Pol Bury
Interpunkce
Artist
Pol Bury
(1922, La Louvière - 2005, Paris), národnost: belgická
Název v originále
Ponctuation
Rok1959
Materiál a technikamalovaná a perforovaná dřevotříska, kov a elektromotor
RozměryØ 70 cm
Klasifikacemultimédia
Popis díla Pol Bury patří mezi významné umělce poválečného
umění, přičemž jeho přínos je spojen především s kinetickým uměním a působením
v rámci mezinárodní sítě skupiny ZERO, která byla aktivní zejména koncem
padesátých a na začátku šedesátých let. Celek jeho tvorby je vnitřně propojen
experimenty s velmi pomalým pohybem a snahou o zapojení elementu času do
sochařského média, což souvisí se snahou po syntéze vědy, estetiky, literatury,
historie a filozofie. Tato orientace současně vyvěrá z širšího poválečného
myšlenkového proudu, který usiloval o zlepšení životních podmínek
prostřednictvím techniky. Zásadní se tu stává zapojení diváka, jemuž je
prostřednictvím zraku, zvuku a dotyku zprostředkován hlubší kontemplativní
prožitek. Velký posun v jeho uměleckém směřování se udál v roce 1950, kdy
navštívil výstavu Alexandera Caldera v Galerii Aime Maeght v Paříži, na níž ho
zaujal pohyb jeho mobilů a povzbudil ho k experimentům s pohybem a tvorbě soch
s pohyblivými komponenty. Jeho první abstraktní pohyblivé reliéfy, označované jako Plans mobiles, vznikaly od roku 1953 a ještě se zřetelně
vztahovaly k tradici malířské geometrie. Byly založeny na manuálním typu
pohybu, jež sem měl vnášet divák prostřednictvím mechanické interakce s
jednotlivými prvky. V roce 1959 začal ve svých mobilních reliéfech, tzv. Ponctuations (Interpunkce), používat motor, který umožňoval velmi pomalý pohyb
monochromních reliéfů. Vizuální stránka děl, jež měly několik dílčích
subkategorií, se redukuje na paletu bílé a černé barvy, přičemž tvarosloví
získává nové organické kvality. Svými pomalými pohyby, nepředvídatelným
zastavením a opětovným rozběhnutím si Buryho díla pohrávají i s naším vnímáním
času. Tyto práce znamenaly konečné osvobození od malířské tradice a hledání jejich
interpretačního rámce v subjektivním prožitku samotného diváka. Okolo roku 1963
začal z recyklovaného dřeva vytvářet práce ze série Meubles, které odkazovaly na reálný nábytek, kde pohyblivé prvky
vydávaly různé zvuky, což do nich vnášelo nádech surreálna. Posléze začal
vytvářet fotografie a tisky zachycující známé památky s nápadně pozměněnou
architektonickou strukturou. Jeho sochy i tyto kinetizace pracují s momentem fyzické
nepředvídatelnosti, která popírá předpokládané zákony gravitace, a momenty
fyzického znejistění. Na konci šedesátých let začal pracovat s
různými typy oceli, leštěnou mosazí a mědí, což mu umožnilo pracovat s větším
měřítkem a současně dosáhnout ladnějšího tvarosloví, ale i zajímavých
světelných reflexů. Kov byl také vhodný pro jeho nové velkoformátové sochy a
fontány, což ho přivedlo také k hledání alternativních možností jejich
pohánění, zejména vodou a magnety. Ponctuation
(1959) náleží k mobilním reliéfům, které Bury vytvářel od roku 1959. Tato
černobílá práce zastupuje reliéfy složené ze spodního bílého a povrchového
černého panelu, jehož povrch je perforován drobnými otvory. Prostřednictvím
velmi pomalého pohybu se postupně proměňuje tvarosloví spodní bílé vrstvy.
Pohyb pro Buryho však nebyl jen další dimenzí, ve které lze prozkoumat formální
hru tvarů a barev. Bury pohyb vnímal především jako zneklidňující, ale velmi
účinný prostředek uměleckého vyjádření, jež vybízí k subjektivní interpretaci
prožitku.Pol Bury (1922, Haine-Saint-Pierre – 2005, Paříž) krátce navštěvoval Academie
de Beaux-Arts v Monsu (1938–1939) a posléze se stal žákem Achilla Chavéeho,
zakladatele belgické surrealistické skupiny Rupture. Jeho obrazy z konce
třicátých a první poloviny čtyřicátých let byly v roce 1945 zahrnuty na výstavu
mezinárodního surrealismu v Bruselu. Surrealismus byl v celé jeho tvorbě
posléze latentně přítomen, stejně jako jeho suchý humor, který se často
propisoval do názvů jeho děl. Jeho rané kinetické sochy byly v roce 1955
součástí výstavy Le Mouvement v galerii
Denis René v Paříži. V roce 1961 přesídlil do Paříže, kde měl v letech 1962 a
1963 dvě samostatné výstavy v inovativní galerii Iris Clert. Na přelomu padesátých a
šedesátých let vystavoval také se skupinou ZERO na řadě výstav, zejména v
Belgii, Holandsku, Švédsku, Dánsku a přispíval do skupinového časopisu. V roce 1964 se spolu se
skupinou ZERO účastnil i přehlídky Documenta 3 v německém Kasselu. V tomtéž roce
reprezentoval Belgii na 32. Benátském bienále. V roce 1964 a 1966 měl dvě
samostatné výstavy v Lefebre Gallery v New Yorku, které mu přinesly i finanční
úspěch, což se posléze odrazilo v orientaci na nové materiály a rozměrnějším
měřítku děl. Od počátku sedmdesátých let se průběžně konaly retrospektivní
přehlídky jeho tvorby; první byla organizovaná
v letech 1970–1971 jako putovní výstava Spojenými státy americkými a končila v
Solomon R. Guggenheim Museum v New Yorku. Následovaly výstavy v Mexico City
(Museo de Arte Moderno in Mexico City, 1977–1978), Paříži (Musée d’art moderne
de la Ville de Paris, 1982) a německém Bottropu (Josef Albers Museum in
Bottrop, 1990). Jeho práce jsou dnes zahrnuty v řadě světových uměleckých
sbírek, jako Guggenheim Museum v New Yorku, Tate Modern v Londýně, Museum of
Modern Art v New Yorku, Musée d´Art Moderne de la Ville de Paris, Centre
Georges Pompidou v Paříži, BOZAR v Bruselu, Museo Nacional Centro de Arte Reina
Sofia v Madridu, Moderna Museet ve Stockholmu nebo Science Museum v Taipei.
