Ivan Kožarić
Globus III
Autor
Ivan Kožarić
(1921, Petrinja - 2020, Zagreb), národnost: chorvatská
Název v originále
Globe III
Rok1961
Materiál a technikabronz
Rozměry56 × 37 × 17 cm
Klasifikace
socha
Credit LineKunsthalle Praha
Popis díla Ivan Kožarić patřil k vůdčím osobnostem poválečné chorvatské neoavantgardní scény. Ve svých dílech se záměrně a různými způsoby vztahoval k hranicím tradičních uměleckých forem – například prostřednictvím děl věnovaných identickému tématu, realizovaných v soše, kresbě a fotografii, nebo aplikací stejného názvu na samostatný kus i řadu děl. Narušoval obvyklé obsahové hierarchie: ve své praxi recykloval a opětovně aranžoval již existující sochy a celé série děl, které kladl do uvolněného systému vztahů, odmítajících striktní chronologii a systematickou organizaci, čímž neustále revidoval sebe sama. Jeho práce jsou často ponechány bez podpisu a data, jedna forma spontánně vychází z jiné, jsou řazeny do určitých cyklů a později do jiných, někdy práci několikrát opakuje. Ústředními momenty jeho tvorby jsou důraz na proces a svobodu a odmítání jakékoliv formy systematizace. Pro jeho uměleckou praxi je zásadní neustálé variování, transformace a redefinice již existujících uměleckých děl, které znemožňují jejich definitivní čtení nebo řazení do vývojové chronologie. Srbský historik a kritik umění Ješa Denegri ho popsal jako někoho, kdo je ve stejné chvíli „sochařem, anti-sochařem a ne-sochařem“, což ukazuje na jeho ambivalentní a anarchistické chápání média sochy, založené na neustálém překračování hranic a záměrném odmítání umělecko-historické systematizace a hierarchizace. Jeho subverzivní postoj k vlastnímu dílu reprezentuje rozhodnutí, které učinil v roce 1971, kdy téměř všechny sochy a objekty z různých období, stejně jako každodenní potřeby nacházející se v ateliéru, pomaloval zlatou, zatímco zbývající nepomalovaná díla byla zabalena do látky. Tento radikální akt negace a současně afirmace vlastního díla ukazuje také na jeho názor, že umělecký proces zahrnuje možnost transformace odpadu v umění, ale i umění v odpad. Globe III (Glóbus III) je založen na práci s jednoduchým tvaroslovím a prázdnotou středu bronzové formy, kterou lze vnímat jako zhmotňování negativního prostoru. Pořadové číslo III záměrně odkazuje na „sériové“ řady, které umožňují variování, serialitu a současně se s lehkou subverzivností obracejí proti originalitě. Socha vznikla přímo v době jeho působení ve skupině Gorgona, a ačkoliv může být práce vnímána jako čistě abstraktní, jedná se spíše o kreativní hledání v intencích zobrazivé formy (globus, hlava). Současně ukazuje na jeho záměrnou negaci dichotomie abstrakce a figurace, vznikající v reakci na názorovou polarizaci v rámci tehdejší socialistické Jugoslávie. Ivan Kožarić (1921, Petrinja – 2020, Záhřeb) vystudoval ve čtyřicátých letech sochařství na Akademii výtvarných umění v Záhřebu. V roce 1953 začal vystavovat a v roce 1955 měl svou první samostatnou výstavu. V roce 1960 vstoupil do Gorgony, jejíž anarchistické podhoubí nepochybně přispělo k radikalizaci jeho tvorby, přičemž období svého členství v ní označoval za své „druhé mládí“. Je autorem 5. vydání časopisu Gorgona z roku 1961. Kožarić našel výrazné uznání své tvorby v zahraničí, vystavoval na Benátském bienále (1976), kde recykloval některá ze svých starších děl, čímž ukazoval na možnosti neustálé revitalizace, neuzavřenosti a nového generování obsahu i vzájemných vztahů. Vystavoval také na Bienále v Sao Paulu (1979) nebo Documenta 11 v Kasselu v roce 2002. Jeho tvorba byla prezentována také v Muzeu moderního umění v Paříži (2002), v roce 2013 měl samostatnou výstavu v Haus der Kunst v Mnichově (kurátor Okwui Enwezor). V Záhřebu je autorem řady exteriérových sochařských realizací. Jeho umělecké studio s uměleckými díly se v roce 2006 stalo součástí výstavní expozice Muzea současného umění v Záhřebu, přičemž v průběhu instalace předměty měnil, balil do papíru a rozbaloval, čímž záměrně znemožňoval možnost jejich muzealizace. Ještě předtím svůj ateliér vystavoval v roce 1993 formou samostatné výstavy ve Zvonimir Gallery v Záhřebu a v roce 2002 také v rámci Documenta. Získal řadu ocenění, mezi nimi také „Vladimir Nazor“ life achievement award (1977), stal se také členem chorvatské Akademie věd a umění (1977).
