Endre Nemes

Melancholie

Náhled

Artist Endre Nemes (1909, Pécsvárad - 1985, Stockholm), Maďarsko

Název v originále Melancholie

Rok1941

Materiál a technikaolej na plátně

Rozměry80 × 67 cm

Klasifikacemalba

Credit LineKunsthalle Praha

Licenční podmínky

Popis díla Tvorbu Endre Nemese nelze snadno definovat jedním konkrétním stylem. Bývá řazen do širšího proudu surrealismu a svým osobitým rozvíjením metafyzické malby je v českém prostředí řazen k představitelům tzv. imaginativní tvorby, jejímž prostřednictvím v době před druhou světovou válkou formuloval svůj protest proti destrukci lidských hodnot souvisejících s příchodem fašismu. Nemes k malbě přistupoval až se staromistrovskou pečlivostí: studoval staré recepty na tempery a téměř všechen materiál si připravoval sám. Období třicátých let, vymezené absolvováním akademie a odchodem do zahraničí, pro něho představovalo plodné tvůrčí období. V té době jeho metafyzickým interiérům dominovaly zvláštní fantomatické figury. Do jejich stylizace se promítaly prvky karikatury a grotesknosti, což odráželo postupně se vkrádající stín, drama a nejistotu do běžného občanského života. V roce 1935 namaloval sérii obrazů, které znamenaly přechod na zcela osobní oblast života. Zejména v letech 1936–1937 vytvořil Nemes důležitá díla, do nichž vkládal obludné vize budoucnosti zahalené do řeči složitých znaků a symbolů. V reakci na dramatické události mají některé figury staženou kůži, zatímco jiné se podobají neživým automatům. Přítomné matematické přístroje, strojky, astrologické mapy a další artefakty zapojené do fantaskního uspořádání jsou metaforou ztráty jistot, rozpadu hodnot a pomíjivosti. Odchod z Československa v roce 1938 u něho způsobil odklon od metafyzické malby směrem k nefigurativním malířským tendencím, v jejichž organických formách stále promlouvá tendence k fantazijně symbolickému chápání obrazu a smyslové reflexi světa. Za pomyslný vrchol jeho nepředmětné tvorby lze považovat období druhé poloviny padesátých let (tzv. valandské období, 1947–1955). Kolem roku 1960 dospěl k tvůrčí syntéze, v níž bylo obsaženo i poučení z tachismu, kde pracoval s momentem řízené náhody a statické černé obrysové kontury. Od poloviny šedesátých let se vrací důraz na obsah, který podporoval také vkládáním koláže, jež s celkem tvořila neartikulovaný obrazový prostor, což mělo ukazovat na ztrátu duchovnosti v soudobém světě. Názvy se staly důležitým klíčem pro jejich čtení. V tomto závěrečném tvůrčím období ve svých plátnech ironicky reflektoval svět techniky a strojové civilizace a stavěl ho ke světu přírody, v jejíž biologických proměnách nacházel inspiraci pro své dynamické kompozice. Melancholie (1941) pomyslně uzavírá Nemesův metafyzický styl, který rozvíjel během svého vrcholného tvůrčího období v Praze. Interiéru dominuje lidský automat s hodinovým ciferníkem místo obličeje, zatímco na pozadí se rozprostírá holá krajina s přelétajícím letadlem, válečnou metaforou strachu a ohrožení. Za prosklenými dveřmi se objevuje fragment postavy u piana, ukazující na pomíjivou atmosféru melancholie. Endre Nemes (1909, Pécsvárad – 1985, Stockholm), vlastním jménem Andrej Nágel, byl malíř, pedagog, grafik, básník a karikaturista. Do roku 1924 žil ve Spišské Nové Vsi v Československu, odkud v roce 1928 přišel do Prahy, kde zprvu působil jako malíř karikatur, vydal sbírku básní a věnoval se novinářské činnosti. V letech 1930–1935 studoval na Akademii výtvarných umění v ateliéru Williho Nowaka. Pramenem poučení se mu kromě studia stala také pražská Obrazárna s obrazy francouzských impresionistů. S Jakubem Bauernfreundem odjel v roce 1933 na stipendijní pobyt v Paříži a spolu absolvovali také svou první výstavu v galerii dr. Feigla v Praze. V Praze se Nemes zapojil také do spolkového života – účastnil se výstav Pražské secese (1930–1932) a po závěru studií byl krátce členem Umělecké besedy (1936–1938). Ještě před svým odchodem do Skandinávie měl samostatnou výstavu (s Jakubem Bauernfreundem) v Domě umění v Ostravě a v Košicích, kde byla vystavena většina jeho děl z jeho metafyzického tvůrčího období. Na podzim roku 1938 emigroval do Finska, kde následujícího roku začal vyučovat na Svobodné škole malířství v Helsinkách a účastnil se dvou souborných výstav finského umění v Konsthallen v Helsinkách. Od roku 1940 byl součástí švédské umělecké scény a celkově významnou kulturní osobností Skandinávie s mezinárodním renomé. Byl zakládajícím členem švédské surrealistické skupiny Minotaur. Kromě vlastní umělecké tvorby působil v letech 1947–1955 jako ředitel a učitel na Škole malířství a kreslení Göteborského muzea (nyní Valands Konstskola). V roce 1948 měl samostatnou výstavu v Konsthallen v Göteborgu. Kromě vysokého umění se zabýval i různými spřízněnými oblastmi jako tvorbou dekorací a kostýmů pro Královskou operu ve Stockholmu (1949). Býval pověřován monumentálními výtvarnými realizacemi pro göteborskou univerzitu, školy, nemocnice a spořitelny ve Stockholmu a dalších městech, a výtvarnými úkoly pro švédský parlament. V roce 1959 byl pozván na první poválečnou documentu (documenta II) v Kasselu, která znamenala retrospektivní ohlédnutí se za vývojem moderního umění a politicky determinovaný příklon k abstrakci jako nosnému stylu nové doby. V roce 1965 obdržel státní tvůrčí stipendium a výroční státní cenu za uměleckou tvorbu a byl jmenován členem Královské švédské akademie svobodných umění; později získal také zlatou medaili prince Eugena za vynikající umělecké realizace (1980) a Cenu Henrika Steffena (1981), udělovanou univerzitou v Kielu. Oceněním jeho uměleckého přínosu byla také velká putovní výstava po Skandinávii, zahájená v Akademii umění ve Stockholmu (1979). Osmdesátá léta přinesla také zájem o jeho tvorbu v rodném Maďarsku, kde bylo v roce 1984 otevřeno muzeum Endre Nemese. Také v Praze se od šedesátých let uskutečnila již celá řada souhrnných výstav, shrnujících jeho umělecký přínos. V souvislosti s tím odkázal Národní galerii v Praze patnáct děl. Nemes vystavoval snad ve všech evropských státech i v USA. Jeho práce jsou zastoupeny ve sbírkách řady institucí, například v Muzeu moderního umění ve Stockholmu, Philadelphia Art Museum či Brooklyn museum.