František Kupka

Studie k Radostem

Náhled

Artist František Kupka (1871, Opočno - 1957, Puteaux), národnost: česká

Název v originále Studie k Radostem

Rok(1901)

Materiál a technikabarevná tužka na papíře

Rozměry44,5 × 28 cm

Klasifikacekresba

Credit LineKunsthalle Praha

Licenční podmínky

Popis díla Malířská tvorba Františka Kupky je neodmyslitelně spjata s počátky abstraktního umění. Povaha jeho bytostně intelektuální tvorby však byla vždy převážně individualistická; zaměřovala se na vztah umění a vědy a usilovala o subjektivní vizualizaci podvědomého psychického působení, ale i na nový způsob reflexe přírodních vjemů. Naopak recepce dobových výtvarných stylů probíhá v jeho tvorbě vždy jen na pozadí jeho vlastního nezávislého uměleckého vývoje. Počátky Kupkovy umělecké tvorby jsou silně spjaty se středoevropským duchovním podhoubím přelomu devatenáctého a dvacátého století, v němž se mísil akademismus s naturalismem, anarchismem a symbolismem, existencialistickou filozofií Friedricha Nietzscheho a Arthura Schopenhauera. V Kupkově tvorbě je silně ukotven také vliv spiritistických seancí, hudebních inspirací a poznatky získané studiem teorií barev a východní filozofie. Po přestěhování do Paříže se od filozofických inspiračních zdrojů přeorientoval na podněty nových exaktních věd, zejména biologie a fyziologie. V roce 1910 směřuje k definitivnímu rozchodu s akademickým projevem a obrací se k symbolice samotných výtvarných prostředků a reflexi organických procesů ve světě přírody. Zásadním výsledkem jeho mnohaletých pokusů s abstrahováním reality byla Amorfa, Dvoubarevná fuga, kterou poprvé představil v roce 1912 na Podzimním salonu v Paříži; následovaná Vertikálními plány, uvedenými v následujícím roce. Později vzniká Organický cyklus, který byl filozofickým zhodnocením přírodních příběhů a fenoménů pohybu a tryskání v čase a prostoru. Na sklonku dvacátých let se Kupka v sérii mašinistických pláten obrací k předmětnosti mechanického typu, v nichž primárně upřednostňuje malířské, malebné zpracování. Na počátku třicátých let se zbavuje závislosti na předmětné inspiraci, nově vznikající abstraktní tvorba se koncentruje na analýzu ryze výtvarných a kompozičních otázek a směřuje k maximální tvarové a výrazové oproštěnosti a odosobněnosti malířského rukopisu. Dřívější dynamičnost, barevná pestrost a hutnost vysokých past se tu transformuje v harmonický, statický, barevně a tvarově redukovaný celek, atakující samotnou hranici malby. Na tuto polohu navazuje Kupka také po druhé světové válce, která pro něho představovala vynucenou tvůrčí pauzu. Studie k Radostem (1901-1902) je jednou ze série přípravných studií pro obraz Balada (Radosti života), který Kupka namaloval po svém návratu z krátkého vídeňského pobytu do Paříže v roce 1901. Obraz představoval zakončení jeho prvního pařížského období, spojeného s přechodem od alegorie k symbolu. Samotný obraz, zosobňující symbolikou prodchnuté vyjádření nemateriálních radostí života, mu v roce 1902 přinesl zlatou medaili Světové výstavy v St. Louis 1902. Figurální plátno zobrazuje Kupkovu francouzskou přítelkyni Gabrielle a bývalou dánskou partnerku a mecenášku Madame Brühn v koňských sedlech na mořském břehu. Charakter obrazu je výrazně naturalistický a současně skrývá silný filozofický podtext, jehož obsah je pro dnešního diváka obtížně dešifrovatelný. Kresebná studie zachycuje nahé tělo Kupkovy přítelkyně Gabrielly v dynamickém postoji ve stoji na poníku. Časově ji lze zasadit do období let 1901–1902 a lze ji vnímat jako vizualizaci jeho paralelního příklonu k tendencím naturalismu a symbolismu, který tvoří důležitou vývojovou kapitolu jeho díla. Tělesná modelace provedená modrou křídou se žlutými a bílými reflexy ukazuje, že na pozadí smyslové figurální malby se postupně formovalo jeho autorské vidění směřující k uchopení podvědomého psychického působení, ale i příklonu k autonomii výtvarných prostředků. František Kupka (1871, Opočno – 1957, Puteaux) byl v roce 1889 přijat na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru historické a náboženské malby profesora Františka Sequense. V průběhu studia se stal médiem v pražské společnosti spiritistů. Posléze strávil jeden rok na Akademii ve Vídni v ateliéru prof. Augusta Eisenmengera. V tomto období se převážně věnoval filozofickým spisům Friedricha Nietzscheho a Arthura Schopenhauera, na nichž ho poutal zejména kritický postoj k náboženství. Po odjezdu do Paříže krátce studoval na L´école des Beaux-Arts a Akademii Julian. V roce 1900 zaznamenal úspěch na Světové výstavě v Paříži s obrazem Bibliomana (1896–1898), zatímco primárně působil jako kreslíř v různých časopisech. V roce 1906 se přestěhoval do Puteaux, což podpořilo jeho tvůrčí individualismus a uvolnilo cestu ke koncentrované tvůrčí práci. V letech 1906–1913 pravidelně vystavoval na Salonu nezávislých. V roce 1923 vyšel v českém překladu jeho spis Tvoření v umění výtvarném. Během první světové války působil ve službách československého odboje, narukoval také jako dobrovolník na frontu, kde zůstal až do těžkého zranění v roce 1915. Po návratu z fronty organizoval československé legie ve Francii v úzké spolupráci s dr. Edvardem Benešem. Za své zásluhy získal v roce 1926 řád francouzské Čestné legie a v roce 1919 byl jmenován profesorem na pražské Akademii; svou funkci vykonával v Paříži, kde se až do roku 1938 věnoval československým stipendistům. Samostatné výstavy mu ve dvacátých letech uspořádaly pařížské galerie Povolozky (1921) a Galerie de la Boétie (1924). V roce 1931 se stal zakládajícím členem skupiny Abstraction-Création, v následujících letech se účastnil také jejích výstavních aktivit. V roce 1936 byl zahrnut do legendární výstavy Cubism and Abstract Art mapující vývoj moderního umění, kterou Alfred Barr představil v Museum of Modern Art v New Yorku. Druhá světová válka přerušila jeho soustavnou práci, ke které se vrátil až po válce. V roce 1946 mu Národní galerie v Praze uspořádala velkou soubornou výstavu v Mánesu a při té příležitosti získala obsáhlý konvolut jeho děl do své stálé sbírky. V roce 1951 mu Galerie Louis Carré uspořádala samostatnou výstavu ve své pobočce v New Yorku. V roce 1958 se konala Kupkova retrospektiva v Musée National d´Art Moderne v Paříži, v němž je dnes také podstatná část jeho tvorby. V roce 1958 prezentoval Československo v expozici 50 let moderního umění na Světové výstavě v Bruselu. První velkou mezinárodní výstavu mu v letech 1967–1968 uspořádaly Musée National d´Art Moderne v Paříži a Národní galerie v Praze, která byla uvedena také v Kolíně nad Rýnem, Mnichově, Vídni a Amsterodamu. Ve Spojených státech amerických se jeho první rozsáhlá retrospektiva konala v Guggenheim Museum v New Yorku v roce 1975. Naposledy mu pozornost přinesla výstava uspořádaná v Grand Palais v Paříži v roce 2018 (Kupka. Pionnier de l’abstraction), posléze reprízovaná také v Národní galerii Praha (2018) a Ateneum Art Museum v Helsinkách (2019). Kromě Národní galerie Praha a Musée National d´Art Moderne v Paříži (Centre Georges Pompidou) je jeho tvorba zastoupena také v Museum of Modern Art v New Yorku, Philadelphia Museum of Art nebo v Museu Kampa v Praze.