo od druhé poloviny dvacátých let. Štyrský je pomyslně osvobodil z lidského těla, zde jsou volně kladeny na povrch bez jakéhokoli kompozičního záměru. Oči vyobrazené na prázdném povrchu nás pozorují, vidíme různé typy výrazů, které mohou být lidské nebo i zvířecí. Výrazný vzhled dodává práci technika frotáže, jedna z příznačných surrealistických technik, kterou v život uvedl Max Ernst. Soubor Štyrského kreseb z daného cyklu čítal asi jedenáct kreseb, rozesetých dnes v různých sbírkách v České republice i zahraničí. Celý konvolut byl dohromady představen jen jednou, v roce 1938 na výstavě Jindřicha Štyrského a Toyen v Topičově salonu v Praze. Ze zachovaných reprodukcí je však patrné, že každá kresba měla vlastní, individuální charakter, a proto je třeba vnímat je spíše jako definitivní obrazy než jako studijní kresby. Jindřich Štyrský (1899, Čermná – 1942, Praha) studoval v letech 1920–1923 na pražské Akademii výtvarných umění u Jakuba Obrovského a Karla Krattnera. V roce 1922 se seznámil s Marií Čermínovou, která v uměleckém světě vystupovala pod pseudonymem Toyen. V roce 1923 se stal členem hnutí Devětsil a v tomtéž roce se účastnil legendární výstavy Bazar moderního umění, na níž umělci mladé nastupující generace kromě uměleckých děl v intencích dobového primitivismu a naivismu představili také několik kolektivních ready-madů, poukazujících na vliv dadaismu. V letech 1925–1928 podnikl spolu s Toyen první pařížský pobyt, během něhož vynalezli svůj individuální styl artificialismus, který zde představili na několika výstavách. V letech 1928–1929 byl ředitelem Osvobozeného divadla. Zabýval se také typografií, navrhováním knižních obálek a knižní ilustrací. V letech 1930–1933 vydával Erotickou revue koncipovanou jako bibliofilský soukromý tisk, zaměřený na téma erotiky a její vztah k umění a literatuře. Téma erotiky zpracovával také v časově spřízněných fotokolážích (Emilie přichází ke mně ve snu). Od počátku třicátých let směřovala jeho tvorba k surrealismu. V roce 1932 se účastnil mezinárodní výstavy Poesie 32, kterou v Praze uspořádal spolek S.V.U. Mánes. Zastoupena na ní byla díla Hanse Arpa, Salvadora Dalího, Maxe Ernsta, Emila Filly, Alberta Giacomettiho, Giorgia de Chirica, Paula Klee, Toyen, Joana Miróa. Díky účasti byl v roce 1933 přijat za člena S.V.U. Mánes. V následujícím roce byl spolu s Toyen a Vítězslavem Nezvalem jedním ze zakládajících členů Surrealistické skupiny v ČSR, která udržovala úzké vztahy s pařížskou surrealistickou skupinou. V roce 1935 odjel na pozvání francouzských surrealistů do Paříže, kde však vážně onemocněl a nikdy se již zcela nezotavil. Spolu se začátkem německé okupace Československa v roce 1939 se surrealismus stal nežádoucí a Štyrský byl nucen stáhnout se do ústraní. V tomtéž roce byly dva jeho artificialistické akvarely zahrnuty do výstavy Art of Tomorrow v New Yorku, představující díla ze sbírky nadace Solomona Guggenheima. Zemřel po několikaměsíční nemoci ve věku 42 let v Praze v roce 1942. V roce 1946 mu spolek S.V.U. Mánes uspořádal posmrtnou výstavu. Poslední výstava mapující jednotlivé kapitoly jeho tvorby se konala v roce 2007 v Galerii hlavního města Prahy.