Milan Knížák
Procesy hlavně pro mysl (písemné záznamy některých akcí z let 1977-1981)
Artist
Milan Knížák
(1940, Plzeň), národnost: česká
Název v originále
Processes Mainly for the Mind (Written Records of Some Events from Years 1977-1981)
Rok1977-1981
Materiál a technikaautorská kniha – tisk na papíře a kovové sponky (8 listů + obálka)
Rozměry20,5 × 14,5 cm
KlasifikaceFlux Papers
Credit LineKunsthalle Praha (Sbírka Fluxus Marie a Milana Knížákových)
Popis díla Milan Knížák je mezinárodně známý český umělec, autor eventů, výtvarného umění, designu, módy, básní, fotografií a hudby. Byl členem mezinárodního hnutí Fluxus a v roce 1965 byl jmenován ředitelem východní sekce Fluxu (tzv. Fluxus East). Na počátku šedesátých let vytvořil řadu pomíjivých realizací, k jejichž charakteristice patřilo uplatnění konkrétního prostoru. Jeho pouliční akce, výstavy a happeningy z doby skupiny Aktuálního umění (založena 1964), následně přejmenované na Aktual (1966–1973), se výrazně odlišovaly od aranžovaných happeningů jeho západních kolegů. Knížákovy akce se na rozdíl od amerických happeningů záměrně otevíraly náhodě. Důležitý prvek tu představuje lidské tělo jako hlavní příměr k realitě. Do určité míry byly založeny na práci s náhodným a nehledaným publikem a hravém ozvláštnění všedních činností. Jejich záměrem bylo překročit hranice umění směrem ke společenskému bytí a intervenovat do fyzického i duchovního prostředí každého člověka. Umění není v tomto pojetí jen artefaktem, ale i procesem s hravou a spirituálně didaktickou funkcí. V průběhu sedmdesátých let prochází Knížákova tvorba procesem výraznější dematerializace a konceptualizace a svým rozesíláním návodů, pokynů a výzev vstupuje Knížák do kontextu mailartové vlny sedmdesátých let. Se zájmem o rozšířené pole umění souvisí také jeho intervence do módního designu. Výraznou roli hrají oděvy také v kontextu akcí, kde je pálí nebo maluje na lidské tělo. Přes módu, šatové koláže a látkové obrazy dospěl v 80. letech také k asamblážovým látkovým plátnům. Pozdější obrazy a objekty se pohybují v intencích postmoderní eklektičnosti, hry s estetikou kýče a citací děl jiných mistrů, jejichž prostřednictvím vyjevuje Knížák svůj ironický komentář k soudobé společnosti. Autorská kniha Procesy hlavně pro mysl s podtitulem písemné záznamy některých akcí z let 1977–1981 spadá do období po Knížákově návratu z Ameriky v roce 1970. Vydal ji v rámci svých samizdatových aktivit v nákladu přibližně 500 kusů. Jeho tvorba sedmdesátých let byla poznamenána procesem normalizace, který se zřetelně otiskl také do společenského a kulturního života v Československu. Po násilném potlačení pražského jara a spuštění procesu normalizace zavládla v zemi větší nesvoboda, represe a kontrola, než jaká tu panovala v době, kdy zemi opouštěl. V Československu se tak ocitl v izolaci od umělecké komunity a současně bez možnosti organizace dalších dnů vzájemnosti ve spolupráci s Kenem Friedmanem nebo aktivit českého Aktualu. Na přelomu let 1972–1973 byl dokonce na několik měsíců uvězněn. Petice na propuštění Milana Knížáka od členů mezinárodního Fluxu, kde byly zastoupeny i renomované osobnosti Allan Kaprow a Harald Szeemann, ukázaly, jak moc silné přátelské a umělecké vazby si se zahraničím mezitím vytvořil. Tato drobná knížka ukazuje na tehdejší proměnu charakteru Knížákových aktivit. Název knihu spojuje s Knížákovou akční tvorbou, přičemž některé popisované procesy byly skutečně provedené. Primárně jsou však myšleny jako akce mentální či akce v mysli – mnohé z nich jsou svým charakterem blízko metodám koncentrace a meditace, odvozeným z jógy, jimž se spolu s meditacemi po svém návratu z USA věnoval. Některé akce zahrnuté v knize však byly provedené i ve skutečnosti (Materiálové events, 1977; Nucené symbiózy, 1977), zde se však primárně stávají podnětem k přemýšlení, k akci v mysli. Důraz na totální odmaterializování uměleckých procesů ho v té době na druhé straně přivedl k tvorbě předmětů s pomyslnou rituální funkcí, které nejsou pozůstatkem reálných rituálů, jen k nim pomyslně vybízejí a „vytváří prostor pro zamyšlení nad funkcí a rituální funkcí předmětu“ (Milan Knížák, Nový ráj, Praha 1996, nestr.) Seznam obsažených akcí: Materiálová events (1977) Nucené symbiosy (1977) Poznávání (1977) Bílý proces (1977) Negace (1977) Rovnosti (1977) Novosti (1978) Bílý proces (1977) Negace (1977) Rovnosti (1977) Novosti (1978) Představa (proces, 1978) Proces antitvorby (říjen-listopad, 1978) Obydlí (leden, únor 1979) Člověk (1979) 1/2 (1965–1980) Proces pro mysl a trochu reality (1981) Rudá ready-made (1981) Myšlenkové asambláže (1981) Milan Knížák (*1940, Plzeň) v současné době žije
a působí v Praze. Později se jeho rodina přestěhovala do Mariánských Lázní. V
roce 1958 byl přijat do přípravného ročníku na Akademii výtvarných umění v
Praze, odkud byl po roce vyloučen. Po dokončení povinné vojenské služby
pracoval jako uklízeč. Posléze v letech 1963–1964 studoval na Akademii
výtvarných umění v Praze, ale studium nedokončil. Od počátku šedesátých let
uskutečnil v exteriéru Prahy sám (Demonstrace pro všechny smysly, 1964;
Demonstrace jednoho, 1964) nebo se členy skupiny Aktual několik výrazných
performancí. V roce 1966 uspořádal v Praze spolu s Benem Vautierem a Jeffem
Bernerem Fluxus festival, od téhož roku byl v záznamech StB evidován jako
nepřátelská osoba. Období let 1968–1970 strávil na pozvání členů skupiny Fluxus
ve Spojených státech amerických. Po svém návratu byl sledován a stíhán Státní
bezpečností. V roce 1974 obdržel stipendium DAAD, ale pobyt v Berlíně mu bylo
dovoleno realizovat až o pět let později (1979–1980). V období let 1990–1997
působil na pozici rektora Akademie výtvarných umění v Praze, kde v letech
1990–2016 vedl také Intermediální ateliér. Řadu let byl ředitelem Národní
galerie v Praze (1999–2011). Přednášel na řadě českých a zahraničních univerzit
a účastnil se řady samostatných a skupinových výstav doma i v zahraničí. Věnuje
se také vlastní publikační činnosti. Jeho díla jsou zastoupena v řadě
důležitých institucionálních sbírek doma i v zahraničí (Národní galerie Praha,
Stadtgalerie Stuttgart, Sprengel Museum Hannover, Museum of Modern Art v New
Yorku či Tate Modern v Londýně).
