Ken Friedman

Keeping Together

Obrázek není dostupný

Náhled

Artist Ken Friedman

Název v originále Keeping Together

Rok1967-1968

Materiál a technika3 autorské knihy – tisk na papíře, list papíru – tisk na papíře

Rozměry7,5 × 21,7 cm27,8 × 21,5 cm

KlasifikaceFlux Papers

Credit LineKunsthalle Praha (Sbírka Fluxus Marie a Milana Knížákových)

Licenční podmínky

Popis dílaKen Friedman představuje jednu z hlavních osobností Fluxu. Úzce spolupracoval také s jinými umělci Fluxu, jako Georgem Maciunasem, Dickem Higginsem, Nam June Paikem, Johnem Cagem, Josephem Beuysem nebo Milanem Knížákem. Mimo to se věnoval také mail artovým aktivitám. Část své kariéry zasvětil akademické sféře a stal se také hlavním historikem Fluxu a teorie intermédií. K aktivitám Fluxu ho v roce 1966 jako nejmladšího člena přizval George Maciunas, který identifikoval jeho dosavadní akce jako umělecké. Teprve díky kontaktu s Maciunasem začal Friedman svá díla ve formě psaných instrukcí (tzv. scores), vyzývajících diváka k akci (tzv. events), vnímat jako umění. Jednalo se o jednoduché instrukce, návody na aktivity nebo rétorické otázky. Tato díla vyzývala publikum k akcím, které se vymaňovaly z tradičního vnímání umění a realizaci ponechávaly v rukou nebo mysli diváka. Tímto přístupem Friedman transformoval tradiční vztah mezi divákem a dílem a kontakt s uměním rozšiřoval do zážitkové dimenze. Instruktážní texty tvoří hybridní a fluidní uměleckou kategorii, pohybující se mezi sochou, konkrétní poezií a absurdní akcí. Skrze tyto tištěné návody (propositions) nabízí spektrum akcí, které mohou být dokončeny kýmkoliv. Jinou možností bylo přizvat profesionály jako hudebníky nebo performery, aby pracovali mimo nebo proti omezením tradičních forem jejich zvoleného média. Friedman byl Maciunasem jmenován ředitelem Fluxus West za účelem prezentace fluxových aktivit na západě Spojených států amerických; na konci šedesátých a v průběhu sedmdesátých let Friedman své aktivity rozšiřoval i do Německa a Velké Británie. Friedmana s Fluxem spojoval antimaterialistický, antielitářský a kolaborativní postoj; pro jeho osobní projev byl potom signifikantní hravý přístup se smyslem k neobvyklému a absurdnímu. Podobně jako mnoho dalších členů Fluxu se zajímal o vytvoření opozice vůči renomovanému světu umění a striktním oborovým vazbám. Friedman vytvářel konceptuální díla, zaměřená na akci a jazyk, která se vztahovala ke každodennosti a vzývala ideu uměleckého díla jako unikátního předmětu. Jeho eventové výstavy mohly být díky snadné multiplikaci prezentovány paralelně ve stejném čase na různých místech. Některé z jeho raných eventů ukazovaly také na zájem o zen-buddhismus, zvuk a ticho, což je v souladu s jeho dlouhodobým zájmem o historii, vědu a spiritualitu. V jeho práci rezonoval také odkaz duchampovských ready-madů, což názorně ukazoval jeho Open and Shut Case (1965) – box s nápisem „Open me“ na vnější straně, zatímco uvnitř se skrývala reakce „Shut me quick“. Maciunas později box vydal také ve formě fluxového multiplu. Box byl převeden také do podoby psaných instrukcí, což ukazuje na provázanost vyjadřovacích forem prostřednictvím jednotné konceptuální myšlenky. Od roku 1967 inicoval v Kalifornii také dálkovou spolupráci s Milanem Knížákem a hnutím Aktualu. Paralelně na dálku organizovali tzv. Dny vzájemnosti (Keeping Together Days), jimiž se vymezovali vůči kulturní nesvobodě. Společné aktivity utichly s počátkem normalizace v Československu, které zamezily možnosti další spolupráce a vzájemné komunikace. Malá knížka Keeping Together představuje jednu z široké řady brožur a drobných tiskovin, které vznikly v rámci aktivit amerického Aktualu, který Friedman z obdivu k Milanu Knížákovi a jeho činnosti v Československu v Americe založil. Jejich spolupráce se odehrávala skrze poštovní korespondenci a předcházela jejich osobnímu setkání na jaře 1969 v Kalifornii během Knížákova pobytu v USA. Friedman z Kalifornie ve spolupráci s Fluxus West produkoval různé booklety, letáky a limitované edice autorských knih, přičemž na řadě z nich se podílel Milan Knížák. V jejich vizualitě se projevil vliv vizuální podoby Maciunasových tištěných materiálů, kde se prolínaly partie tištěného a ručního písma.[1] Ve sbírce Fluxus Marie a Milana Knížákových se nachází tři kopie této brožury a list papíru s identickým obsahem. Obsah se nese v duchu vzájemnosti, sdílených hodnot a vzájemné přátelské podpory budované Friedmanem a Knížákem na dálku. Vzájemnost je tu popisovaná jako něco, co může být budováno „tichým držením se rukou, veřejným prohlášením … může to být láska, potřesení rukou“. Název Keeping Together se bezprostředně vztahuje ke společné akci Friedmana a Knížáka (Manifestaci pospolitosti / Keeping Together Manifestation), organizované na dálku a v paralelním čase v průběhu března 1967 a následně i března 1968 a ukazuje, že brožura patrně vznikla v rámci letáků, připravovaných a šířených v rámci této akce. Jejím symbolem byl motiv dvou setkávajících se rukou, odkazující ke snaze vytvořit globální síť vzájemnosti, jakýsi most sdílených pozitivních hodnot. Každý z adresátů byl přitom žádán o šíření těchto utopických myšlenek, a to jakýmkoliv možným způsobem – šířením dopisů, psaním na stěny, vylepováním plakátů nebo organizací aktivit. Podle vzpomínek Roberta Wittmanna, který se do Manifestace pospolitosti v roce 1967 také zapojil, vzbudil Aktual zájem policie, která se o něj začala intenzivně zajímat.[2] Ken Friedman (1949, New London, Connecticut) je významný americký umělec, který paralelně působí v akademické sféře. V období svého dětství každý týden navštěvoval Yale University Art Museum v New Haven se sbírkou klasického umění a starožitnosti, ale zajímal se i o moderní umění. Muzeum také hostilo dočasnou výstavu Leonarda da Vinci a jeho inženýrských kreseb a moderních rekonstrukcí jeho vynálezů, které Friedmana později inspirovaly k vytváření experimentálních objektů a zkoumání fungování věcí. V letech 1965–⁠1966 studoval na Shimer College v Illinois hudební teorii a kompozici. V roce 1971 absolvoval magisterské studium na San Francisco State University, kde získal vzdělání v oblasti vzdělávání, psychologie a sociálních věd. V roce 1976 získal doktorát na Graduate School of Human Behavior na U.S. International University. Nikdy neabsolvoval formální umělecké školení; teprve George Maciunas jeho aktivity v roce 1966 označil za umění a současně ho jmenoval ředitelem Fluxu West. V tomtéž roce prezentoval v New Yorku také svou první samostatnou výstavu. V raných sedmdesátých letech působil jako hlavní manažer Higginsova vydavatelství Something Else Press. V období své aktivní umělecké kariéry žil především v Kalifornii, v osmdesátých letech působil v New Yorku. V devadesátých letech nastoupil akademickou kariéru a přestěhoval se do Norska, kde působil jako profesor tvůrčího vedení a strategického designu na Norwegian School of Management v Oslu. Zabýval se bádáním v oblasti teorie konstrukce, výzkumu metodologie, filozofie designu, vzdělávání v oblasti designu, managementu nebo filozofii vědy. Jeho zájem o design, zvláště ve spojení s korporátní a komunální sférou, pramenil z přesvědčení, že se jedná o prvek utvářející svět. Řadu let žil v Austrálii, kde působil jako děkan Fakulty designu na Swinburne University of Technology v Melbourne. V současné době působí jako emeritní profesor na Swinburne University a jako hlavní profesor inovativního designu na Tongji University. Friedman se dlouhodobě věnuje také editorské činnosti: je šéfredaktorem She Ji – magazínu pro design, ekonomii a inovace, který vydává Elsevier ve spolupráci s Tongji University Press. Je spolueditorem knižní série Design Thinking, Design Theory při MIT Press. Od roku 2014 žije ve švédském Kalmaru. Friedman pracoval také jako historik a archivář Fluxu. V roce 1998 vyšla jeho monumentální Fluxus Reader dokumentující historii hnutí Fluxu. V posledních letech se opětovně vrátil k umění, které je pro něho především hledáním nového vztahu k sobě samému. Z jeho výstav po roce 2000 lze zmínit projekty Ken Friedman Art(net)worker Extraordinaire na University of Iowa Museum of Art (2000); Twelve Structures, The Centre of Attention, Londýn (2004); Ken Friedman: 99 Events, Stendhal Gallery, New York (2009); Ken Friedman: 92 Events, Kalmar Art Museum, Kalmar (2014). Skupinové výstavy, kterých se zúčastnil, byly veskrze zaměřeny na problematiku Fluxu. Zastoupen je ve sbírkách Museum of Modern Art a Guggenheim Museum v New Yorku, Tate Modern v Londýně, Hood Museum of Art v Dartmouth College a Staatsgalerie Stuttgart. The University of Iowa je oficiálním úložištěm jeho dokumentů a výzkumných poznámek. Rozsáhlé archivy jeho děl z šedesátých a sedmdesátých let se nachází v Silverman Fluxus Collection v Muzeu moderního umění v New Yorku, v archivu Sohm ve Stadtsgalerie Stuttgart a v Mandevillově oddělení speciálních sbírek na University of California San Diego. V roce 2007 mu anglická Loughborough University udělila čestný doktorát za dosavadní příspěvky k výzkumu designu.