Lubomír Typlt
Mobilizace Opus
Artist
Lubomír Typlt
(1975, Jilemnice), národnost: česká
Název v originále
Mobilizace Opus
Rok2002
Materiál a technikakombinovaná technika na papíře
Rozměry50 × 70 cm
Klasifikacepráce na papíře
Credit LineKunsthalle Praha (Sbírka Evy a Petra Zemanových)
Popis díla Lubomír Typlt patří k nejvýraznějším českým malířským osobnostem, které na sebe upozornily na začátku nultých let v souvislosti s obnoveným zájmem o médium malby. Typltova tvorba je založena na silném teoretickém a uměleckohistorickém povědomí. Jeho rané obrazy s motivy mrtvých koček se vyznačovaly silnou expresivitou a existenciální naléhavostí. Přístup k expresivitě se však v jeho následných obrazech výrazně proměňuje směrem k racionálně konceptuálnímu přístupu, který lze přirovnat k systematickému výzkumu. Pracuje s obsahovým a výrazovým slovníkem exprese a expresionismu, ale podrobuje je kritické ironii, jeho práce s prostředky exprese je tak ryze záměrná. Postavy nebo předměty v jeho obrazech lze označit za klonované a mnohonásobně zmnožované figuranty, v jejichž spojitosti dochází k tematizaci zla v mnoha podobách. Pracuje v cyklech, v nichž experimentuje s výrazovými možnostmi malby, ohledává konkrétní obrazový motiv, analyzuje zvolenou formu a hledá co nejvypjatější emocionální a barevnou konstelaci. Příležitostně rozvíjí také linii splývavé geometrické tvorby, která souvisí s jeho vytvářením ready-madů a dispozicí k absurditě dadaismu. Kvašová kresba Mobilizace Opus (2002) vznikla v průběhu Typltova studia v ateliéru profesora Gerharda Merze (2000–2002) na Akademii v Düsseldorfu, který byl zaměřen proti zobrazivé figurální malbě. Kompozice zobrazuje zvláštní strojový útvar složený ze dvou zahrádkářských vozíků a dvou kruhových generátorů energie namířených proti nebi. Konkrétní předměty související s lidskou každodenností převádí ve své absurdní a ironické optice do iracionální reality, přičemž tato alogická spojení ukazují na Typltovy inspirační zdroje v dadaismu a materiálových kumulacích nových realistů. Tyto absurdní sestavy tvořil Typlt paralelně s jinými cykly od konce devadesátých let až přibližně do roku 2006, kromě obrazů a kreseb vytvořil také několik podobně komponovaných objektů. Lubomír Typlt (*1975, Jilemnice) studoval
v letech 1993–1997 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze,
následně studoval malbu na Fakultě výtvarného umění VUT v Brně u profesora
Jiřího Načeradského (1997–2001). Pro svůj zájem o německou expresivní malbu,
která ho oslovila svou malířskou a obsahovou brutalitou a syrovostí, Typlt
pokračoval v dalším studiu na Kunstakademie v Düsseldorfu
(1998–2005), kde prošel ateliéry Markuse Lüpertze, Gerharda Merze a A. R.
Pencka. Po roce stráveném v Berlíně se v roce 2006 vrátil do Prahy,
kde byla jeho tvorba zařazena do významných přehlídek, které se v prvních
letech nového tisíciletí věnovaly novým tendencím v malbě (Perfect Tense, Jízdárna Pražského hradu,
Praha 2003; Resetting: jiné cesty k věcnosti, Galerie hlavního města
Prahy, 2007; Motýlí efekt?, Galerie Rudolfinum, 2013). Samostatné
výstavy měl v Galerii hlavního města Prahy (Tikající muž, 2012), Galerii Václava Špály (Neutopíš se dvakrát ve stejné řece, 2018), Alšově jihočeské galerii
v Hluboké nad Vltavou (Tančící
pentagon, 2021–2022). Jeho tvorba je často recipovaná také v rámci
kolektivních výstavních projektů v německém prostředí (Blue Is Hot and Red Is Cold: Klasse A. R.
Penck 1989–2005, Kunsthalle Düsseldorf a Kulturbahnhof Eller, Düsseldorf,
2019), samostatně vystavoval v Německu (Düster
ist die Nacht, Galerie Poll, Berlin, 2013; Somnambul, C&K Galerie, Berlin, 2020), Francii (Transition,
Galerie Oneiro, Paříž, 2016) nebo Belgii (Ticking
Man, Pražský dům v Bruselu, 2017). Jeho práce se nachází v řadě
institucionálních a privátních sbírkách v České republice, ale i ve
sbírkách v Německu, Nizozemsku nebo Číně. Působí také v hudebním uskupení WWW, pro
něž píše texty prostoupené výraznou symbolikou a absurdní ironií, souznící
s jeho obrazovou produkcí.
