Bedřich Dlouhý

Démon

Autor Bedřich Dlouhý (1932, Plzeň), národnost: česká

Název v originále Démon

Rok2006

Materiál a technikaasambláž (dřevěný rám, perforovaný plech, karton, lepenka, papír, černá lepící páska, plast, olej, uhel, tuš)

Rozměry102 × 102 cm

Klasifikace socha

Credit LineKunsthalle Praha

Licenční podmínky

Popis díla Tvorba českého umělce Bedřicha Dlouhého je spojena s tzv. estetikou divnosti, pro niž jsou příznačné výrazně fantaskní a mystifikační rysy, smysl pro bizarnost a humoristické parafráze. Dlouhý pracuje s kouzlem všedních nebo odložených předmětů, prozrazujících jeho silné napojení na odkaz surrealismu, ale i dadaismu, se stejnou lehkostí však zachází i k virtuózní veristické malbě. Tyto různorodé prvky a způsoby vyjádření jsou často propojeny v technice koláže nebo asambláže. Prolínání racionality s iracionalitou, fiktivního a reálného vyvěrá z anarchistického dadaistického programu skupiny Šmidrové (1957–1964), jejíž existence je spjata s ranou tvorbou autora, ale silně se propisuje i do jeho následující tvorby. Šmidrovský přístup souvisí s absurdními dada prostředky, balancováním na hraně humoru, nadsázky a ironie i averzí k všednosti a průměrnosti. V dílech z konce šedesátých let je důraz kladen na nalezené či vyrobené předměty, zatímco malba sehrává úlohu iluzivního pozadí. Jeho díla lze číst jako osobitou reakci na tíži životních pocitů a absurditu doby komunistického režimu, pronikají sem ale i humorně kritické reflexe pop artu a ironická kritika konzumní společnosti a kulturní povrchnosti. Ironickým sarkasmem Dlouhý v polovině sedmdesátých let reflektoval také tehdy aktuální vlnu fotorealismu. Iluzivní malby z druhé poloviny osmdesátých let sestávají často z reálných zdí a zvětšených detailů částí lidského těla nebo odkazů na práce starých mistrů. Tématem jeho pozdější tvorby se stal obecnější program parafrází a humorných mystifikací. Démon patří do řady asambláží, jimiž Dlouhý navázal na starší téma autoportrétu a zároveň zhodnotil svou dosavadní schopnost práce s materiály, které podněcují divákovu imaginaci a vybízejí k asociativnímu a metaforickému čtení. Zrezivělý perforovaný plech je tu umístěn na spodní ploše plátna, kde vytváří zemitou plochu, z níž jako džin vystupuje rudý démon, konkretizovaný zejména detaily staromistrovsky vykreslených uší. Bedřich Dlouhý (*1932, Plzeň) žije a pracuje v Praze. Po anektování Sudet v roce 1938 se jeho rodina přestěhovala do Prahy. V letech 1952–1957 studoval malbu na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Miloslava Holého. V roce 1957 byl ze studia z politických důvodů vyloučen a poslán do severních Čech, kde pracoval jako dělník. V roce 1959 dokončil své studium v oboru portrétu a figurální malby v ateliéru profesora Karla Součka. Spolu s Janem Koblasou, Karlem Neprašem a Jaroslavem Vožniakem stál u zrodu skupiny Šmidrové (1954–1968), která komunistické ideologii čelila rozmanitými mimetickými a patafyzickými aktivitami (tzv. malmuzherciády), tvorbou společných textů, produkcí dechové hudby a divadelními performancemi. V souvislosti s šestiměsíčním studijním pobytem ve Francii vystavoval na Mezinárodním bienále mladých umělců v Paříži (1965). V době normalizace mu nebylo umožněno vystavovat a byl nucen živit se jinými profesemi. V roce 1987 spoluzaložil skupinu Zaostalí, která vystavovala do roku 1992. V letech 1990–1995 byl profesorem malby na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 2019 mu Galerie hlavního města Prahy uspořádala rozsáhlou retrospektivu. Jeho tvorba je zastoupena v Národní galerii a řadě dalších českých institucí, ale například také v Centre Pompidou, Musée National d´Art Moderne de la Ville de Paris nebo Museum für Gestaltung Zürich.