Louise Lawler

null

Obrázek není dostupný

Náhled

Artist Louise Lawler (1947 - ), americká

Název v originále Friendship (swiped)

Rok2022

Materiál a technikaTisk na muzejním boxu

Rozměry122 × 183 cm

Klasifikacetisk

Credit LineKunsthalle Praha

Licenční podmínky

Popis díla Americká umělkyně Louise Lawler je jednou z klíčových postav tzv. Pictures Generation, která se na umělecké scéně prosadila koncem sedmdesátých let. Název Pictures Generation pochází od teoretika Douglase Crimpa a reaguje na novou skutečnost, kdy jsou lidské prožitky ve zvýšené míře ovlivněny obrazy v masových médiích. Označení se používá v souvislosti s postmoderní generací konceptuálních umělkyň a umělců, kteří ve své práci reagovali na mediální kulturu filmů, televize, reklamy a jiné způsoby komercializace veřejného prostoru prostřednictvím vizuální kultury a obrazy spojené s komercializací veřejného prostoru, přičemž využívali reprodukční technologie a strategie apropriace za účelem zkoumání funkcí a kódů jejich reprezentace. Louis Lawler, která je jednou z nejvlivnějších ženských umělkyň současnosti, je známá pro svůj feministický a protiválečný aktivismus, ale i zájem o otázku kolektivního autorství. Svůj individuální styl rozvinula na počátku osmdesátých let, v době celkového růstu ekonomiky a trhu s uměním. V její práci hraje ústřední roli médium digitální fotografie, již používá jako konceptuální nástroj a prostředek k nastavení odlišného pohledu na viděné. Jejím prostřednictvím směřuje naši pozornost na věci, které stojí na pozadí uměleckého světa. Jednou z jejích domén se stalo fotografování obrazů známých a ikonických umělců (Andy Warhol, Jackson Pollock, Gerhard Richter) v prostředí, v němž se aktuálně nachází – v domech sběratelů, muzejních a galerijních expozicích, aukčních síních, depozitech nebo uměleckých veletrzích. Lawler tak divákův pohled záměrně posouvá od individuálního díla směrem k širšímu kontextu a ukazuje, že čtení umění závisí na obsahovém rámování, v jakém je prezentováno. Odhaluje aspekty běžného fungování uměleckého světa, jeho cirkulaci, ale i způsoby prezentace uměleckých děl a záměrně odhaluje pravdu o mísení světa umění a komerce. Díky tomuto principu ve svých apropriovaných obrazech nastiňuje otázky okolo ekonomické nerovnosti, užitné a finanční hodnoty umění nebo mocenských vztahů mezi lidmi a širšími institucionálními strukturami a přináší kritický pohled na kulturní průmysl a proces komercializace, díky čemuž jsou její apropriace často spojované s institucionální kritikou. Druhou autorskou polohu tvoří efemérní práce, které reflektují rychlé plynutí času nebo nabízejí hlubší reflexe na různá témata z našeho života. Důležitým prvkem pro vnímání jejích děl je také způsob, jakým prezentuje původní fotografické záběry děl – tvoří z nich monumentální instalace, muzejní boxy, eventy, publikace, suvenýry (krabičky se zápalkami, pohlednice, plakáty) nebo dárkové certifikáty a konfrontuje tak konvenční divácký vkus, ale i představy o prezentaci umění. Lawler své práce také často prezentovala v podobě textových složek různých prezentačních materiálů – etiket, tiskových zpráv nebo pozvánek, do nichž infiltrovala neočekávaný obsah a vnášela do nich zcela jiný obsah než ten zažitý. Její vtipná a subverzivní díla nutí diváka k tomu, aby se zapojil do interpretace obsahu jejích děl skrze vlastní sociální a afektivní zkušenosti a opětovně tak reformátoval již existující obsah. K tomu napomáhá i skutečnost, že autorka ke svým dílům téměř nedává vysvětlení a neposkytuje rozhovory, což lze vnímat jako ryzí konceptuální záměr. Jediný důležitý indikátor obsahu představují její záměrně mnohovrstevnaté názvy, které lze považovat stejně tak za integrální jako separátní součást děl. Ve své podstatě tak dokumentuje rapidní transformaci uměleckého světa v souvislosti s neoliberální ekonomikou. Zachováním ikonické aury děl současně ponechává prostor pro významovou ambivalentnost. Předlohou pro dílo Friendship (2022) se stal zlatý monochrom americké umělkyně Agnes Martin z roku 1963 se stejnojmenným názvem ze sbírky Muzea moderního umění v New Yorku. Pravidelné sklady plátkového zlata v něm konvenovaly tehdy aktuálnímu minimalismu, ačkoliv prostřednictvím zlaté se vztahovala spíše ke starým náboženským tradicím, v jejím případě oblíbenému taoismu, zen-buddhismu nebo americkému transcendentalismu. Lawler plátno prostřednictvím své fotografie apropriovala, ale jeho původní čtvercový formát tu je rozpohybován – rozrastrován a zdvojen. Na monumentální šířkové fotografii se tak nachází dvakrát a původní zlatá barva září jen v úzkém pruhu v bodě jejich setkání, aby po stranách mizela do světlejších odstínů. Při konfrontaci viděného s názvem získává divák nové možnosti čtení a možnost pro hlubší zamyšlení se nad otázkou svého osobního přístupu a vnímání fenoménu přátelství, které znázorňuje barevně zvýrazněný průnik dvou obrazových plánů. Neurčitost motivu je však záměrně velmi otevřená k individuálnímu čtení a zcela v intencích autorčiny tvorby se každý jednotlivý divák stává autorem jiné a nové interpretace, jež přirozeně vychází z jeho vlastního životního pohledu a skutečnosti. Louise Lawler (1949, Bronxville, New York) studovala umění na privátní Cornell University; v roce 1969 se přesunula na Manhattan, kde zprvu začala pracovat v galerii známého obchodníka s uměním Leo Castelliho. V letech 1981–1982 realizovala spolu s Sherie Levine v různých prostorách New Yorku jednonoční výstavy pod názvem A Picture Is No Substitute for Anything (Obraz nic nenahradí). V roce 1982 měla samostatnou výstavu v galerii Metro Pictures v New Yorku, kde prezentovala díla vytažená ze skladu galerie (Arranged by Louise Lawler), k nimž byla do konečné ceny díla započítána její desetiprocentní provize. V roce 1984 získala přístup do rezidencí významných sběratelů Burtona a Emily Hall Tremainových, což do značné míry předznamenalo další tematické směřování její pozornosti. V roce 1987 poprvé vystavovala v Museum of Modern Art – její prezentace byla tehdy součástí série Projects, věnované dílům mladých začínajících autorů. Louis Lawler prezentovala své práce v roce 2007 na documenta 12 v Kasselu (2007) a opakovaně také vystavovala na bienále ve Whitney Museu v New Yorku (1991, 2000, 2008). Mezi velké retrospektivní výstavy její tvorby patřila výstava v Museum Ludwig v Kolíně nad Rýnem (2013) nebo v Muzeu moderního umění v New Yorku (2017). Její díla jsou ve sbírkách předních světových muzeí, jako Muzeum moderního umění, New York; Whitney museum, New York; Guggenheim museum, New York; LACMA: Muzeum současného umění, Los Angeles; Art Institute of Chicago; Muzeum výtvarného umění, Boston; Walker Art Center, Minneapolis; Tate Britain, Londýn; Centre Georges Pompidou, Paříž; Israel Museum, Tel Aviv; Kunsthalle Hamburg; Moderna Museet, Stockholm; Museet for Samtidskunst, Oslo; Museum Boymans-van Beuningen, Rotterdam nebo Yale University Art Gallery, New Haven, Connecticut.