Adriena Šimotová
U stolu
Autor
Adriena Šimotová
(1926, Praha - 2014, Praha), národnost: česká
Název v originále
U stolu
Rok1970-1980
Materiál a technikaumělohmotné tapety na lepence
Rozměry170 × 158 cm
Klasifikace
kombinovaná technika
Credit LineKunsthalle Praha
Popis dílaAdriena
Šimotová byla výrazná česká umělkyně, jejíž dílo se vyznačuje zájmem o
symboliku lidského těla a mezilidské vztahy. Její rané, abstrahované práce ze
začátku šedesátých let vykazují spřízněnost s mezinárodní vlnou lyrické
abstrakce, ačkoliv nejsou tolik zatížené existencialismem a převládá
v nich prvek harmonie a inspirace reálným okolním světem. K výraznější proměně její tvorby dochází na počátku
sedmdesátých let vlivem těžkých životních zkoušek, spojených se smrtí manžela a
posléze syna, které se silně propsaly do nové, existenciálně laděné tvorby. Postava
jako zástupný prvek lidské existence a pomíjivosti nabývá v její tvorbě různorodých
variací, současně lze tuto transformaci vnímat v kontextu soudobého proudu
nové figurace. V souvislosti s touto proměnou se Šimotová
vzdala konvenčních malířských technik ve prospěch práce s papírem a
textilem, které jí vyhovovaly pro možnosti tvarové adaptability, haptičnosti a smyslové křehkosti.
Mezi její charakteristické techniky práce s papírem patřilo lisování, řezání,
perforování nebo tělesné otisky, které jen zřídka lehce kolorovala modrou nebo
rudou barvou. Ačkoliv se až do
konce jejího života výtvarné prostředky ani stěžejní téma již příliš neproměňují,
spojuje starší práce větší důraz na materialitu, tělesnost a narativitu,
zatímco později se podoba jejích děl stává subtilnější, dematerializovanější a
směřuje k výraznějšímu spirituálnímu působení. U stolu
(1970–1980) je reliéf z umělohmotných tapet, zosobňující nové možnosti
pojetí obrazu s využitím dostupných materiálů, vyňatých z autorčiny
každodennosti. Šimotová se k tomuto typu vyjádření obrátila po opuštění
konvenčních malířských technik, přičemž tento intimní, subjektivní styl
vyjádření se stal originálním příspěvkem k nové figuraci a nové
citlivosti. Ve specifické zkratce tu je znázorněno torzo lidské figury opřené o
desku stolu. Pohrouženost postavy do vlastního nitra ukazuje na potřebu
vizualizovat vlastní existenciální prožitky, které tu ještě nepozbyly
konkrétních aspektů hmotné předmětnosti a tělesnosti. Nicméně obrat
k alternativní formě vyjádření, založené na použití materiálů
z vlastního bezprostředního okolí, ukazuje na potřebu zdůraznění autorčina
individuálního intimního světa a vnitřní samoty, jež se současně stává
komentářem univerzálních metafyzických témat. Adriena Šimotová (1929, Praha – 2014, Praha)
studovala po absolvování studia grafických technik v letech 1945–1950 na Vysoké
škole uměleckoprůmyslové v Praze. Na uměleckou scénu nastoupila v nelehkém
období druhé poloviny padesátých let; se
svým emocionálním přístupem k umění byla v nepřízni tehdejšího oficiálně diktovaného
výtvarného programu, což se projevilo v omezených možnostech vystavování. Spolu
se svým manželem, malířem Jiřím Johnem, patřila v roce 1960 k zakládajícím
členům skupiny UB 12, založené na spojení výrazných osobností různých generací,
které spojoval obdiv k francouzské kultuře, ale i tendence k lyrické a
existencialistické povaze tvorby. Od osmdesátých let byla zastoupena na mnoha
výstavách doma i v zahraničí. V roce 2001 jí byla uspořádána retrospektiva v
Národní galerii v Praze a současně v Musée des Beaux-Arts v Dijonu. Její tvorba
je zastoupena ve sbírkách domácích institucí, ale i v zahraničních institucích,
jako Centre Pompidou v Paříži, vídeňské Albertině, The Art of Institute Chicago
nebo Museum of Art, Kyoto.
