George Brecht
Water Yam
Artist
George Brecht
Název v originále
Water Yam
Rok1963
Materiál a technikabox ze dřeva a sololitu s ofsetovým tiskem obsahující obálku s 93 kartami, 2 konfetami, brožuru a obálku se zadáním
Rozměrybox: 24,3 × 22,5 × 4,5 cm
KlasifikaceFlux Object
Credit LineKunsthalle Praha (Sbírka Fluxus Marie a Milana Knížákových)
Popis díla George Brecht byl americký konceptuální umělec a avantgardní skladatel, který paralelně působil jako profesionální chemik. Brecht patřil ke klíčovým členům Fluxu; účastnil se již prvních performancí ve Wiesbadenu v roce 1962 a působil v něm až do Maciunasovy smrti v roce 1978. Brechtova stopa v dnešním uměleckém světě přesahuje hranice Fluxu – ovlivnil oblast konceptuálního umění, performance, minimalismus, postkonceptualismus, ale i experimentální hudbu. Brecht je považován za důležitého předchůdce konceptuálního umění, který sdílel přesvědčení, že umění by mělo diváka přimět k aktivní participaci. Byl také jedním z prvních jedinců, kteří rozvinuli kreativní praxi na prahu vizuálního umění a experimentální hudby. Položil základy pro většinu našeho moderního chápání performativního a také konceptuálního umění. Brechtovo vlastní umělecké směřování výrazně ovlivnilo studium zvukové kompozice pod vedením Johna Cage, díky kterému se zabýval možnostmi začlenění času a prostoru do uměleckého díla. Mezi jeho první zralá díla patřily tzv. The Chance Paintings (1957), jež se zabývaly rolí náhody v umělecké praxi. Jejich podoba nebyla důsledkem autorského záměru ani autorského rukopisu, čímž Brecht záměrně podvracel roli umělce ve vztahu k uměleckému dílu. Krabička s názvem Case (1959) byla poprvé vystavena na jeho první samostatné výstavě v Reuben Gallery v New Yorku v roce vzniku díla. V krabičce se skrývala řada akčních předmětů hravé povahy. Zatímco charakter díla vycházel z Duchampových ready-madů, jeho obsahové zaměření směřuje k zapojení diváka do volné kolektivní umělecké události a předznamenává charakter pozdějších Fluxkitů. Počátkem šedesátých let pro sebe Brecht vynalezl a potom redefinoval koncept tzv. „event scores“, kartiček s jednoduchými pokyny vycházejícími z každodenních procesů, které poštou distribuoval svým přátelům s informací, že mohou být prováděny veřejně, privátně nebo vůbec. Pošta mu umožňovala praktické šíření jeho práce a současně se tento proces stal součástí samotného uměleckého díla. Brecht je spolu s Ray Johnsonem a On Kawarou jedním z umělců, kteří nastavili parametry mail artu jako umělecké formy. Princip mail artu se stal také základem pro vznik ročního festivalu Yam (1962–1963). Festival s velkou účastí avantgardních umělců byl založen na myšlence fungovat jako alternativa ke galerijnímu systému a měl sloužit k produkci umění, které nelze koupit. Mezi umělce účastnící se festivalu patřili Alison Knowles, Allan Kaprow, John Cage, Al Hansen, Ay-O, Dick Higgins, Karlheinz Stockhausen a Ray Johnson. Podobně jako řada jeho kolegů z Fluxu inklinoval i Brecht k alternativním lokacím pro umělecké akce a k východním filozofiím. V roce 1962 vymyslel spolu s Robertem Wattsem název Yam, který měl fungovat jako zastřešující festivalový projekt „pro všechny druhy nehmotných, experimentálních, dosud neklasifikovaných forem vyjádření“, které nelze koupit. První události tohoto typu zahrnovaly zasílání karet událostí a dalších předmětů označených slovem „Yam“ nebo jeho variacemi přátelům. Festival Yam se v roce 1963 konal na farmě v South Brunswick v New Jersey, ale uskutečnil se i na akcích umělců včetně Dicka Higginse, Allana Kaprowa, La Monte Younga a Wolfa Vostella. Festival byl organizován jako rozsáhlá série akcí probíhajících v průběhu měsíce, jejichž hlavním cílem bylo obejít tradiční galerijní provozy a poskytnout umělcům nezávislý nekomerční prostor. Festival Yam se vyvíjel souběžně s Fluxfesty George Maciunase, které byly orientovány téměř identickým směrem. Od roku 1964 se Georg Brecht začal zabývat médiem knihy a volil přísnější konceptuální tvůrčí rámec. Paralelně k experimentální spolupráci v rámci Fluxu vystavoval v šedesátých a sedmdesátých letech v klasických galerijních prostorech, kde si pohrával s konceptem ready-madu, kdy se současně pokoušel ponechat předmětům jejich funkčnost. Water Yam (1963) je umělecká
kniha v podobě kartonového boxu obsahující početný soubor Brechtových event
scores. Koncept Water Yam vymyslel George Maciunas, přičemž box měl být součástí série krabic
obsahujících kompletní díla každého z členů Fluxu. Water Yam byla
původně vydaná ve Fluxus edici ve Wiesbadenu v červnu roku 1963. Water Yam
je jedním z ikonických uměleckých děl vydaných Fluxem a je považovaná za
důležitého předchůdce konceptuálního umění. Krabice, někdy označovaná jako
Fluxbox nebo Fluxkit, obsahuje velké množství malých tištěných karet (tzv.
event scores), obsahujících instrukce pro provádění akcí. Mohly být předváděny
na veřejnosti, soukromě nebo jen ve fantazii, a nechávaly tak hodně prostoru
pro náhodu a svobodnou interpretaci, čímž se vymezovaly vůči dosavadní umělecké
praxi. Podobu krabice navrhl
Georg Maciunas a grafickou podobu písma určil Thomas Schmidt. V souladu s Maciunasovými principy nebyly krabice
očíslovány ani podepsány a původně se prodávaly za čtyři dolary. První
vydání Water Yam shromáždila dohromady asi sedmdesát event scores, vytvořených během čtyřletého období od roku 1959 do roku 1963. Mnoho z těchto event scores bylo původně použito v Brechtově umělecké praxi mezi lety 1961 a 1963. Maciunas je shromážil a dal jim jednotnou vizuální podobu, ačkoliv jejich velikost se různí v závilosti na obsahu. Kartičky se dělí zhruba do tří sekcí: ty nejranější, 1959–1962, popisují události, které měly být provedeny (např. Sólo pro housle, violu, violoncello nebo kontrabas • polština, červenec 1962); druhá skupina datovaná lety 1962–1963 směřuje k popisu dočasného vytváření sestav (jako Chair Event • na bílé židli struhadlo, metr, abeceda, vlajka, černá a spektrální barvy, duben 1962). Třetí skupina, rovněž 1962–63, je osobnější a abstraktnější; (např. čtvrtek • čtvrtek březen 1963). Při původním vydání se Maciunas rozhodl zdůraznit 14 hudebních partitur (jako je slavná Drip Music; zdroj kapající vody a prázdná nádoba jsou uspořádány tak, aby voda padala do nádoby, leden 1962) vytištěním na oranžovou karty, zatímco zbytek byl vytištěn na Brechtových příznačných bílých štítcích. Pozdější vydání obsahovala větší množství karet a také malou knížku Nut Bone, film z Yamfestu a bílo-černé pozvánky ke kontaktování Brechta prostřednictvím poštovní schránky v New Yorku. George Brecht (1926, New York – 2008, Kolín
nad Rýnem) studoval po
druhé světové válce chemii
na Philadelphia College of Pharmacy & Science a podobně jako Kaprow studoval v období
let 1958–1959 u Johna Cage na The New School for Social Research v New Yorku.
Svou první samostatnou výstavu Towards Event: An Arrangement měl
v legendární Reuben Gallery v New Yorku v roce 1959, výstava
sestávala z jeho konstruovaných event pieces, s nimiž mohli diváci
libovolně nakládat. Účastnil se také důležitých avantgardních přehlídek na
newyorské scéně první poloviny šedesátých let (Environments, Situations,
Spaces, Martha Jackson Gallery, New York, 1961). Brecht
byl prominentním členem Fluxu od jeho počátků až do Maciunasovy smrti v roce
1978 a aktivně se účastnil také mezinárodního
festivalu nejnovější hudby Fluxus (Festum Fluxorum, 1962–1963), který
představoval díla umělců jako Cage, Raoul Hausmann a Nam June Paik. Účastnil se také vydávání fluxových edic a publikací,
jako byl fluxbox Fluxus 1 (1963), kolektivně prezentující díla fluxových
umělců; byl také klíčovou postavou fluxových performancí. Do roku 1965 žil v New Yorku, kde se paralelně
věnoval umění a práci ve farmaceutickém průmyslu.
V letech 1965–1968 žil na jihu Francie, kde měl spolu s Robertem
Filliou obchod – umělecký projekt La Cédille qui Sourit (The Cedilla
that Smiles), otevíraný jen na předchozí žádost. V roce 1968 se přesunul
do Londýna, odkud se v roce 1969 přestěhoval do Německa; od
konce roku 1971 trvale žil v Kolíně nad Rýnem. Jeho dvě souborné
retrospektivy se pod názvem Events. A Heterospective (volně přeloženo
jako „Sbírka jinakostí“) v období let 2005 – 2006 uskutečnily v Museu
Ludwig v Kolíně nad Rýnem a v MACBA v Barceloně. V roce 2006 byl oceněn
prestižním oceněním Berliner Kunstpreis.
