Alan Kaprow
Dny volna. Kalendář happeningů od Allana Kaprowa
Artist
Alan Kaprow
Název v originále
Days Off. A Calendar of Happenings by Allan Kaprow
Rok1970
Materiál a technikačtyřbodová brožovaná vazba ve formě kalendáře, 64 listů
Rozměry38,4 × 27,7 cm
KlasifikaceFlux Papers
Credit LineSbírka Fluxus Marie a Milana Knížákových
Popis dílaAllan Kaprow byl americký
experimentální umělec a pionýr v oblasti performativního umění, který patřil k
zásadním osobnostem mezinárodního hnutí Fluxus. Jeho tvůrčím heslem bylo
prohlášení, že: „život je mnohem zajímavější než umění“, z toho důvodu usiloval
o syntézu umění s životem. Současně se snažil prosadit i myšlenku, že v umění
by se měly používat materiály podléhající zkáze. Ve své rané tvorbě vycházel z
odkazu abstraktního expresionismu, na němž ho zaujala tvůrčí procesualita,
který se nejprve snažil aplikovat ve svých akčních kolážích a asamblážích z
nalezených předmětů každodennosti, vytvářených ve zběsilém rituálním procesu.
Na konci padesátých let do oblasti umění implementoval pojmy environmentu (prostředí)
a happeningu (události), které změnily a rozšířily koncept umění a staly se
jedním ze signifikantních rysů Fluxu, ale i newyorské avantgardy šedesátých
let. Kaprow do svých happeningů zapojil i publikum a tvůrčí roli tak částečně
přenesl i na něj a jeho vlastní prožitek. Jeho happeningy měly nejprve předem
daný scénář a později se začaly uvolňovat do spontánnějších akcí. Jeho environmenty a happeningy byly vždy dočasné a obvykle
v nich používal levné, každodenní materiály, podtrhující transformativní
charakter jeho praxe. Současně se odehrávaly v obchodech, tělocvičnách nebo
parkovištích a dalších místech lokalizovaných mimo konvenční výstavní prostory.
K jeho nejvýraznějším
dílům v této oblasti patřilo 18 happeningů v 6 částech (18 Happenings
in 6 Parts, 1959) v Reuben Gallery v New Yorku, kde do jedné formy propojil
hudbu, divadlo a tanec. Happening Yard (1961) spočíval ve
vytvoření skládky automobilových pneumatik na
dvoře newyorské galerie Martha Jackson. Přizvaní diváci mohli v
prostoru dělat, co chtěli, a současně se stávali součástí díla. Dílo ukazovalo na možnosti rozšiřování sochařského
média a rozostřování hranic mezi uměním „podobným životu“ a uměním „podobným
umění“. Přesunem uměleckého díla do nestandardního prostředí a
použitím odpadového materiálu se tu Kaprow také záměrně obracel proti
fetišizaci a estetizaci umění. Jeho nejznámnějším happeningem je pravděpodobně Eat
(1964), zinscenovaný v tlumeně osvětlené jeskyni, ve které bylo možné ochutnat
různé pokrmy a nápoje na pozadí záznamu tikajících metronomů, nastavených na
tempo lidského srdce. Návštěvníci mohli v průběhu vymezené hodiny jíst a pít,
přičemž konzumace měla oslovovat všechny jejich smysly a smazat hranici mezi
uměním a životem, čímž navazoval na zaměření Roberta Rauschenberga a Andy
Warhola. Jedním z nejambicióznějších Kaprowových děl byl happening Fluids
(1967), jehož součástí byly obrovské ledové bloky na různých místech v Pasadeně
v Kalifornii, které se měly samovolně roztát. Tekutiny měly být interpretovány
jako kritické čtení lidské práce v kapitalistické společnosti, která je
založena na práci a konzumu. Dočasnost a nestálost materiálu ukazovala na
nemožnost dílo prodat, přestože lidé při jeho stavbě strávili hodiny svého času
manuální prací. Na konci šedesátých let, kdy se happening začal stávat mainstreamem, se Kaprow
posunul k více intimnější a introspektivnější formě události, ovlivněné jeho
studiem zen-buddhismu, kterou označoval pojmem „aktivity“. V sedmdesátých letech
začal Kaprow zkoumat možnosti videa jako média pro zachycení přechodů mezi
každodenním životem a uměním. V roce 1978 vytvořil sérii prací na papíře uhlem a
pastelkou s názvem Kresba založená na dechu. Byly inspirovány zenovou
meditací a skládaly se převážně z jednoduchých geometrických tvarů, jejichž
linie a tvarosloví bylo odvozeno z dýchání, pohybu a klidu.Days Off: A Calendar of Happenings by Allan
Kaprow (1970) představuje originální fotokolážovou dokumentaci autorových
deseti vybraných happeningů realizovaných od poloviny do konce šedesátých let.
Kalendář obsahuje fotografie a napsané pokyny. Kaprow kalendář realizoval díky sponzorství
juniorské rady Muzea moderního umění v New Yorku, pro které byl kalendář
původně určen. Úvod na začátku kalendáře kontextualizuje záznamy eventů a
informuje, že se jedná o kalendář proběhlých eventů. Uvedená data jsou dny, kdy
byly jednotlivé happeningy realizované. Fotografie happeningů
jsou dílem Petera Moora, uznávaného fotografa newyorské avantgardy šedesátých a
sedmdesátých let. Milan Knížák si kalendář patrně dovezl ze svého pobytu v USA,
kde se s Allanem Kaprowem seznámil osobně. O tom, že Kaprow si tvorby Milana
Knížáka vážil, vypovídá i jeho podpis na mezinárodní petici členů Fluxu
za propuštění Milana Knížáka z vězení po jeho návratu do Československa.Seznam
happeningů: Round Trip
(sponsor State University of New York, Albany) Runner
(Washington University, St. Louis) Transfer
(Wesleyan University) Pose (Other
Ways, Berkeley) Record II
(University of Texas, Austin) Shape
(Other Ways, Berkeley) Population
(Colby Junior College) Course
(University of Iowa) Travelog
(Fairleigh Dickinson University) Fluids
(Pasadena Art Museum) Moving
(Museum of Contemporary Art, Chicago) Allan Kaprow (1927,
Atlantic City, New Jersey – 2006, Encinitas, Kalifornie) studoval malbu na Hans Hofmann School of Fine Art (1947–1948) a dějiny umění a filozofii
na Columbia University v New Yorku (1945–1949), zásadní pro něho bylo koncem padesátých
let studium kompozice u Johna Cage na Nové škole sociálního
výzkumu (New School for Social Research, 1957–1958).
V roce 1953 začal učit na Rutgers University v
New Jersey, kde se seznámil s některými dalšími členy budoucího uskupení
Fluxus. V roce 1956 vyšla jeho vlivná esej The Legacy of Jackson Pollock, v
níž umělce vyzýval k přesunu pozornosti od hmotného díla k nekonkrétním nebo
pomíjivým dílům. Mezi jeho další zásadní publikace patří ještě Assemblages,
Environments, and Happenings (1966), kam zařadil i dokumentace akcí Milana
Knížáka a uvedl je tak do kontextu soudobých světových tendencí. Vedle
průkopnické umělecké kariéry, která získala ocenění National Endowment for the
Arts v roce 1974 a 1979 a stipendium Johna Simona Guggenheima v roce 1979, si
Kaprow vybudoval také působivou akademickou kariéru. Na Rutgers University v New Jersey vyučoval od roku 1953 umění a dějiny
umění. Přednášel
také na Pratt Institute v New Yorku a řadě dalších institucí. Svůj zájem o
inovativní pedagogiku mohl uplatnit i na California Institute of the Arts (1969–1974)
a od roku 1974 na katedře vizuálních umění Kalifornské univerzity v San Diegu.
Jeho díla byla prezentována na Documenta 6 (1977) a Documenta 8 (1987) v Kasselu
a na 45. Benátském bienále (1993). V roce 2006 se konala jeho souhrnná
retrospektivní výstava v Haus der Kunst v Mnichově. Dnes je jeho dílo stále
vystavováno po celém světě, včetně skupinové výstavy Something Like an
Appleseed (2023) v Nam June Paik Art Center v Jižní Koreji a If the
Berlin Wind Blows My Flag. Art and Internationalism
before the Fall oft he Berlin Wall (2023) v Neuer Berliner
Kunstverein. Dokumenty k jeho umělecké kariéře (The Allan Kaprow Papers, 1950–1990) jsou deponovány
v Getty Research Institute v Los Angeles. Přednášel
také na Pratt Institute v New Yorku a řadě dalších institucí. Svůj zájem o
inovativní pedagogiku mohl uplatnit i na California Institute of the Arts (1969–1974)
a od roku 1974 na katedře vizuálních umění Kalifornské univerzity v San Diegu.
Jeho díla byla prezentována na Documenta 6 (1977) a Documenta 8 (1987) v Kasselu
a na 45. Benátském bienále (1993). V roce 2006 se konala jeho souhrnná
retrospektivní výstava v Haus der Kunst v Mnichově. Dnes je jeho dílo stále
vystavováno po celém světě, včetně skupinové výstavy Something Like an
Appleseed (2023) v Nam June Paik Art Center v Jižní Koreji a If the
Berlin Wind Blows My Flag. Art and Internationalism
before the Fall oft he Berlin Wall (2023) v Neuer Berliner
Kunstverein. Dokumenty k jeho umělecké kariéře (The Allan Kaprow Papers, 1950–1990) jsou deponovány
v Getty Research Institute v Los Angeles.
